Když kouřím, tak piju

12.

,,Vstávej už" vzbudí mě společně ještě s klepáním na dveře.

Dobré ráno

Mamka mi vlétne do pokoje, otevře okno, žaluzie a začne mi uklízet pokoj.

,,Vstávej" zopakuje a vezme mi deku.

Jsem tedy nucena vylézt z postele, takže jdu hned do koupelny, kde si vyčistím zuby a prostě ty klasický věci, co děláme všichni po ránu.

Pak se vrátím do pokoje, kde mi stále mamka uklízí.

,,Petr přijde ve dvanáct, je půl desátý, buď ráda, že jsem tě vzbudila" řekne, když si mě všimne

,,Proč ho vůbec musím poznat? Nikdy si nechtěla, abych tyhle tvoje známosti poznávala" zeptám se ji

,,S Petrem to je jiný, tohle vydrží, jsem si tím jistá" usměje se máma

,,Jo jasně" vytáhnu ze skříně černý top a šedé tepláky a chci se jít převléct, ale máma mě zastaví.

,,Doufám, že tohle si nechceš vzít na ten oběd?" zeptá se

,,Noo.. Chci?" pokrčím rameny

,,Ne, vezmeš si ty krásný černý šaty s dlouhým rukávem, ty jsou ideální" otevře skříň a vyndá z ní už zmiňované šaty

,,Ale já nechci šaty" povzdechnu si, ona mi vezme tepláky s topem a do rukou mi vrazí šaty

,,Neodmlouvej a běž se převléct" položene mě

,,Vždyť mám ještě dvě hodiny čas"

,,Ale Péťa může přijít dřív přeci" usměje se a odejde dolů

Já se tedy dojdu převléct a namalovat do koupelny.

Pro moje štěstí modřiny na rukou jsem vždy zamaskovala mikinou nebo makeupem, jen tyhle šaty teď mají průhlédne rukávy, tudíž ještě na místa, kde modřiny jsou dám makeup. To stejné na krk, protože tam to jde stále dost vidět, ale mamka si pro moje štěstí ničeho nevšimla.

Když se konečně namaluju a nejde nic vidět, tak se vydám dolů do kuchyně, kde už mamka vaří oběd, takže ji pomůžu.

Dvě hodiny taky rychle utečou a někdo začne klepat.

Mamka se vydá otevřít a mně samozřejmě řekne, ať jdu hned za ní.

Dojdeme ke dveřím a mamka otevře.

Hned se mi vybaví pohled na Petra v obleku a kytkou v ruce.

S mámou se pozdraví a hned se začnou líbat.

Fuj.

Petře, co to vyvádíš?

Nechápu.

Po tak dvou minutách se od sebe konečně odtrhnout a máma si od něj vezme kytky. Vypadají jak košťata, i mně dal hezčí..

,,Takže Péťo, tohle je moje dcera Mia.. Mio, tohle je Petr, odteď tvůj nevlastní táta" oznámí máma s úsměvem v chodbě, otočí se a jde do kuchyně si dát kytky do vázy.

Petr mě sjede pohledem a zkousne si ret.

,,Čau dcero" řekne pobaveně

Ne zmůžu se na slova, takže jen stojím a pozoruju ho.

,,Copak? Došly slova?" vyzuje si boty

,,Říkej mi tati" zašeptá mi do ucha a otře se při tom rty o moje ucho

,,Nikdy ti tak neřeknu, pro mě jsi jen bezcitná osoba" odpovím konečně

,,Cos to řekla?" podívá se mi zlostně do očí