Annabell CZ

1. Trnem v oku

Malé městečko obklopeno lesy. Na první pohled naprosto míru milovné.

Annabell Black, tichá dívka s havraními vlasy a postavou, jež by jí záviděla kdejaká modelka, slaví za dva měsíce své osmnácté narozeniny...

Kdyby byla schopná slavit, neboť v tu samou dobu je výročí smrti její maminky.

Annabell nyní žije ve Forks sama. Její otec, pokud ho tak lze vůbec nazývat, byl děvkař a vzal do zaječích jen pár měsíců po Annabellině narození. Nedokázal přijmout fakt, že jeho jediná dcera je slepá. Jednoho dne se jednoduše sbalil a Annabell, ani její maminka o něm již neslyšely.

Ano, Annabell se narodila slepá a doktoři si bezvýsledně lámali hlavy proč. Nikdy nenašli žádnou příčinu. Kromě toho že neviděla byla vždy totiž dokonale zdravá. Nicméně, její slepota Annabell nijak zvlášť nevadila. Vždy byla zvídavá a vnímavá, s výbornou pamětí. Velice učenlivá a zapálená studentka, tudíž jí škola šla hladce.

To vše naneštěstí rozdělilo lidi kolem Annabel do různých kategorií. Jedni ji litovali pro její nevidomost, jiní jí záviděli nebo nenáviděli pro její vzhled a inteligenci. A pak jsou tu ti, kteří nacházejí zálibu v dobírání, posmívání se, ponižování atd. každého, koho považují za 'slabého či bezmocného', a přijde jim to zábavné a naprosto v pořádku.

Samozřejmě, že se Annabell stala nejoblíbenějším terčem jejich výstřelků.

Kdyby jen věděli...

*

/téměř dva roky zpátky/

Jednoho dne vyzvedl Annabell policejní strážník a odvezl ji na stanici, nacházející se na okraji města.
Nikdo nevěděl jak jí říct, co se stalo. Posadili ji do prázdné kanceláře a jedna ze strážnic jí dokonce přinesla hrnek horké čokolády. Jenže se jí stále nedostávalo vysvětlení, proč tu vlastně je.

Přesto, že byla celý svůj život slepá, měla výborný sluch. Takže se jí vysvětlení dostalo brzy. Avšak, ho neobdržela formou jakou očekávala, a v životě by tuto zprávu nečekala.
V kanceláři, vedle té kde seděla Annabell, se dohadovali dva strážníci, kdo že jí tu špatnou zprávu vůbec řekne.
Nevšimli si však, že dveře spojující ony kanceláře nebyly úplně zavřené.

"Já jí to rozhodně říct nepůjdu, Marku."
"Tomasi, snad nečekáš, že jí tu špatnou zprávu řeknu já?"
"Víš ty co? Necháme to na kapitánovi. on zná její rodinu už dlouho."
"Máš pravdu, možná to od něj vezme líp."
"No, o tom dost pochybuji. Chudák holka, narodila se nevidomá, její náhražka otce je kdo ví kde a teď jí zemře matka..."
"Mimochodem, nemyslíš že je to divný? To auto stoprocentně do něčeho narazilo, ale jak sakra zůstalo na silnici? Nic jinýho tam nebylo! Zatímco to auto vypadá, jako by narazilo do betonovýho sloupu! Není tam ani stopy čemkoli nebo komukoli jinému...tak co jí zdemolovalo auto? A to její tělo, viděl jsi-"

Annabell slyšela dost. Zpráva o smrti její matky ji zasáhla natolik, že nic dalšího momentálně vstřebat nedokázala. Byla naprosto v šoku a ani si nevšimla že jí hrnek s čokoládou vyklouzl z ruky. Neslyšela jej dopadnou. Neslyšela, momentálně už nechtěla slyšet nic. Musela se odtud dostat. Potřebovala pryč.
Annabell se zvedla a díky své skvěle trénované paměti neměla, i přes stav v jakém se teď nacházela, potíže najít východ.
Hlas v její hlavě, který křičel 'Běž, běž, běž!' bylo to jediné co teď Annabell vnímala.
Když se zase vzpamatovala, uvědomila si, kde je. Byla v lese, na jejím tajném, oblíbeném místě u, podle její maminky, nejvyšší borovice.
Tam se zhroutila k patě té mohutné borovice a konečně se dala do pláče.

/přítomnost/

- Annabell bylo umožněno zůstat v jejím rodinném domě za jedné podmínky. Její teta Marry příležitostně příjde a pomůže Annabell s domácími pracemi a zkontroluje jak se jí daří.
Jako nevidomá po celý svůj život, se Annabel snažila naučit vše, co jen mohla, aby byla co nejméně závislá na pomoci druhých. Nicméně, rodinná přítelkyně, Catelyn Quilletová trvala na tom, že bude pro Annabell vařit. S tím souhlasila.

Nejakou dobu po smrti její matky Annabelliny spolužáci prokazovali určitý soucit, avšak brzy zapadlo vše zpět do starých kolejí. Jakoby se nic nestalo. Změnu pociťovala jen Annabell.

Naučila se být tak samostatná, jak jen to šlo ale vždy milovala čas strávený povídáním s maminkou, která jí byla vzorem i kamarádkou.
Teď, i na jejím tajném místě u borovice, byla naprosto sama a často se cítila osamělá.

Její matka byla kromě Annabell jediná, kdo o tomto místě věděl. Je to, to nejtišší místo v lese a pro Annabell má každé místo svou jedinečnou vůni a atmosféru. Proto vždy věděla, kde je.
Aby se zbavila pocitu že je naprosto sama, začala si jednoho dne povídat s onou borovicí, jako když si povídala s maminkou.

*/Zdravím milí čtenáři, omlouvám se že mi tak dlouho trvalo napsat to i v češtině ale další kapitoly by měly být brzy, 

Mikee ♥