Magické pouto

kapitola 4 MŮJ PRŮVODCE

Je to VLK. Trochu jsem se vylekala, přeci jen vám každý den před postelí nesedí vlk. Je nádherný, má celou bílou srst a pronikavé zlaté oči. ,, Jmenuji se Snow" ozvalo se mi v hlavě. Teď jsem se vyděsila dost. Hlavou mi probleskl rozhovor s mamkou. Říkala něco ve smyslu že průvodce a jeho svěřenec mají zvláštní pouto. Takže spolu můžou komunikovat pomocí myšlenek. 

,,Ahoj. Já jsem Violet. Ráda tě poznávám." řekla jsem jí a sedla si k ní

 na zem. Chtěla jsem ji pohladit, ale byla jsem nervózní a nevěděla jsem jestli vůbec chce aby jsem ji pohladila. Asi poznala, že jsem nervózní a sama mi položila hlavu do klína. Začala jsem jí hladit na hlavě, měla tak heboučkou a příjemnou srst. Ještě jsme takhle chvíli byly a pak mě něco napadlo.

,, Nemáš hlad? Mohli bychom jít dolu si něco dát ke snídani." zeptala jsem se už pomocí mysli. Nebylo to nic převratného a nešlo to tak snadno jak jsem si myslela. Ale pochopila mě. Takže dobrý. Jenom na mě kývla hlavou a společně jsme šly dolu si něco připravit k jídlu. Dnes je naštěstí neděle, takže nemusím do školy a rodiče si taky museli přispat, protože nebyli v kuchyni. Ale to přece nevadí my si něco můžeme taky udělat sami. A vlastně by jsem mohla i mamce a tátovi připravit jídlo.

Já jsem nám s rodiči udělala ovesnou kaši s kousky ovoce. Ale pro Snow to bude asi složitější, protože jsem vůbec netušila co by mohla jíst. Koukla jsem se do ledničky a přitom jsem se snažila komunikovat se Snow. Měli jsme tu nějaké maso. Tak jsem jí to nakrájela na menší části a přimíchala ke granulím které jsme měli doma. Když jsem jí to dala tak si nestěžovala, takže dobrý.

Se Snow jsme se najedli, když v tom k nám přišli rodiče i s Dastym a Iris. ,, Mami a tati tohle je Snow, je to můj průvodce." představila jsem jim ji. ,, Snow tohle je mamka, taťka a také Dasty s Iris." a zase jsem jí představila svoji rodinu. Ke které od teď už také patří. Mamka i táta si ji pohladili a řekli jí že ji rádi poznávají. 

Snow se mě zeptala,, Mohla by jsem si jít zaběhat s Dastym a Iris na zahrádku?". ,, Jasně že jo, jen běž aspoň se poznáte." odpověděla jsem ji.  Vypadalo to že se i ostatní zeptali. V tu chvíli kdy jsem to dořekla se všichni tři rozběhli ven. Za domem máme takový menší les. Nikdo kromě nás tam nechodí, takže nebude vadit, když se tam budou prohánět vlk, pes a kočka. 

Jsem zvědavá, jak bude Snow vypadat mimo lidský svět, už mi řekla že i v tom druhém světě je také vlk, ale je prý o dost větší. Teď je velká jak malí vlk. Má tak 65 cm na výšku, takže patří mezi ty nejmenší jejího druhu mezi lidmi. 

Když už jsme měli větší klid, což u nás doma není moc často. Protože ti dva co tady byly doposud  se pořád jenom hašteřili a dělali samé naschvály nebo se honili po celém bytě. Oni jsou dokonce i pár. Taťka mi říkal že je docela častý, že když jsou spolu jejich svěřenci tak se i mezi nimi vytvoří pouto. 

Asi po hodině se vrátili a já se Snow snažila co nejvíce bavit, aby jsme se sblížili. 

Zbytek školy utek docela rychle a já jsem tím pádem dokončila tuto školu. 

A za pár měsíců mi začíná nová etapa života. Já se nemůžu dočkat, i když se strašně bojím.

Tak a nová kapitola je na světě. Jsem moc ráda že můj příběh čtete a já si tím můžu plnit svůj sen. A za to vám moc děkuji. Uvidíme se zase u nové kapitoly.

DNES (621) SLOV