Bůh měl pro mě večer opravdu jiné plány, protože jsem neměla v úmyslu aby se něco z tohoto stalo, všechno co jsem chtěla bylo vyjít si ven s Carly aspoň jednou se zabavit, ale ne, ve všem co dělám nemám žádné štěstí. Ano řekla jsem žádné štěstí a proto je můj život takový jaký je.
Trvalo mi trochu déle než jsem se dala dokupy všechno co se teď stalo. Šok mě zasáhnul v té chvíli když jsem viděla vytékat krev z hlavy toho kluka co se zhroutil na zem, jeho tělo bylo úplně zbavené života. Cítila jsem jako se mi žaludek převrátil od hrůzy, kousla jsem si do rtu, ruku jsem si instinktivně přiložila na ústa a snažila jsem se nekřičet.
Nemohla jsem dýchat, nemohla jsem ani pohnout ani jsem nemohla odtrhnout oči od toho co sem viděla před sebou. Nohy sem měla jako ze želatiny a cítila jsem jako by mi zarůstali do země.
Jediné co jsem předtím mohla udělat bylo proklínat můj život. Aspoň jsem potichu a můžu proklínat to co už bylo prokleté.
Slyšela jsem šustění listů a zmatek, nakonec jsem se podívala nahoru a viděla jsem, že Danger se dívá mým směrem, jeho oči byly nečitelné a hned se mi zmocnil strach.
Vyschlo mi v krku a začala jsem třást hlavou, chtela Somme říct, že jsem nic neviděla, ale to nefungovalo on rychle zašeptal pár věcí těch klukům co tam byli s ním dříve než přešel ke mně aniž si to někdo všiml, přemýšlela jsem jestli mám útéct a nebo aspoň něco udělat. A nechtěla jsem riskovat smrt. Aspoň ne teď.
Chytil mě okolo pasu, zalapala jsem po dechu. Když si mě přehodil přes rameno. Všechno se to stalo velmi rychle, nemohla jsem zpracovat co se stalo dokud mě nehodil na sedadlo spolujezdce něčeho co vypadalo jako jeho auto.
Jak jsem se předtím bála, teď jsem totálně vystrašená.
Nevěděla jsem co mám dělat, jen jsem tam seděla a nehýbala jsem se jen jsem se obrazela kolem sebe či nezahlédl něco co by mohlo ohrozit můj život. Možná nůž? Bombu? Nějakou jinou zbraň? Ale nic jsem neviděla. Vydechla jsem s úlevou, to rychle zmizelo jak se dveře vedle mě otevřely a Danger nasedl.
Nevypadal moc nadšeně.
Bez jediného slova nastartoval auto aniž by se podíval jestli mu něco nestojí v cestě tehdy se mé tělo prudce miklo a mozek mi začít znovu pracovat.
"Kam mě to vezeš? Zabiješ mě? Pane Bože já nechci zemřít.."
zamumlala jsem v neklidu z té myšlenky. Rozřízne mé tělo na kousky a nechá ho v lese tak aby ho nikdo nenašel.
"Buď zticha, budeš?" vyštěkl na mě, jeho hlas byl tak trpký, že mě donutil náhle přestat a být zticha.
Cítila jsem to napětí v autě tak jsem si chytila ret a začala jsem si do ní kousat aby jsem už nic nemusela řikat, ale nemoha som si pomoct a musela jsem vědět co se tu děje.
"Hey uhm.. Danger? V duchu jsem si dala facku za to jak hloupě jsem zněla. "Chlapče nebo jak se jmenuješ. Promiň, že ti narušuji tvoji bublinu, nebo něco jiného, ale opravdu potřebuji jít domů. Už je pozdě, a když moji rodiče zjistí, že jsem utekla budu mrtvá. doslovně."
Všechno co jsem dostala byl smích, svraštila jsem zmateně obočí. "Co je tady k smíchu?"
"Ty." Stálá se dívá do špatného zrcadla, usmíval se podíval se na mě jen na sekundu a pak se hned otočil zpátky k cestě.
"Já?" rozpačitě jsem si poškrábala krk. "Co semnou?"
"Si v autě s někým koho si právě viděla někoho zabít a jediné na co myslíš, že budeš mít problémy s rodiči?" Podíval se na mě, veškerá jeho pozornost směřovala na mě, spolkla jsem bouli slin, která se mi vytvářela v hrdle.
"Uhm, no víš, moji rodiče jsou mnohem strašidelnější než ty kámo. Věř mi, když ti řeknu, že na nich nemáš když to přijde k vystrašení někoho. A mimochodem ty máš určitě své důvody aby si dělal to co děláš a to je v pohodě. Nezajímá mě to pokud žiju. Ale to se nestane pokud moji rodiče sjistí že jsem pryč."
"Dovol mi aby jsem ti řekl, že si jedna otravná koza." Zasmál se a zavrtěl se na sedačce, a podíval se ještě jednou do špatného zrcadla.
"No s tebou se také nevychází zrovna nejlépe." zamumlala jsem si pod nos a loktem jsem si dopoprela hlavu.
"Ani mě neznáš." Protestoval
"Vím a viděla jsem dost abych mohla říct, že znamenáš problémy." Přiznala jsem a hryzla jsem si do zevnitř do tváře.
"Tipujem, že si o mě teda slyšela?" Naklonil obočí a já jsem se na něj podívala.
"Ano a více jak jsem chtela. Věř mi "svůj volný roce jsem zvedla když jsem zavrtěla hlavou a pustila ji zpět dolů na kolena.
"A ty jim věříš?" Sevřel rty, oči měl na cestě a odbočil na inu cestu. Volant držel ze spodu pravou rukou, a levou měl prověšenou přes vrch, pomalu jím hýbal a pak dal ruku do kapsy jeho kožené bundy.
"Ne.." Vrátila jsem se zpět k hádce kterou jsem měla na party s Carly. Ale zase, viděla jsem ho někoho zabít ..
"Dobře.." Vytáhl si krabičku cigaret, otevřel ji a vytáhl jednu ven, dal si ji do úst předtím než jí zapálil. Krabičku vrátil zpět na místo. ""Protože, jsem si jist, že pravda je mnohem horší." Vyfouknul perfektní kroužek dýmu.
