[K-Karol, R-Radek]
Dneska k večeru jdu k Sofimu a Monice na večeři. Cítím trochu stres, ale zároveň se strašně těším.
Když se blíží 5 hodin, tak si půjdu dát teplou sprchu. Poté se zabalím do ručníku a jdu si nanést řasenku a lesk na rty. Po nalíčení si jdu vybrat outfit. Jelikož se z léta začíná pomalu stávat podzim, tak jsem si vybrala šedou mikinu, pod ní bílé tričko a na nohy kožené uplé kalhoty společně s forcama. Do větší kabelky jsem si hodila spodní prádlo na zítřek, klíčky od auta, triko na spaní, odličující ubrousky, hřeben a hlavně kartáček. Ten už nikdy nezapomenu. Ale i přes to si pro jistotu beru s sebou žvýkačky.
Poté zamknu barák, klíče hodím do kabelky a běžím do auta.
U Moniky a Sofiho doma
Přijela jsem akorát na čas. Vystoupila jsem z auta a běžela zazvonit.
M: „Už jduuu!" Zavolala Monča.
Když Monča přiběhla, tak mě hned obejmula.
M: „Tak dlouho jsme se neviděli, chyběla jsi mi." Řekla a usmála se.
L: „Ty mně taky. Zítra zas do práce, co?"
M: „Prací mě fakt teď nestraš a pojď dál." Zasmála se.
Když jsem vešla do domu, tak opět zavoněla večeře.
L: „Tady to vždycky tak krásně voní." Usmála jsem se.
M: „Mamka je nejlepší kuchařka co znám."
Přišli jsme do kuchyně a jako první jsem uviděla Monči rodiče.
L: „Dobrý den, moc ráda vás opět vidím." Řekla jsem z úsměvem.
R: „My tebe také Laro. A můžeme si tykat? Hádám, že tu budeš asi častěji, když jsi Monči kamarádka a Sofiho přítelkyně." Řekl a mrkl na mě pravým okem.
L: „Dobře, tak tedy ahoj."
Podali jsme si ruce a povídali si. Najednou někdo šel po schodech dolů. Muž s kudrnatými vlasy a krouškem v nose. To je můj Sofian.
S: „Ahoj zlato. Cítím se jako poprvé co tě sem Monča přivedla." Usmál se zamilovaně.
L: „Ahoj." Usmála jsem se a zatáhla ho za tričko, abych ho mohla políbit.
K: „Jste spolu tak krásní." Podívala se na nás šťastně.
S: „Díky mami." Usmál se a přehodil jeho ruku přes mé rameno.
K: „Tak pojďte se stolu. Přinesu vám polévku."
Sedli jsme si a Sofiho mamka šla naservírovat večeři.
R: „Jak jste dlouho spolu?" Zeptal se.
L: „Oficiáně skoro měsíc. Ale vídali jsme se už před tím." Řekla jsem a Sofi mě chytl za ruku.
R: „Budeš to s ním mít těžký. Je hrozně nepořádnej." Zavtípkoval.
S: „Moc vtipný tati." Řekl sarkasticky a pak se zasmál.
Mezitím, co jsme si povídali přinesla Karol polévku.
L: „Vívar s játrovími knedlíčky? To je moje nejoblínější polévka." Řekla jsem natěšeně.
K: „Tak snad ti bude chutnat." Usmála se na mě.
Když všem rozdala polévku a všichni jsme seděli u stolu, tak jsme si popřáli dobrou chuť a pustili se do polévky.
L: „Mňam!!" Vyšlo ze mě a užívala jsem si chuť polévky.
K: „Jsem ráda, že chutná." Zasmála se.
L: „Je dokonalá." Vykulila jsem oči a zasmála
se.
K: „Děkuji mockrát." Usmála se.
S: „Mamka umí nejlépe vařit. Přísahám!"
K: „Ještě mám co dohánět." Zasmála se.
Když jsme dojedli polévku, Karol odešla pro hlavní chod. Byly to Lasagne. Podala každému talíř a sedla si ke stolu.
L: „Je to opět neskutečně dobrý!" Řekla jsem.
K: „Děkuji." Usmála se.
Všichni jsme si vychutnávali jídlo a najednou se zeptal Sofiho tátq:
R: „Co vlastně tvoji rodiče Laro?"
