V cizím náručí

2*

Čekám na letišti a vychutnávám si kávu. Kufry mi odbavily před dvěmi hodinami.
Už mě čekání unavuje, a tak si projíždím Instagram. Na hlavní stránce se objeví fotka bývalého s jeho novým úlovkem. Píchne mě u srdce. Mobil raději schovám a snažím se myslet na něco příjemnějšího.

Už se začínají ostatní scházet a tvoří frontu k letadlu. Dopiju poslední hlt kávy a jdu se připojit do fronty.
Pomalým krokem se blížíme k letadlu. Schody do letadla beru po dvou, a ženu se k sedadlu. Místo jsem našla v zadní části letadla u okna. Z batohu jsem si vytáhla knížku a batoh dala ho do horní skříňky. Pohodlně jsem se usadila a napsala poslední zprávu rodičům z Prahy.

Sms: Ahojte, za chvíli odlétáme. Opatrujte se, mám vás všechny moc ráda.

Letuška nás všechny pobídla abychom se připsali, a začala vykládat důležité instrukce. Letadlo se pomalu rozjelo, a jakmile se letuška posadila a připoutala, letadlo začalo nabírat výšku.
Snažila jsem se z hluboká dýchat, aby se mi neudělalo špatně. Paní vedle mě si začala dávat bonbón a zavřela oči. 
Jakmile jsme byli v určité výšce, mohli jsme se odpoutat. Viděla jsem, že spolucestující je hodně zle, darovala jsem ji svůj sáček a děkovně se na mě usmála. Po chvilce odešla na toaletu.
Otevřela jsem knížku a přičichla si k nové knížce. Vždy to dělám, zbožňuju vůni nových knih. Jakmile jsem vůni vstřebala, pustila jsem se do čtení.

Let trval jen dvě hodiny, ale i tak spolucestující byla většinu času na toaletě.
Spolucestující se vedle mě posadila a starostlivě jsem se zeptala, jestli ji mohu nějak pomoct. S úsměvem dodala: ,,mě bude stačit, když už budu venku, slečno."
Za nedlouho jsme přistávali, paní to zvládla statečně.
Já si udělala poslední fotky z okénka a čekala, až budeme moct vystoupit.

Jakmile jsme přistáli, cestující pilotům zatleskali, a začali jsme vystupovat.
Vystoupila jsem z letadla a pocítila jsem horký vzduch a sluníčko na tváři. Seřadili jsme se na letišti a každý čekal na svůj kufr.
Jakmile jsem zahlédla svoje, vzala jsem si je a šla k východu.

Před letištěm čekalo hodně taxikářů, k jednomu jsem si stoupla. Taxikář vystoupil a pokynul mi rukou, ať si sednu. Kufry mi mezitím naložil do kufru a začal se anglicky vyptávat, kam to bude.
S horší výslovnosti jsem mi řekla hotel, a jen kývl a rozjel se.
Cesta na hotel trvala přes hodinu. Bylo to nekonečné a únavné. Za chvíli se už mělo stmívat, a já nechtěla tady bloudit za tmy.

Když už konečně zastavil před hotelem, zaplatila jsem mu 35 eur. Netvářil se, že by to bylo moc, ale neměla jsem v plánu dávat disko. Kufry jsem si samozřejmě musela z kufru auta vytáhnout sama.

Došla jsem uřícená na recepci a kufry jsem tahala za sebou vyčerpáním. Byla tam sympatická paní.
Představila jsem se, a ukázala ji zprávu o přijetí do zaměstnaní. Pokynula mi rukou ať ji následuji. Znovu jsem se dala do pohybu, paní mi dala klíče od menšího ubytování, které bylo pro zaměstnance. 
Poděkovala jsem ji, ještě dodala, že se začíná v 7 ráno.
Souhlasně jsem přikývla, a odemkla ubytování pro zaměstnance. Byl tu menší obývací pokoj, a pak další dvě místnosti s posteli. Jednu jsem otevřela, byla v ní mladá žena, tipuju asi ve věku jako já. Anglicky jsem ji pozdravila, ona mě také. Dále neměla zájem se semnou bavit. Respektovala jsem to, a zavřela ji dveře.
Vešla jsem do prázdného pokoje, na posteli byl nachystaný úbor pokojské. Pověsila jsem ho do skříně, a rozvalila se na postel.

Nechtělo se mi, ale rozhodla jsem vybalit alespoň jeden kufr. Kosmetické věci jsem odnesla do koupelny. Koupelna byla v celku malá, ale útulná. Sprchový kout, umyvadlo, záchod a vedle pračka. Na pračce měla spolubydlící věci, všimla jsem si lubrikantu a kondomu.
,,Tady to musí být divoký, řekla jsem si."

Kosmetickou taštičku jsem zanechala vedle její, a vybalila si oblečení. To jsem pečlivě poskládala do skříně. Kufry jsem dala do spodní části skříně a zavřela ji. Na poličku nad postelí jsem dala knížky, a další důležité věci.
Vzala jsem si pyžamo a šla do sprchy. Po sprše jsem si udělala sendvič k večeři a zamkla se v pokoji.

Po chvíli jsem zaslechla ťukání na dveře, spolubydlici rozrazila dveře od pokoje a utíkala někomu otevřít. Přitiskla jsem ucho ke dveřím a čekala, něco si tam říkali. Moc jsem nerozuměla, anglické šuškaní není nic pro mě. Špehovaní jsem vzdala a lehla si do postele s knížkou. Po deseti minutách mě vyrušilo hlasitě vzdychání.
Začala jsem hledat sluchátka, strčila jsem si je do uši a pokračovala ve čtení. Bohužel vzdychání z vedlejšího pokoje přehlušilo i mou hudbu. Stále jsem si zvyšovala hlasitost hudby. Nakonec jsem slyšela jen hudbu, ale při hodně zvýšené hlasitosti se nemohu soustředit na čtení. Knížku jsem odložila na noční stolek a jen ležela s hudbou.

Po asi půl hodině byl klid, vypla jsem hudbu a pokračovala ve čtení. Sotva jsem se dostala k další kapitole, už zase někdo ťukal na vchodové dveře.
Chvíli nikdo nešel otevřít, tak bouchl do dveří hlasitěji. Leknutím jsem poskočila, až jsem se udeřila hlavou o poličku nad postelí.
Zaslechla jsem kroky a otevření dveří. Dovnitř vešlo nejspíše více lidí, jelikož jsem zaslechla více hlasů. Potichu jsem odemkla a na malý kousíček jsem otevřela, abych viděla. Dovnitř vešlo pět chlapů, a nesli flašky šampaňského a vína.
Jeden z nich se podíval mým směrem, potichu jsem dveře zavřela a zamkla.

Návštěva se poté odebrala do druhého pokoje. Počkala jsem až za sebou zavřou dveře, a rychle jsem využila situaci a odběhla si na záchod.
Když jsem se vracela do pokoje, zaslechla jsem smích a cinkaní flašek z uzavřeného pokoje.
Nezdržovala jsem se dlouho, šla jsem k sobě a raději se zamkla.
,,No, to jsem zvědavá, jestli se vůbec vyspím."

Zhasla jsem lampičku na nočním stolku, a nastavila si budíka na 6h. Zavřela jsem oči a a snažila jsem usnout. Když už jsem začínala jít do hlubokého spánku, zaslechla jsem hlasité vzdychání. Posadila jsem se na postel a dala hlavu do dlani.

,,To si to jako rozdává s šesti?"
Zasmála jsem se, a dala si sluchátka.
*************************************************