Když kouřím, tak piju

9.

V pátek jsem opět místo školy zůstala doma.

Mamka o mně a Petrovi samozřejmě nic neví. Řekla jsem ji jen, že mi ve čtvrtek bylo špatně, tak jsem zůstala doma a v pátek taky.

A taky to je docela pravda.

Ve čtvrtek ani nebyla doma, takže prověřit si to nemohla.

Stále mi z toho co jsme s Petrem měli není dobře, ale podle toho co jsem si četla je to v pohodě.

Dala bych si znovu..

Když se probudím v sobotu ráno, tak mám na telefonu hned několik zpráv od Ley.

Chce vědět, jestli dnes platí ten klub.

Slíbila jsem ji, že půjdeme, protože naposledy jsme spolu byly na té akci u Vojtěcha.

Při vzpomínce na ten večer u Vojtěcha se mi opět vybaví Petr.

Chybí mi.

A to jsme se viděli naposledy ve čtvrtek, je sobota..

Každopádně před touhle akcičkou u Vojtěcha jsme dlouho nikde nebyly.

Napíšu ji, že vše platí.

Možná mi prospěje na chvíli vypadnout z baráku.

Jdu dolů, kde mám vzkaz od mamky:

Zlatíčko, objednej si něco k jídlu musela jsem odjet do práce a budu tu až do pondělí večer. V úterý pojedu na služební cestu, takže budeš zase sama. Zvládni to a kdyby něco, tak volej
-Máma♡

Vzkaz přečtu a peníze pod papírkem si vezmu.

Budou se hodit na večer.

K jídlu si nic nevezmu ani neobjednám, protože mám pocit, že bych to vyzvracela.

Pustím si film a čekám do večera, než začne klepat Lea.

Dojdu otevřít, pozdravíme se a jdeme ke mně do pokoje, kde se začneme malovat a vybereme si něco na sebe.

Lea mi chtěla donutit krátké, uplé, černé šaty, ale samozřejmě jsem ji to vymluvila.

Vzala jsem si top a k tomu dlouhou černou sukni, která je až na zem.

Po nějaké chvíli jsme se vypravily a šly směr klub.

Po cestě mi Lea vyprávěla co se stalo za ty dva dny kdy jsme se neviděly a taky o tom klukovi z chlastačky.
Už spolu nejsou, prý ji podvedl.

Nakonec jsme jely autobusem, protože Leu v podpatcích bolely nohy, takže jsme u klubu byly dřív.

Chvilku jsme počkaly, pak začali pouštět lidi, takže jsme šly dovnitř a rovnou si sedly k baru.

Jinak Lea o mně a Petrovi také nic neví, protože si nemyslím, že tohle by se měl vůbec někdo dozvědět.

Máme vlastně docela štěstí, že sem pouští od patnácti.

A u baru nikdo nekontroluje občanky, takže si hned objednáme drink.

Popíjíme a u toho si povídáme.

Není mi z toho alkoholu moc dobře, ale to bez něj taky ne, takže to je asi jedno.

V hlavě mám nejrůznější myšlenky od Petra, kterého jsem si na instagramu dala do omezených, abych neviděla jeho zprávy, až po extázi, kterou jsme spolu měli.

Asi je to divné, ale dala bych si ji znova. Za ten pocit v tu chvíli, když si to dáte to stojí. Sice vám je pak špatně několik dalších dnů, ale to je vedlejší.