Byl pátek večer a já sem zase neměla co dělat. Neměla sem co dělat se svým nudným životem jenom koukání na televizi,být na počítači a nebo kontrolování telefonu jestli mi někdo nenapsal. Naštvaná a vytočená sem se postavila a odešla sem do svého nudného pokoje kde sem neměla nic lepšího na práci.
Hlavu sem zarazila hlavu do mojí neustlané postele a křičela sem. Nechala jsem frustraci utéct z těla. Proč nemůžem být normální? Co? To si toho přeju moc? Jen jít ven a uvolnit se.
A zase, toto není v mojí povaze. Narodila sem se a byla sem vychovaná křesťanka a naučili mě, že mám respektovat svoje tělo a mojí morálku a Bůh se kouká na všechno co dělám. - naštvaně sem vzdychla.
Kdyby moje rodiče zjistili, že sem dělala věci, které jiný normálníí teenagery dělaj, zamkli by mě do pokoje na celé týdny ( i na víc) zaracha co znamená žádná telka,počítač a ani mobil co znamená všechno na co v mym životě záleží.
Takže radši budem ležet tady a smutnit po celý život a potom... ach ano... umřu.
Bylo to jako kdyby bůh vyslyšel moje prosby a můj vnitřní nářek protože okamžitě mi přišli 3smsky a ve všech bylo to samé "Block Party, dnes o půlnoci v Richmonde všichni jsou pozvaný.
Moje vnitřnosti se třásli vzrušením rychle sem se převrátila z postele, koukla sem se na hodiny a bylo 23:30. Co mi dalo je dobrou půl hodinku na to aby sem se dala do kupy a vypadala pěkně. Aspoň tak pěkne jak se to dá...
Nevím proč sem dnes večer náhle uvnitř cítila dobrodružně, ale líbilo se mi to. Dalo mi to úplně novou chuť do života. I já sem o mojem výlevě o tom co se stalo kdyby to moji rodičové zjistili. plánovala jsem udělat nemyslitelnou. Šla sem utéct.
Šla sem do koupelny, rychle sem si svlékla všechno oblečení pustila sem si horkou vodu a když sem vyšla ze sprchy nechala sem kapičky stěct po mojem těle.
A když sem se osprchovala, obvázala sem okolo sebe ručník předtím než sem vyběhla do svojeho pokoje k mojí skříni. Vyházovala sem všechno co sem v ní měla, nemohla sem uvěřit, že sem neměla ani jeden outfit který by vypadal aspoň trochu dobře na párty, ale potom moje oči zahlídli uzké rifle,bílé volné tričko které sem měla přesně pár centimetrů nad břichem a koženou bundu na to. Ano, toto je přesně to co sem hledala, ani sem nevěděla ,že něco takového mám, ale nestěžovala sem si. Bůh je teďkon poprvé na mojí straně a teď? Chystala sem se to využít.
Rychle sem odhodila ručník na podlahu, oblíkla sem si podprsenku a kalhotky. Natáhla sem sem se to riflí,tričko a bundu. Natáhla sem si černé ponožky předtím jak sem si obula černobílé conversky.
Vypadám úžasně řekla sem si pro sebe když sem se koukla do zrcadla. Cítila sem si živá, čerstvá a milovala sem úplně každou sekundu z toho.
A teď make-up pomyslela sem si a vlezla sem do koupelny vytáhle sem si mojí sadu a rozbalila sem všechno co sem měla, přehrabovala sem to všechno až do té doby než sem vytáhla hnědý stín na oči ještě předtím tak sem si dala na tvář make-up (jen trošku aby sem zakryla chyby) nanesla sem řasenku na řasy. A potom na rozzáření mojí pusy sem si nanesla lesk a byla sem připravená jít.
Vzala sem si telefon,zatlačila sem ho do riflí a pomalu po špičkách sem přešla do haly, poznala se, všechny místa kde by podlaha mohla vrzat a obcházela sem je tak bezpečně když sem slezla se schodů vyšla sem z domu. Bez toho aby to kdokoli věděl, že sem odešla.
Cítila sem noční vzduch na tvářích, cítila sem něco ve vnitř. Nemohla sem uvěřit, že sem odešla z toho na nějakou párty. Ale stálo to za to.
