Holka z párty

14

Už se pokouším 2 minuty abych udělala stejný linky.
Když se mi to povedlo navoněla jsem se svým oblíbeným parfémem a zavřela všechna okna v bytě.
Je to měsíc co Sabina umřela a dneska je pohřeb.

Petr řekl ze pojede se mnou ani nevíte jak jsem za to ráda.
Nasedla jsem do auta a jela pro Petra.
Sedl si na místo spolujezdce a já vyjela z parkoviště.

"Mužů pustit rádio?" Zeptal se po chvíli.
"Jo klidně to se ani neptej" usmála jsem se.
"A Mari?"
"Ano?"
"Budou tam i tvý rodiče s brácha?"
"Jojo budou a rovnou tě i představím"
"A co řekneš"
"No ono je to složitý protože my jsme kamarádi vlastně nejlepší kamarádi šle chováme se oba kdyby jsme spolu chodili takže nevím" pokrčila jsem ramena.
"Chápu tě"
"Já si to rozmyslím"
Jinak Petr měl na sobě sako černé a ani nevíte jak moc mu to sluší.
Ruku mi položil na stehno a můj tep se zrychlil.

Dorazili jsme na dané místo a já vyslechla.
"Mari budu tam celou dobu s tebou" políbil mě na čelo a obešel auto aby mi otevřel dveře a já vystoupila.

Chytil mě za ruku a šli jsme.
Viděla jsem rodiče a já na ně zamávala.
"Ahoj mami" objala jsem ji.
"Ahoj tati" též jsem ho objala.
"Ahoj Mari kdopak to je?" Zeptala se mamka.
"To je můj přítel Petr" usmála jsem se.
"Dobrý den,Petr" podal mámě ruku a následně i tátovi.
"Rádi tě poznáváme" řekli rodiče současně.

Šli jsme za mým bráchou který si povídal s ostatními.
"Ahoj Dominiku" objala jsem ho.
"No to je dost že ses ukázala"
"Tak dík no"
"Čau Petře" plácnul si s nim.
"Jsi sbalil moji segru jo?" Zasmál se.
"No jasný" chytl mě okolo pasu.

Pohřeb už začal a já dostala slovo.
Petr mě uklidnil že to zvládnu.
Zvedla jsem se ze židle a šla jsem k mikrofonu.

"Chci ze začátku všechny pozdravit,a poděkovat že přišli. Se Sabinou jsem se znala dlouho a taky jsem s ní bydlela.
Bydlet s ní bylo někdy peklo jen si to představte dvě holky sami v bytě" zasmála jsem se a pokračovala jsem.
"Sabina by byla rada kolik vás tu je kouká na nás zezhora to mi věřte. Chtěla bych poděkovat mýmu přítelovi Péťovi který tu pro mě celou dobu byl.
Sabino mám te rada z celého srdce a to se nezmění vím že na nás koukáš a já na tebe nezapomenu"
Slzy mi tekly s jelikož k mikrofonu šel někdo další šla jsem si sednout zpět na židli.
"Zvládla jsi to jsem na tebe pyšný" políbil mě do vlasů.
Položila jsem si hlavu na jeho rameno a vnímala proslov Sabiny rodičů.

Už jedeme domu a Petr bude spát u mě i když jsem mu řekla ať jede k sobě.

"Takže tvůj přítel jo?" Zeptal se když jsme seděli na gauči.
"Ano" usmála jsem se.
"Takže teď spolu chodíme?"
"Ano"
"Teď jsi už jen moje?"
"Ano"

Políbil mě do vlasů a pustil na televizi film.
Po chvíli jsem usnula na gauči,no večer jsem toho moc nenaspala jak jsem byla nervózní.

Po chvíli jsem cítila že mě Petr nese v náruči do postele.
Políbil mě na čelo a přikryl mě.
Po asi deseti minutách si lehl vedle mě s já hned usnula.