Náš hotelový pokoj byl krásný. Manželská postel a jedna menší u zdi, určitě pro mě. Naproti televize a vetší okno s výhledem na zahradu s cestičkami a krásný výhled na moře.
Koupelna byla celkem prostorná. Sprcha, záchod umyvadlo, celá sladěná do bílé barvy a občas se objevila nějáká ta modrá kachlička.
Sedl jsem si na postel a vytáhl Archieho z batohu, položil jsem ho na postel k mému polštáři, na noční stolek jsem si vytáhl karty a běžel otevřít můj kufr abych mně a Hyunjinovi vytáhl ty naše kšiltovky.
Byly hezký. Černý lemované bílou barvou.
,,Mami, můžu jít za Hyunjinem?"
,,To víš že můžeš, mají pokoj hned vedle"
,,Tak jo" byl jsem nadšený Hyunjin je hned vedle. I s kšilotkama jsem vyběhl z pokoje abych se dostal za Hyunem.
Přiběhl jsem k pokoji 143 a zaťukal, ozvalo se jen tlumené ,,dále" byla to Hyunjinova maminka.
,,Ahoj, teto. Je tu Hyunjin?"
,,Ano, hned vedle zlato" Hyunjinova maminka byla moc hodná, dlouhé černé vlasy, které měla skoro až po zadek. Hezky oblečená do letních šatů červené barvy. Když jsem se na ni podíval viděl jsem Hyunjina, měl podobné rysy v obličeji.
Zaklepal jsem na pokoj vedle.
Taky se ozvalo tlumené ,,Dále"
Otevřel jsem dveře a na zemi u kufru seděl Hyunjin klečel vedle kufru a vybaloval si věci.
,,Ahoj hyung, donesl jsem nám ty kšiltovky" došel jsem k němu a obejmul ho kolem krku. Byl na to zvyklí teda aspoň jsem si myslel, do té doby než nespokojeně zamručel a odstrčil mě, nenechal jsem se ale, a kšilotku mu podal.
,,Tak tady je hyung, není krásná? Ještě dneska by jsme si mohly zajít na zmrzlinu. A tady je ta naše oblíbená, co říkáš?" Usmíval jsem se na něj jak nejvíc to šlo. V očích jsem měl jiskřičky, možná kdyby mi měly vyletět z očí, podpálil bych celý hotel.
Hyunjin se na mě jen znechuceně podíval, ale kšiltovku si k mému překvapení nevzal.
,.Jdi pryč"
,,Hyung co se děje?"
,,Nic! Prostě jdi pryč" zvýšil na mě hlas, to se zatím ještě nikdy nestalo. O to víc me to bolelo. Zase ta samá bolest, jako před tím. Oči se mi zase zalily slzami.
Horké slzy mi smáčely tváře, jen se na mě podíval a ofrkl si.
,,A nebreč furt, nejseš malý děcko" rychle jsem si slzy otřel do hřbetu ruky a trhaně se nadechl, postavil jsem se. ,,Do-dobře, tak a-ahoj tedy" otevřel jsem dveře a se zaklapnutím je zavřel.
Rychle jsem se rozešel pryč, nechtěl jsem tu být už ani minutu. Bolelo to, tak moc to bolelo. Tohle nebyl můj Hyunjin. Tohle už nebyl můj nejlepší kamarád který pro mě byl vším. Tohle nebyl on. Chtěl jsem aby to byl jen hloupý sen, aby mě někdo štípl a řekl že se tohle neděje.
Věděl jsem co přesně potřebuju, maminku. Celý ubrečený jsem došel zpět na postel a kšiltovky položil hned vedle.
Popadl mě neskutečný pláč, trhaně jsem dýchal, slzy mi tekly jak vodopády, viděl jsem rozmazaně.
Nevnímal jsem, byl jsem jak v jiném světě. Jediné co jsem cítil byla jen hřejivá náruč, kolébání ze strany na stranu, hlazení po zádech doprovázeny lehkými polibky do vlasů . Jediné co jsem věděl je to že jsem byl u své maminky. U své rodičky, u moji oblíbené osoby, u mého záchranného bodu.
Břečel jsem dlouho, maminka mě ale furt konejšila. Když jsem začal jakžtakž vnímat a přestaly mi téct slzy.
Promluvil na mě ten líbezný hlas, ten co jsem měl tak moc rád.
,,Co se stalo broučku?"
,,Hy-Hyunjin on se-se ke mně chová strašně š-škaredě maminko, já ne-nevím co se stalo. Už od toho letiště na mě byl-byl zlý. Teď mě od se-sebe zase vyhnal, já- já chtěl jsem mu dát tu kšiltovku. My-myslel jsem že bude mít radost ale a-asi neměl. On už mě asi ne-nemá rád ma-maminko" musel jsem jí to říct, vysvětlit ji to. Zase jsem naplno vzlykal.
,,Broučku, určitě tě má rád, jen třeba má špatný den. Uvidíš že zítra už to bude v pořádku. Určitě se ti omluví neboj." Popotáhl jsem, maminka mi podala kapesník na vysmrkání. Natočila si mě k ní aby na mě viděla a stírala mi ty poslední zbytky slz z tváří.
Dostal jsem ještě letmou pusu na špičku nosu a pohlazení.
,,Nezajdeme třeba na zmrzlinu neboooo můžeme do nějaké cukrárny a dát si ten pohár co máš tak rád. Hm?" Pokýval jsem hlavou na náznak souhlasu ale nezmohl jsem se na nic jiného než jen na pouhé
,,Tak jo" třeba příjdu na lepší myšlenky.
,,Tak a teď se zvedneme a ty se na mě usměješ tím tvým krásným úsměvem dobře?"
Jak maminka řekla tak jsem udělal.
,,No vidíš zlato, to je můj Felix"
Vzal jsem Archieho, protože jsem ho o tohle nemohl ochudit. Nazuli jsme si boty a vyrazili do cukrárný na můj oblíbený zmrzlinový pohár.
Zdravím, tak další kapitola je tu. Mno jak tak koukám první část dle mě má celkem úspěch, bohužel ty poslední dvě?
Nevim přemýšlím že knížku smažu, asi mi moc to psaní nejde co já vím.
No každopádně, chtěly by jste i pohled Hyunjina?
Zatím mi to příjde buď jako neskutečný klišé nebo příběh a jeho dějová linka je nahovno😭můžete mi dat vědět co si o knize zatím myslíte💞
Mějte se hezu<3
STAR💛★
ČTEŠ
Lovers from the past(Hyunlix)
Lãng mạn,,Hyung řekni mi jeden jediný důvod proč jsi to udělal?! Byli jsme nejlepší kamarádi, tak proč?" . . . . . . . Informace o příběhu: •Příběh je boyxboy •Nic z toho co se v příběhu objevuje není skutečné •Příběh nemá za účelem někoho pošpinit či zesm...
