TARANTULE, niktendo

28. houdini

TAKŽE JE TO OFICIÁLNÍ.

Chodíme spolu. Tvoříme pár. Jsem partnerkou Dominika Citty. Holka Nik Tenda. Zní to naprosto neuvěřitelně, že jo? Já tomu taky furt sama tak trochu nevěřím.

Furt mám z toho ten neskutečný pocit euforie a neuvěřitelnou radost. Už pár hodin ležíme spolu v posteli a koukáme na film, občas se líbáme a přitom se cpeme všem možným.

Zrovna se na něj otočím, abych zkontrolovala, že dává pozor, protože se na obrazovce počítače objevil velký zvrat a on nijak nereagoval. Spí. Pousměju se a opatrně vylezu zpod peřiny. S sebou si vezmu mobil, já vím, že jsme si řekli, že to budem držet v tajnosti, ale stejně mám potřebu to někomu oznámit. Alespoň Máje nebo bráchovi, oba dva by si to nechali pro sebe.

Nejprve zvolím Máju. Sednu si na zem do kuchyně a začnu vytáčet její číslo. Mrzí mě, že jsme si od té doby, co jsem tady ani jednou nenapsaly, ale obě jsme měly dost práce a myslím, že má z toho stejně blbý pocit jako já. Nikdy jsme bez sebe snad takhle daleko nebyly.

Furt to zvoní, nikdo to nezvedá. Po asi deseti vteřinách mi dojde, že je naprostá sračka jí volat právě teď, protože mi nedošlo, že je do prdele tři hodiny ráno. Jo, s Domčou jsme dávali lehčí maraton filmů. Jsou prázdniny a jsme na dovolený, proč ne?

Nakonec to teda típnu a napíšu jí rychlou zprávu.

LOTY: promin, nedoslo mi ze je az takhle brzo, ale zavolej mi hned jak budes moct, je to dulezity

Takže nakonec ještě zvolím bráchu. Ten nebude spát, jak předpokládám.

LOTY: spis?

Odpověď mi přijde skoro okamžitě.

BRÁCHA: ne

LOTY: muzes volat?

BRÁCHA: dej mi chvili
BRÁCHA: hotovo, jsem sel na byt
jo a videlas ty fotky? jsou libovy

Nijak jsem ani nezaregistrovala, že náš fotograf ty fotky už poslal a oni mi je poslali. Rychle je rozkliknu a musím uznat, že mi to tam i navzdory málo makeupu sluší. A vypadám tam v pohodě. Jednu s bráchou si dám na stories s jeho písničkou pro mě a pak ho začnu vyzvánět.

„No nazdar," ozve se z druhý strany, je tam slyšet hlasitý šustění.

„Takhle se zdraví tvoje nejmilovanější sestra?" rýpnu si do něj. Přísahám, že jsem zaslechla, jak protočil očima.

„Proč nespíš?"

„Mohla bych se ptát na totéž," neodpustím si jízlivou poznámku. Musím si hlídat, jak nahlas mluvím, abych Dominika popřípadě nevzbudila. „Jsem ti chtěla něco říct a Mája to nezvedá."

„Protože jsou kurva tři ráno, to každej normální člověk spí. To jste spolu už píchali, že to potřebuješ hned někomu zavolat?" zeptá se sarkasticky. Být v Česku, asi mu vrazim. Ale bohužel jsem v Chorvatsku, takže si musím počkat až přijedu zpátky.

„Fakt si naser, nejseš vtipnej," řeknu mu.

„To není ne," zasměje se.

„Ne, nepíchali jsme spolu a i kdyby, budeš ten poslední, kdo by to věděl," slíbím mu a zasměju se. On se zasměje se mnou.