ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ

23.

Dneska jsem se vzbudila opravdu pozdě. Až ve dvanáct. To už se mi dlouho nepovedlo. Už delší dobu vnímám, že nemám žádné sny. Nebo si je aspoň nepamatuju. Jsem za to ráda, protože většinou to nebyli obyčejné sny, ale noční můry.
Nebo něco, co se později stalo.

„Nazdárek." Pozdravím Olivii, která sedí na pohovce v obýváku.

„No dobré dopoledne ospalče." Zasměje se.

Položím si mobil na stolek u pohovky, a mířím do kuchyně dát si něco k pozdní snídani.

Dám si cereálie. Z lednice vytáhnu mléko a z horní skřínky nad linkou krabici s cereáliemi.
Sypu do misky cereálie, a slyším vyzvánění mobilu z obýváku. Nejspíš to bude Oliviin mobil.

„Viky. Volá ti nějakej Petr." Zakřičí na mě z obýváku Olivie.

Položím krabici od cereálií na linku, a rychle se vydám do obýváku.
„Ahoj. Co potřebuješ." Řeknu když si přiložím telefon k uchu.

„Čauky." Ozve se.
„Snad neruším, ale napadlo mě, že by jsme se mohli zase vidět."

Usmívám se. Jasně že se usmívám.

„Halo?" Ozve se z telefonu, když neodpovídám.

„Jasně. Ráda. Kdy máš čas." Vykoktám ze sebe.

„Dneska?" Navrhne.

„Dobře." Odpovím.

„Tak já něco vymyslím, a pak dám vědět."
Nemusím ho ani vidět, a vím že se právě usmál.

S rozloučením hovor ukončíme.

„Kdo to jako byl?" Ptá se zvědavě Olivie.

„Kamarád." Odpovím ji.

„Kamarád? Viktorie. Viděla ses při tom hovoru?"

Nad touhle větou jen protočím oči, a odcházím do kuchyně dodělat svoji snídani.

„Co kdybys ho dneska pozvala na večeři. Ráda ho poznám." Navrhne Olivie.

Je to vlastně dobrý nápad, aspoň mu usnadním přemýšlení nad tím, kam mě vzít.
Vezmu do ruky telefon, a najedu na chat s Petrem.

Co kdybych ti ušetřila přemýšlení a pozvala tě dneska na večeři ke mně domů?

Telefon vypnu a položím ho vedle sebe, abych se mohla dál věnovat své snídani.
Sotva si dám první sousto, na mobil mi cinkne zpráva.

Dobrý nápad :)
Mám něco přinýst?

Vše potřebné tu bude. Čekám tě v sedm.