Magické pouto

6 kapitola PRVNÍ DEN ŠKOLY

Už je to tady a já se nacházím před branami pozemku školy. Už není cesty zpět. Stojím tu se svými rodiči po boku a s našimi mazlíčky. U sebe mám hromadu tašek a všeho co budu potřebovat. Protože je toto internátní škola budu se jenom vracet domu na svátky. 

Tak jo jdeme po malé pěšince, až narazíme na velkou budovu, na které visí nápis ,, Vítejte a hodně štěstí do nového roku ,, Docela už stresuju naříkám že ne. Mám pocit že tady normálně omdlím. Mám obrovitánský strach. 

Museli jsme se dostavit do nějaké kanceláře a tam vyplnit asi tak 150 papírů. Pak jsem konečně dostala klíče do pokoje a od skřínky ve škole a skříně, na pokoji, do které si mám dát důležité věci, když budu odcházet aby mi je někdo nevzal. 

Přišla jsem do pokoje, který mám ve třetím patře. Dost jsem se klepala, měla jsem nehorázní strach.  Opravdu hodně jsem se bála. Vešli jsme do pokoje. Jsou tam dvě postele, velký stůl a k němu dvě židle a dvě velké skříně na oblečení.  Protože jsem tam byla první mohla jsem si vybrat postel a skříň. 

Rodiče tam se mnou ještě chvíli byli a pomohli mi něco vybalit, pak už mě nechali si všechno zorganizovat sama. A odjeli domu. Vybalila jsem si a udělala si z toho takové příjemnější prostředí. Tak za jednu hodinu přijela spolubydlící. Je docela milá myslím si že jsme si sedly. Večer jsme si povídaly a přišli za námi i holky z vedlejšího pokoje. Jsou to fajn holky. Je s nimi sranda. 

Zítra mě už zase čekala škola, takže jsem šla spát brzo. Na to že jsem spala v jiném prostředí, tak jsem se vyspala dobře. Vstala jsem v sedm a pak jsem šla na snídani. Měla jsem jogurt a k tomu mysli tyčinku. Vzala jsem si věci do školy a vyrazila jsem.

Po dvou minutách jsem dorazila do školy. Moc jsem se tam nevyznala. Teda vůbec jsem se tam nevyznala. Musela jsem se zeptat jedné holky. Aby mě nasměrovala kam jít. Pak jsem ale tu učebnu našla. Takže v pohodě.

Už jsem chtěla vejít do třídy, tak do mě vrazil nějaký kluk. Srazili jsme se pomocí ramen. Byla to docela velká rána, až mě z toho bolelo to rameno. A díky tomu jsem i spadla na zem. Podívala jsem se na něj, abych vůbec věděla kdo do mě vrazil. Byl docela hezký. Měl černý vlasy a tmavé oči. Myslela jsem že se třeba omluví nebo mi aspoň pomůže se zvednout. Místo toho mi řekl,, Dávej si pozor." A odešel pryč. Rychle jsem se vzpamatovala a vešla do třídy.

Sedla jsem si vedle Mii, to je ta moje spolubydlící. A blb co do mě vrazil sedí i v téhle třídě. Takže super. 

Už hodinu jsem seděla v nějaké učebně, kde nám vysvětlovali a říkali jek to bude probíhat ve škole. Řekli nám že musíme projít takovým testem, aby zjistili jakou máme ten element a mohli nám díky tomu upravit rozvrh. 

Dostavili jsme se do velké a prostorné místnosti. Na stěnách byli nějaké obrazy s lidmi. A  uprostřed byl kruh, který byl vyvýšení a okolo něj byli čtyři nádoby.

Vyvolali první jméno. Stoupnul si do toho kruhu a chvíli se nic neděle, ale potom se ty nádoby osvítily a z nádob vyšly víry vzduchu. Vypadalo to pomalu jako malá tornáda.

Pak pokračovali další lidé až vyvolali toho kluka který mě strčil. Jmenuje se Lucas Reed. Ta reakce byla skoro okamžitá. Hned jak tam vstoupil se objevily blesky a oheň. V tu chvíli jsem si vzpomněla co mi rodiče říkali o tom když někdo ovládá blesky. ,, Je tady ještě jedna výjimka. Aby někdo ovládal blesky tak musí být z královské rodiny. "

Super takže to bude nějaký namyšlený debil, který bude mít za zatkem partu přátel a budou si myslet  že jsou něco víc jak všichni ostatní. To je fakt skvělí. Takže se budu snažit co nejvíce vyhýbat. 

Bylo tam několik dalších lidí a přišla jsem na řadu já, protože moje jméno je Ward jsem skoro na konci. Pomalými kroky jsem se blížila ke kruhu. Strašně se mi klepala kolena a celkově nohy. Vyšla jsem malý schod nahoru a dostala jsem se do prostředka. Byla jsem tam tak jednu minutu a stále se nic nedělo a pak najednou mě to ozářilo. Strašně jsem se lekla. Jen tak z ničeho nic se tam vytvořilo tohle. V mojí hlavě je vířily myšlenky. Samé otázky. Jak je to možné, je to vůbec možné, co se to stalo. Počkala jsem až to ustalo a šla jsem pryč. Jenom jsem viděla jak si to někdo někam zapsal, tak jako u ostatních. Asi aby to použili k tomu rozvrhu. Když jsem přišla k ostatním všichni na mě jenom zírali i ten Lucas se na mě koukal, jako by se ptal co jsem zač.

Tak jo moje schopnost je tedy...

Tak a je to tady. Další kapitola, doufám že vás to pořád baví. Já vím zatím je to takové nudné, ale slibuji že se to rozjede. 

Dnes (829) slov.