Annabell CZ

2. Nová vůně

*Annabell

    Dnes je počasí stejné, jaké tu bývá obvykle. Kolem patnácti stupňů a hřejivé sluneční paprsky se pravděpodobně schovávají někde za těžkými dešťovými mraky. Voda už je cítit ve vzduchu a já se nemohu dočkat až začne pršet. Zbožňuji zvuk deště. Říkejte mi Daredevil 2.0, ale then film není až tak přehnaný, jak by se na první pohled zdálo. 

   I když je voda již cítit ve vzduchu, déšť je ještě pár hodin daleko.

   Lidé v tomto městě většinou nadávají na místní mračivé počasí. Já ne. Já miluji zdejší přírodu přesně tak, jak je. Připadá mi velmi svěží.

   Jako malou mě dost štvalo, že si ji nemohu sama prohlédnout. Protože maminka mi říkávala, že místní příroda je stejně zelená jako moje oči. Už mi to tolik nevadí. Mnohdy mám pocit, že z ní 'vidím' více, než většina ostatních obyvatelů Forks.

    Maminka mě ráda brávala na slunná místa, jako například Kalifornie. Vždy jsem si užila výlet, čas strávený s ní a poznávání nových věcí. Ale na takových místech je většinou suchý vzduch a příliš mnoho lidí. Já se v davu, nikdy necítila ve své kůži. Velké množství lidí kolem, mě mate a ztěžuje mi orientaci. Dav dělá moc velký hluk.

    Když jsem o maminku přišla, odřízla jsem se ode všech. Alespoň jsem to zkusila. Marry a Catelyn nechtěli slyšet, že se o sebe budu starat sama a neustále mi pomáhají. Hlavně s věcmi, které jako slepá prostě nezvládnu nebo by pro mě mohly být nebezpečné. Například důkladně uklidit. Stěží vyleštím okna jak mají být, beze šmouhy. Nebo vaření. Kromě ohřívání jídla v mikrovlnce, si nemohu uvařit pořádný teplý pokrm.

    Nesuďte mě moc tvrdě, já to zkoušela. Ve snaze přesvědčit Marry a Catelyn, že se o sebe umím postarat, jsem se pokusila si uvařit. Jenže, jsem se opařila horkou vodou na těstoviny a téměř způsobila požár, když jsem nechtěně položila utěrku příliš blízko plamene na sporáku.

    Catelyn odměnila mou snahu zákazem vaření, pod pohrůžkou že ona a Marry se nastěhují ke mě, aby na mě dohlédly. Díky, ale ne, díky.

    Někdy si připadám jako bych měla dvě chůvy, jindy je to jako bych měla tři stíny. Opravdu je mám ráda. Jsou to jediné, co mi zbylo z těch, koho mohu nazývat rodinou.

     Dnes mi Catelyn uvařila moje oblíbené jídlo. Domácí pizzu s hromadou sýra. Nadevše bych si přála být úplně samostatná ale její vaření je prostě skvělé. A opravdu nechci nikoho jiného ve svém domě. Měnili by umístění věcí na které jsem zvyklá. To by mi ztěžovalo je najít a mou schopnost pohybovat se po domě bez toho, abych si ublížila.

   Po obědě jsem si oblékla teplé a pohodlné oblečení, nepromokavou bundu a pohorky. Schovala jsem si telefon do kapsy a vyrazila na své oblíbené místo, jako to dělávám téměř každý den od svých osmi.

*

     Jednoho dne mě maminka vzala do lesa a mě se tam tak líbilo, že mě brala na procházku do lesa kdykoli jen mohla. 

    Jednou jsme našli místo s obrovským balvanem, jenž byl kupodivu pohodlný na sezení, tak jsme si tam odpočinuly. Ta část lesa byla obzvláště výrazně cítit borovicovým dřevem a maminka mi prozradila, že pět stop na pravo od toho balvanu je mohutná borovice a klidně by se vsadila, že je to ten největší strom v celém lese, pokud ne na celém světě.

*

    Tato část lesa se zdá člověkem zapomenutá, neboť ať jsme sem šli s maminkou v kteroukoli denní, nebo poslední dobou já sama i noční hodinu, nikdy jsme nikoho nepotkali.