,,Felixi, vyrážíme" zavolala na mě maminka. Byl první týden letních prázdnin a já s mými rodiči jsme odlétali na dovolenou do Itálie. Moc jsem se těšil.
Rychle jsem seběhl schody z mého pokoje a běžel si obout boty s mým modrým batůžkem na zádech. Prosmykl jsem se kolem mé maminky a jal se běžet na zadní sedačky tátova auta.
Maminka se mému počínání jen zasmála.
,,Broučku, neběhej tolik, ještě zakopneš"
Krok jsem tedy trošku zpomalil a na maminku se usmál.
,,Ano, maminko" ta mi věnovala jen vřelý úsměv. Z menší dálky jsem viděl tatínka jak postává a nakládá kufry do auta.
Moje maminka byla krásná. Štíhlá postava, delší hnědé vlasy zapletené v copu, plné rty, pihy na obličeji a krásné hnědé oči. Občas přemýšlím jestli moje maminka není bohyně krásy, protože byla opravdu krásná. A hlavně hodná. Měla sametový, příjemný hlas. Zbožňoval jsem ji. A tatínkovi se nedivím že si ji vybral.
,,Kam ten spěch mladý muži" řekl můj tatínek a na tváři mu hrál pobavený úsměv.
,,Tatínku, já se už nemůžu dočkat" vypískl jsem a u toho radostně poskakoval.
Tatínek mě pohladil po vláskách a jal si sednou do auta na místo řidiče.
Tatínek byl taky pohledný a stejně hodný jako maminka. Učil me spousty klukovin co dělával se svým bráchou. A jak vypadal? Vysoký, trošku namakaný, hnědé vlasy, rty v úzké lince a oči hnědé jako maminka. Oba byli úžasní, mám je moc rád. Dost jsem k nim vzhlížel. Přeci jenom byli mým domovem.
Než jsme vyjeli směr letiště, tak jsem se připoutal, batoh dal vedle na sedačku a ještě z něj vytáhl mého plyšového medvídka Archieho. Byl semnou už od malička, můj věrný společník. Stejně jako můj nejlepší kamarád Hyunjin. Už jsem se zmínil že Hyunjin jede s jeho rodiči s námi na dovolenou? Moc se na něj těším. Známe se už od školky a po prázdninách spolu jdeme do druhé třídy. Bydlí kousek ode mě, pokaždé jsme si spolu hráli.
Občas udělali nějákou tu klukovinu.
,,Maminko já se na Hyunjina tak moc těším" vypískl jsem. Maminka se na mě jen otočila a vřele usmála, řekla ,,My víme zlatíčko"
Auto vyjelo na silnici a já tak mohl z okna pozorovat večerní Austrálii.
Austrálii jsem miloval, byla to přeci jen moje rodná země.
V létě jsme stavěli s Hyunjinem hrady ze sněhu a na Vánoce naopak sněhuláka z písku. Na druhé straně země to je prý naopak, teda takhle mi to aspoň říkali rodiče.
Z okna jsem pozoroval večerní svítící billboardy, kterým jsem vůbec nerozuměl ale něják mě to netrápilo. Lampy svítily jako několik sluncí na obloze. Tak moc bych se chtěl nějákého vesmírného objektu dotknout nebo jen ho vidět trošku zblízka. Joo vesmír to bylo moje. Přečetl jsem spousty knih o něm, umím všechna souhvězdí a planety. Asi si říkáte jak dítě po první třídě dokáže číst. Rodiče mě před nástupem do školy něco málo naučili a šlo mi to, to se musí uznat. Od té doby byly knihy o vesmíru jedny z mých nejoblíbenějších. Hvězdy ale byly vždy mé oblíbené. Maminka říká že jich mám taky spoustu na obličeji a to v podobě pih, které jsem po ní zdědil. Kdyby se některé pospojovaly vznikly by z toho souhvězdní i ta co neexistují. A však maminka je měla taky.
Řekněte kdo by nechtěl mít na obličeji plno hvězdiček? Jen blázen.
Ahoj ahoj, nevím co mě to napadlo, psát další knihu když jednu rozepsanou jsem ještě nevydala a jednu jsem ještě nedopsala. Ale stalo se tak. Tenhle příběh mě napadl během hodiny chemie. Kdy jsem s hlavou na lavici přemýšlela nad tímhle příběhem.
Určitě se tu potkáme i s jinými postavami, takže to bude ještě o něco zajímavější.
U téhle kapitoly mi hrála v hlavě písnička Moonlight od Chase Atlantic. Moc cute<3
Mějte se hezky a u další kapitoly. Pa💕
Vaše STAR★🩵
ČTEŠ
Lovers from the past(Hyunlix)
Romance,,Hyung řekni mi jeden jediný důvod proč jsi to udělal?! Byli jsme nejlepší kamarádi, tak proč?" . . . . . . . Informace o příběhu: •Příběh je boyxboy •Nic z toho co se v příběhu objevuje není skutečné •Příběh nemá za účelem někoho pošpinit či zesm...
