𝒔𝒑𝒂𝒓𝒌𝒔 𝒊𝒏 𝒅𝒆𝒆𝒑 𝒍𝒐𝒗𝒆 (𝒄𝒛𝒆𝒄𝒉 𝒔𝒕𝒐𝒓𝒚)

1.

Příběh je věnován mé sestřenici Barče.
~
Dívala jsem se z okna na padající listy ze stromů. Zrovna byla půlka října. Na mé posteli se válela hromada knih, které bych mohla dát na charitu. Mamka totiž říká, že už jich mám hodně a stejně je ani nečtu. Abych pravdu řekla, nechci se jich vzdát, ale nemám na vybranou.

Když už jsem byla odhodlaná, protřídit knihy, zaslechla jsem z venčí písknutí.

,,Páni, tak ty už spíš i s knížkami?"ušklíbl se můj nejhorší soused, kterého můžu mít. Vykláněl se z otevřeného okna od jeho pokoje.

Nechápu proč musím mít zrovna pokoj hned naproti tomu debilovi.

Asi si říkáte, proč ho nenávidím. Důvodů mám hodně.

Je arogantní, egoistický, prolhaný děvkař a neustále provokuje.

Lidé říkají, že dříve býval andílek, ale to jsou na omylu. Theo, tak zní jeho jméno, už ve školce byl pěkný hulvát. Tahal holky za vlasy, čmáral jim na šaty, tahal je za nos, ale mě všechno dělal stokrát hůř.

Prý jsme si spolu hrávali na pískovišti, ale to je podle mě úplná hloupost. Buď jsme o sobě vůbec nevěděli, nebo měl slabou chvilku.

Na základní školu jsme spolu taky chodili. (Myslím, že to naše mámy, dělaly naschvál.)
To, ale bylo ještě horší. Měli jsme stejný počet hodin, takže když jsem šla ze školy domů, on zrovna šel taky.

Naše mámy se spolu baví. Bohužel. Proto k nám někdy chodí na návštěvu. Naštěstí mamka pořád pracuje, takže na žádné návštěvy není čas. 

Někdy si říkám, jestli mě Bůh má rád. Jelikož, to co musím večer poslouchat je k nevydržení.
Jak jsem říkala, Theo je děvkař. Neustále si k sobě vodí holky a asi vám nemusím vysvětlovat, co tam dělají. Rozhodně karty nehrajou.

Naše domy nejsou zrovna daleko od sebe, takže všechno perfektně slyším. Někdy si naschvál pouští hudbu na max a do toho falešně zpívá. Nejradši bych na něj hodila bačkoru, jenže bych se netrefila, jelikož mám špatnou mušku a kdyby náhodou spadla na jejich zahradu, opravdu by se mi nechtělo jít na ně zazvonit. Určitě by se mi vysmál a ještě by mi tu bačkoru nechtěl dát.

Ale zpátky do reality.

,,Páni, divím se, že tobě v posteli nespí nějaká holka"argumentovala jsem zpátky se škodolibým úsměvem. Theo se ušklíbl.

,,Na něco jsem se tě ptal"nadzvedl obočí.

Podívala jsem se na hromadu knih na mé posteli a poté zpátky na něj.

,,Nespím s nimi, jen je třídím, jestli tě to tolik zajímá"řekla jsem otráveně.

,,Díky Bohu, už jsem si myslel, že jsi fakt blázen do knih"máchl ironicky rukama.

Jen jsem protočila očima a beze slova jsem zavřela okno.

Rozhodla jsem se, že se půjdu podívat do obýváku za rodinou.

Sešla jsem schody a zahnula jsem doprava do obýváku, kde byli rodiče a brácha. Mamka s tátou seděli na gauči a při tom sledovali televizi. Brácha vedle nich seděl a koukal do telefonu.

,,Už jsi se rozhodla, co dáš na charitu, Melisso?"zeptala se mě mamka a ani se na mě nepodívala.

,,Ještě ne"poškrábala jsem se na zátylku. Mamka si povzdechla.

,,Fajn, ale dnes to dodělej. Zítra to tam chci odnést"zabručela a podepřela si hlavu polštářem, který se válel na gauči.

Přemýšlela jsem, že byl špatný nápad za nimi chodit.

,,Máš připraveno do školy?"zeptal se mě táta s nezájmem.

,,Mám"zalhala jsem. Nechtěla jsem se s nimi hádat.

S rodiči nemám zrovna nejlepší vztah. Oba chtěli mít dva syny, ale nakonec dostali syna a dceru. Brácha je starší a je prakticky jediný člověk, který se o mě zajímá.

Mlčky jsem se opět vydala do svého pokoje s tím, že si půjdu roztřídit knihy.
...
Třídila jsem je asi půl hodiny, když najednou jsem uslyšela zvláštní bouchnutí do mého okna. I hned jsem se běžela podívat k oknu. Venku stála moje nejlepší kamarádka Eleanor a házela na moje okno kamínky. Když si všimla, že u něj stojím, hned přestala.

,,Ahoj!"zahulákala na celou ulici a celá vysmátá na mě mávala.

,,Jestli mi to okno rozbiješ, tak si to zaplatíš"snažila jsem se znít naštvaně, ale nešlo to. Hned jsem se začala smát.

,,Jasný, jasný"odpověděla ledabyle.

,,Víš, že existuje zvonek?"zeptala jsem se jí jako na hloupého.

,,Ty jo! Ne to nevím"vytřeštila sarkasticky oči.

,,Tak co potřebuješ,El?"zkřížila jsem ruce na prsou.

,,Nechceš jít se mnou do kina? Už mám lístky"zamávala dvěmi růžovými lístky a čekala na moji odpověď. Chvíli jsem přemýšlela, zda-li to je dobrý nápad.

,,No, proč ne? Stejně nemám co dělat a potřebuji se trochu před školou odreagovat" pokrčila jsem rameny a vyběhla jsem z pokoje do chodbičky.

,,Jdu do kina"oznámila jsem rodičům a rychle jsem na sebe navlékla bundu a boty.

,,Do osmi buď doma"zaslechla jsem tátu a já rychle vyběhla nadšeně ven za Eleanor.

S Eleanor jsme kamarádky od střední. Tím pádem už tři roky. Už první den, co jsme si spolu sedly do stejné lavice, jsem tušila, že budeme nejlepší kamarádky. I když jsme každá úplně jiná, tak si dost rozumíme. Eleanor je dost mluvnická, extrémně extrovertní. Za to já si radši jdu přečíst knížku, než abych se musela s někým bavit. Ona ráda chodí na párty, já jsem radši doma.

Cestou do kina jsme si spolu povídaly. Eleanor mi opět vyprávěla o jejím úžasným klukovi a že prý už spolu jsou skoro půl měsíce. Pak mi vyprávěla o její dovolený ve Španělsku, kde se prý spřátelila s jednou dívkou.

Když jsme došli do kina. Eleanor ukázala paní za pokladnou lístky a obě nás pustila promítací místnosti. Prý se budeme koukat na nový film Námi to končí. Jelikož mám tuhle knížku doma, velice mě to zajímá.

Usedly jsme se vedle sebe do třetí řady a k tomu jsme jedly karamelový popcorn.

Po dvou hodinách, kdy film skončil, jsem měla slzy v očích. Bylo to nádherné a konec byl opravdu dojemný. Eleanor nebrečela, ale také se jí to moc líbilo. Pak jsme šly zpátky domů.