𝒔𝒑𝒂𝒓𝒌𝒔 𝒊𝒏 𝒅𝒆𝒆𝒑 𝒍𝒐𝒗𝒆 (𝒄𝒛𝒆𝒄𝒉 𝒔𝒕𝒐𝒓𝒚)

3.

Nastoupila jsem do autobusu, kde jsem vyhlížela Thea. Seděl úplně vzadu a provokativně se šklebil. Protočila jsem očima a posadila jsem se co nejdál od něj. On se po chvilce posadil vedle mě.
,,Copak? Naštval jsem tě?"provokativně mě pohladil palcem po tváři.

,,Nešahej na mě!"zakřičela jsem na něj na celý autobus. Všichni se na mě dívali jako na blázna. Theo vypadal zaskočeně.

,,Uklidni se"napomenul mě skoro neslyšně. Zamračila jsem se a otočila se hlavou k oknu.

,,Kdyby jsi za mnou pořád nedolézal, tak bych na tebe nemusela křičet"sykla jsem. On se usmál.

,,Já za tebou nedolézám"řekl pobaveně.

,,Ne? A co teda děláš? Proč už zase vedle mě sedíš?"nechápala jsem. Podívala jsem se mu do očí a on mě též. Pobaveně se hlavou opřel o sedadlo a zkřížil ruce na hrudi.

,,Pouze tě chci provokovat, baví mě to"pokrčil s úšklebkem rameny. Nevěřícně jsem pootevřela ústa.

,,Bože si tak otravný"procedila jsem mezi zuby. On si odfrknul.

Když autobus konečně dojel na mojí zastávku, rychle jsem vypadla odsud a mezi lidmi jsem se snažila protlačit, aby mě Theo zase nechtěl "provokovat". Už jsem byla skoro u branky našeho domu, když mě k sobě přitáhl kdo jiný než Theo.

,,Víš o tom, že přede mnou neutečeš, viď?"psychopaticky se mi díval do očí a přitom mě držel za rukáv od bundy. Snažila jsem se mu vymanit ze sevření, ale marně.

,,Pusť mě!"křikla jsem na něj.

,,Ne"odpověděl chladně.

Měla jsem ho už opravdu dost. Co si o sobě myslí?

Přestala jsem sebou šít a začala jsem situaci řešit s klidem. Prohraně jsem si povzdechla a čekala co bude dál.

,,Odpověz mi na mojí otázku, a pak tě pustím"řekl s vážným tónem, jakoby mu na tom nějak záleželo. Poraženecky jsem protočila očima a sklopila pohled na zem.

,,Dokážu před tebou utéct"řekla jsem s pýchou v hlase a zvedla jsem hlavu nahoru, abych mu viděla do očí. Jeho oči zčernaly.

,,Hm, zvláštní,už několikrát jsem tě dohnal a ty si stále myslíš, že my můžeš utéct?"

Zamyslela jsem se nad jeho slovy. Měl pravdu, nedokážu. Ale nechci vypadat před ním jako nějaký slaboch.

,,Jdi do háje"vymanila jsem se mu konečně ze sevření a zabouchla mu branku hned před nosem.

,,Opovaž se tu branku přelézt, jinak zavolám policii"hrozila jsem mu, jako bych předpovídala co udělá. Theo se zamračil a konečně odešel do svého domu.

Zamkla jsem dveře od domu a doufala, že někdo bude doma.

,,Je někdo doma?"zahulákala jsem s nadějí, že někdo odpoví. Žádná odezva. Super, budu doma zase sama.

Moji rodiče pracují jako doktoři, takže u nich rozhodně nikdo nemůže očekávat, že by byli doma tak brzo. Brácha po škole jde buď na brigádu, nebo jde ven s kamarády.

Unaveně jsem si lehla na postel a tupě zírala na strop. V telefonu mi chodily nekonečné zprávy od Eleanor, které jsem se snažila ignorovat. Neměla jsem náladu na odpovídání zbytečných zpráv. Asi to je zlý, ale když vás kamarádka spamuje nejméně milióny videí z instagramu, taky vás to už trochu štve. Navíc, když posílá každou hovadinu, co vidí.

Přemýšlela jsem o dnešku. Myšlenky byly hlavně o Theovi. Proč musí být tak zlý?
...
Další den jsem seděla velmi brzy ve třídě s Eleanor. Byly jsme tu jenom my dvě. Na mě velmi neobvyklé, jelikož já chodím do třídy až na zvonění, někdy i po zvonění.

Postupem času do třídy přicházeli spolužáci a s nimi i Theo. Už co přišel mě skenoval.

,,Stejně nechápu, co na něm všechny ty holky vidí"řekla jsem nechápavě Eleanor, když jsem ho pečlivě sledovala. Eleanor se na něj zaujatě podívala.

,,Já asi vím"pokrčila rameny a při tom se na mě šibalsky usmála. Otráveně jsem si povzdechla.

,,Fakt,jo? Tak to mi prosím vysvětli, co je na něm tak zajímavého"protočila jsem očima.

Pořádně jsem se na něj ještě podívala a s nezájmem jsem ho opět skenovala.

Obyčejné kaštanové rozcuchané vlasy. Unavené tmavě hnědé oči. Prázdný pohled. Možná nabral přes léto více svalů, ale toť vše. Nic speciálního na něm není. Je stejný jako každý kluk. Tak proč má tolik pozornosti?

Všechny holky se k němu tulily a snažily se na něj zapůsobit. Ostatní kluci to jen závistivě sledovali. Holky o něm mluví jako o nejkrásnějším klukovi ve třídě. Asi potřebují brýle.

,,Možná, kdyby to nebyl tvůj úhlavní nepřítel, tak by jsi ho viděla jinak"pousmála se na mě. Její slova se mi zaryla do hlavy. ,,Možná, kdyby to nebyl tvůj úhlavní nepřítel, tak by jsi ho viděla jinak"opakovalo se mi neustále v hlavě.

,,Určitě ne, to je blbost, není to ani můj typ, on ne"zamračila jsem se. Eleanor však vypadala, že má na to jiný názor.

Do třídy nečekaně vešel náš učitel biologie s deskami a dalšími složkami. Všichni jsme povstali a učitel nám dal pokyn "sednout".

,,Tak, děkuji, posaďte se, dnes budeme mít práci do trojice a budete ve skupině rozmíchaní podle mě"všichni po jeho oznámení otráveně zahučeli a učitel se spokojeně usmál. Ví, že nesnášíme skupinovky a navíc když to není podle naší volby.

Tenhle učitel je sympaťák, ale občas je to s ním těžké. Rád nás škádlí a dělá nám rád naschvály. To co na něm mám ráda je to, že nám nedává tak často písemky a pouští nám filmy. Samozřejmě o přírodě;)

Jedna spolužačka nám rozdávala každému nějaký papíry a mezitím učitel říkal jména lidí, co budou spolu ve skupině. Modlila jsem se, aby mě dal s Eleanor, nebo alespoň s někým kdo je alespoň trochu normální. 

Bohužel učitel dal Eleanor s Oliverem a Peterem, takže teď jsem se modlila ještě víc.
Už jsem si chvilku myslela, že moje jméno ani neřekne, jelikož už snad řekl všechna jména ze třídy a já stále nic. Chvíli jsem přemýšlela, kdo ještě mohl zbýt. Prosím, ať to není žádný debil.

,,Tak, poslední trojice..-ach, pardon, na trojici nám to nevyjde, takže bude jedna dvojice a tou dvojicí je..Melissa a..Theo"měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. TO TEN UČITEL DĚLÁ NASCHVÁL.