Knihomol

Město hořících křídel

Autor - Lily S. Morganová 

Ilustrátor - nemá ilustrace

Literární žánr - Fantasy

Překladatel - Eva Žočková 

Počet stran - 321

V zemi nezemi, která se jmenuje Elyder a vznáší se jako ostrůvek ve vzduchu nad mořem, žijí andělé. Ne, andělé ne. Lidé s křídly. Kdo nemá křídla je vyvrhel.

Prostě a jednoduše, Město hořících křídel byla moje záchrana na dovolené, když jsem si zapomněla knížku. Je to úplná novinka letošního roku. Váhala jsem mezi tímto a knížkou s názvem Lži Lockeho Lamory, ale díky obálce to vyhrálo toto. 

Je to na čtení jednoduchá fantasy. Už ne tak na pochopení...První tři kapitoly jsem jen koukala a četla bez toho, abych pochopila o co jde. (Možná proto, že jsem si neprohlídla obálku, kde je letící člověk a příšerně jsem se divila, co to je za postižení, že mají křídla. Navíc první kapitolu snad vůbec nepřistane a já si říkala, jestli vůbec umí chodit) Každopádně, přijde mi, že to není napsané nijak hrozně čtivě, ale nejhorší to taky není. Hlavně to není tak neskutečně uspěchané. 

V této knize jde vesměs pouze o to, že královský trůn získá někdo, kdo ho vůbec neměl mít. Bezkřídlý vyvrhel. Právoplatná dědička trůnu je strašně naštvaná a bezkřídlého se jménem Luan "nesnáší". Však všichni víme, jak to chodí, když se v knize vyskytují pouze dvě hlavnější postavy - kluk a holka. A taky se jim do cesty přimotá zkáza jejich ostrova, který málem udělal žbluňk. 

Je to oddechovka. Rozhodně. Žádné válčení, žádné krveprolití. A je to teda opravdu Fantasy s velkým F. Bůh je orel, který mluví a žije mezi lidmi. Lidé mají křídla. Ostrov záhadně lítá. Prostě nic normálního. Měla jsem to přelouskané za dva dny. 

(PS: asi jsem blbá, ale proč se to jmenuje Město hořících křídel, když křídla hořela jen jedinkrát a to pro děj zcela bezvýznamné osobě? Spíš by se to mělo jmenovat, Město opelichaných křídlolidí.)