TARANTULE, niktendo

11. všade vidíš mňa

ZASE SEDIM NA GAUČI. V jedné ruce mám hrnek s kávou a ve druhý držím mobil. Je osm ráno, moc brzo na mě, tuhle dobu bych ještě spal a rozhodně nebyl přes hodinu vzhůru. Ale pánové chtěli vstávat brzo, ať dneska stíháme. Píčovina, půlka z nich ještě vyspává.

Loty si zprávu jen zobrazila a neodpověděla. To mě trochu znepokojilo. Už jsem jí chtěl najet na socky, abych ji zkontroloval, ale viděl jsem jen, že mi žádost z falešnýho účtu o sledování zamítla. Za to se tam pyšnil text, sledována Yzomandias. Zamračím se a vezmu si od Jakuba mobil. Ten mě ani nevnímá, kouká na něco v televizi a je taky v polospánku, takže jí projedu instagram.

Kuba má co dělat, aby zůstal vzhůru. Ani to kafe a cígo mu nepomáhaj.

Moc tam toho nemá, ale zaujme mě, že pod každou fotkou má od Hoftyka nějaký komentář, nebo kolik fotek s ním má ve výběru. Teď její nejnovější, jak spolu hulej na balkoně.

Je krásná. Tak zkurveně moc, že mám chuť se sebrat a nejít na show v Praze, jen abych ji mohl vidět. I kdyby to mělo bejt jen na pár minut. Jen si povzdechnu a vstanu. Musím udělat něco produktivního, furt jsem zaseklej u ní, musim něco udělat.

Začnu tím, že si zapálim cígo. Dobrej začátek, ne?

ZA PŮLKU DEN JSEM TOHO UDĚLAL DOST. Sepsal jsem si pár textů a pak jen pracoval. Mobil jsem měl od sebe daleko, ale stejně jsem čekal, jestli mi Loty ještě napíše. Je to už několik hodin a furt nic. Jak malý děcko, do prdele.

Snažím se to neřešit, ale žere mě to. Brutálně. Utápim se v práci, musim to už dodělat. Občas se v kanclu někdo objeví, ale zas odejde. Na večer máme v Praze zamluvenej hotel, kde podepíšem se Sárou Rikas smlouvu na spolupráci, pak budem slavit a pak máme show.

V překladu: zlejeme se jako psi.

Zrovna vejde Robin, že už bysme měli vyrazit. Sbalím si pár věcí a jdu. Vypnu a jdu se odreagovat s klukama. Tak jak to má být. Mobil si dám do režimu nerušit a jdu.

Zanedlouho jsme v autě namačkaný jak sardinky a jedeme. Kluci si povídají, občas k tomu něco řeknu, ale nakonec mě přemůže únava. Opřu si hlavu o okýnko, do pozadí nám z repráku hraje naše písnička Na rohu. A při ní nakonec i usnu. Jsem hrozně utahanej, poslední dobou mi nejde vůbec normálně spát. Ale ten čas než dojedem do Prahy aspoň nějak produktivně využiju.

Celou cestou to se mnou hází, začne mě bolet za krkem. Kurva. Fakt to bolí. Budu zas na pár dní ztuhlej jak důchodce, protože nejsem schopnej se vyspat normálně.

Nakonec už fakt ale vypnu a spim.

Po čase, kterej mě přišel jako třeba deset minut, ale bylo to přes hodinu, mě probudí prudké zastavení auta. Švihnu sebou o sedadlo před sebou. Jakub, kterej řídil se tomu jen tiše zasměje. Neumí normálně řídit, natož parkovat. Mám chuť vždycky nosit cyklistickou helmu, protože to je vždycky sebevražedná jízda. A do mě pak jede, že neumím řídit.

Protřu si oči. Furt jsem brutálně unavenej. V tomhle stavu bude fakt zázrak, když tu naši show přežiju. Zvlášť večer a v klubu, kde bude zas lidí jak nasráno a hluk. Jediný, co by mě snad nakoplo by bylo litrový kafe a celá krába. Ale to teď fakt neseženu a nestihnu.

Vylezu z auta a vláčim se za klukama ke vchodu do hotelu. Prší. A to celkem silně, nevim jak jsem si toho předtím v autě mohl nevšimnout. Stáhnu si kapuci víc do obličeje, ať na mě neprší. Nechci bejt mokrej.

Všímám si cestou, jak se lidi, co nás minou, zvědavě otáčejí. No jo, nevidíte asi každej den skoro dvou metrový potetovaný chlapi, co jdou do hotelu. To je prostě Praha, každej den tady potkáte smažky a bezďáky a stejně je překvapí takováhle skupina. Praha je prostě divná. Mám ji rád, ale ty lidi tady jsou extrémně divný.

Vejdem dovnitř a kluci nás ubytujou. Máme zamluvených několik pokojů a pak i hotelový lobby, kde budem podepisovat. Podepíšem smlouvu a jdem se připravovat na show.

„Sára už na nás čeká, takže se vybalte a jdem rovnou dolů, jasný?" oznámí nám JS. Všichni odsouhlasíme a už jdem. Hodim si tašku na postel a na chvíli si na ni sednu. Instinktivně otevřu mobil, jestli mi něco nepřišlo. Nic. Nakonec to vzdám, chtěl jsem čekat, než napíše Loty, ale vzdám to.

PAN TAJEMNÝ: hele uz jsme v praze
mas cas zejtra ?

A mobil zas schovám, kdyby mohla zejtra, prostě se zdržím. Něco si vymyslim a bude to. Pánové si totiž usmysleli, že budem vstávat dřív, abysme do oběda byli zpátky v Pardubicích a nahrávali se Sárou. Sice jsem to já, s kým bude nahrávat první track, ale pár hodin jim určitě chybět nebudu.

A hlavně jim na nějaký brzký vstávání seru.

Převlíknu se a jdu zas dolů. Po cestě se potkám s onou Sárou. Viděli jsme se jen párkrát, ale je milá. Rozhodně s ní nevidim nic víc, je to prostě kámoška.

„Jak se těšíš?" zeptám se ze zdvořilosti.

Upřímně, jsem nervózní za ní. Všem nám je jasný, že fanoušci moc nadšený nebudou. Sára zpívá jinak než my, ale my ji přesto vzali. Nejsme kapela, ale label. Každej z nás je jinej. A do budoucna s ní už máme hromadu plánů, já a ona budem za pár dní vydávat první společnej song, kterej bude její první pod naším labelem.

„Ani nevieš ako," odpoví mi nadšeně. Chápu její nadšení, který zpěvák by nechtěl být přijatý jedním z největších rapovým labelů na český a slovenský scéně?

Celou cestu se spolu bavíme, až nakonec dojdeme do lobby, kde nás čeká zbytek. Všichni Sáru nadšeně přivítají a ona je. Za tu dobu, co se s ní všichni párkrát viděli, si sedla snad se všema. Všichni se těší na naši další spolupráci s ní.

„Tak jdem na to, ne?" ozve se JS. Ušetřim vás zbytečností, Sára podepsala smlouvu a Kuba otevřel na oslavu první láhev. Všichni jsme si přiťukli a napili se.

Tohle je začátek nové éry Milion plus.

„Takže idem oslavovať, však?" zeptá se Sára a zasměje se.

„Jdem slavit dopíči!"

note:

nevim jak vy, ale mně se ta sáry písnička líbí?? jako jo, je to úplně něco jinýho než zbytek, ale to se mi právě hrozně líbí a těším se na další její písničky 😭

taky jsem si nechávala píchat včera břicho a bolí to, málem jsem tam omdlela 🤣 chci si píchnout ještě i septum, tak snad to dopadne líp haha

takže z dobré nálady vám sem dneska dám dvě kapitoly (mám to už jakoby předepsaný do 19. kapitoly😇)