Jiskra {Ch.L}

11. kapitola

Charles

Měsíc. Dlouhý měsíc co se po Am a Mathimu smetla zem. Telefon už ani nevyzvání ani Lay o ní nic neví. A ta i volala jejím rodičům jestli nejsou u nich ale oni taky neví. Chtěli sednout na první letadlo a přiletět. Myslím ale že by tomu nijak nepomohli.

Každý den trnu. Když můžu jdu se podívat kolem jejich bytovky ale nic. Nemůžu zastihnout ani sousedy.

Jsem z toho na prášky. A to se mám vrátit zpět do světa závodů.
Nemůžu spát přemýšlím co se stalo.
Začne mi zvonit telefon.

„Prosím?"
„Pan Leclerc? Tady sousedka Amandy. Mám tu malého Mathiase brečí a chce vás mohl by jste přijet? Bydlím v přízemí Mathlerová"
„Dobře už jedu " položím hovor a začnu se oblékat.

Zastavím před bytovkou. A vběhnu dovnitř. Zazvoním u dveří.

„Já to nechápu už včera jsem za Amandou šla. Má zpoždění s nájmem. Nikdo neotevřel a ticho. Sousedka naproti jí už dlouho neviděla. A dneska ráno na mě zběsile zvonil malý. Má batůžek a v ruce papírek s vaším číslem."
Přikývnu a jdu k malýmu. Celý uplakaný. Vezmu si ho k sobě. Odmítá se ode mně odtáhnout na milimetr.
„Děkuju že jste mi zavolala. Vezmu ho k sobě " přikývne a pohladí Mathiase po vláskách.
Jedu rovnou k mamce. Byli tam i bratři.
Podařilo se mi Mathiase uklidnit a uložil ho v ložnici a šel za rodinou.
„Měla by se zavolat policie tohle není normální " povzdychne si mamka.
„Zavoláme hned ráno" přidá se Enzo.
„Kolik mu vlastně je" zeptá se mamka.
„Za měsíc tři" odpovím.
„Kde je jeho otec?" Zeptá se Arthur.
„Nevím Am o něm nerada mluví a já se neptal " položím si hlavu do dlaní.

Přijde mi to celé divné. Zítra musím vyzpovídat Laylu. A zavolat policii a najít mojí Am.

Amanda

O pár hodin dříve

„Mathi buď potichu pojď " klepu se. James usnul. Našla jsem i jeho klíče od bytu. Zabalila jsem Mathimu pár věcí. Napsala číslo na Charlese.
„Teď musíš být můj statečný chlapec. Zahraješ si na superhrdinu. Dojdeš do přízemí za tetou jak ti dává bonbónky a dáš jí tenhle papírek ano?"
„Ale ploč?" Koukne na mě svými kukadly.
„Vysvětlím ti to až se zase uvidíme jo? Budeš s Charliem a pak budeme zase všichni spolu " obejmu ho z očí se mi řinou slzy.
Potichu odemknu a pošlu ho pryč. Zamává mi a ťapká dolů po schodech.

...

„Kde je!"
„Pryč! V bezpečí od tebe!" Vykřiknu.
Opět mě udeří. Bolest už ani necítím celé mé tělo je plné modřin a podlitin.
Snad se dostane k Charlesovi. Snad mu dojde že není něco v pořádku. Snad to bude co nejdříve.