Za celou dobu letu Hyunjin ani jednou nepřišel. Nevím proč, mrzelo mě to. A rodiče si toho nejspíš všimli, takže mě na hru UNA vyzval můj tatínek.
,,Táto bereš dvě"
,,A ty čtyři"
,,Ne, ne žádný takový tati, bereš si jich osm" táta se jen zasmál a já s ním. Miloval jsem tyhle chvíle kdy se mi táta věnoval. Byl to můj vzor.
Maminka nás jen s úsměvem na rtech pozorovala a občas se naší hře zasmála.
Než jsem se nadál let byl u konce a už jsme stáli na letišti v Milánu.
Chytl jsem maminku za ruku a společně jsme šli pro naše zavazadla. Táta si mezitím povídal s Hynjinovými rodiči.
Jako první přijel Hyunjinův kufr, byl menší takže jsem ho jakžtakž stihl sundat.
,,Hyung! Tady je tvůj kufr, vyndal jsem ti ho od tam tud" prstem jsem ukázal na jezdící pás plný kufrů. Hyunjin si ode mě převzal kufr ale, nic neřekl ani to hloupé děkuji. ,,Tak aspoň nemáš zač hyung" křikl jsem na něj když se vzdaloval.
,,Na Felixi, tady máš kufr" řekl táta a podal mi jej.
,,Děkuju tati" široce jsem se na něj usmál a on na mě taky.
Jaksi jsem žil pro úsměvy ostatních. Když byli šťastní oni byl jsem šťastný i já.
Před letištěm nás vyzvedl taxík, který by nás měl odvézt na hotel. Seděl jsem vedla Hyunjina.
Díval se z okna, jeho profil z boku byl úchvatný. Mohl by dělat modela.
,,Hyung?"
,,Hm?"
,,Až přijdeme z dovolené neuděláme si zase nějákou přespávačku? Mohly by jsme se u nás koupat v bazénu a táta koupil nový vodní pistole, tak mě napadlo že by jsme je mohly spolu vyzkoušet. Co ty na to hyung?"
,,Pokud budu mít čas tak možná jo" řekl to, tak strašně suše bez emocí, ještě před prázdninami by byl rád. Ale teď...
,,Tak jo hyung, uvidíš bude to sranda"
,,Hm" byla jeho poslední a asi konečná odpověď. Celou cestu na hotel jsme spolu už nepromluvili. Asi si nechtěl dneska povídat. Ale to nevadí třebaaa bychom mohly až se ubytujeme zajít na zmrzlinu, to by mu určitě udělalo radost.
Když taxík zaparkoval před našim hotelem vylezli jsme z auta a šly se ubytovat.
Rodiče řešili mezitím různé papíry a tak, takže jsme měly nějáký čas na to si zahrát. Když nám to v letadle nějak nevyšlo.
Hyunjin seděl na malém gauči který tady v hotelu byl k dispozici.
Posadil jsem se vedle něj.
Kreslil si, opravdu hezky kreslil.
Kreslil květiny, zvířata občas se pokusil namalovat i lidi, byl šikovný to se musí uznat.
,,Co to kreslíš hyung?" Podíval se na mě a pomlaskl si ,,Co je ti do toho?" Prskl, jak rozzuřená kočka.
V ten moment mnou projela zase ta ostrá bolest, jak kdyby mi ostrá dýka projela do srdce. Stejně jako na tom letišti. Snažil jsem se ale zůstat veselý a potlačit ty horké slzy co chtěly na povrch.
,,Je to moc hezký"
,,Dík"
,,Promiň, nooo....umm chtěl jsem se zeptat nezahrajem si to UNO? V letadle jsi nepřišel tak jestli nechceš tady si zahrát."
,,Ne nechci"
,,A to proč hyung?"
,,Felixi asi sis nevšiml že na tebe nemám náladu a nechci se s tebou teď bavit, tak prosím dej mi nachvilku pokoj. Trávíme spolu všechen volnej čas, leze mi to na nervy už, tak tě prosím dej mi na chvilku pokoj" řekl to tak, tak jako kdyby mě od sebe za každou cenu chtěl odstrčit. Tato slova se mi vrývala do paměti jako když vyrýváte do kamenných desek nějáký vzkaz. Bolelo to, moc to bolelo.
Pípl jsem jen lehké ,,Dobře, promiň" a o kousek si odsedl.
Chtěl asi svůj klid a i osobní prostor, chtěl jsem mu ho tedy dopřát.
Ale to už moje srdce a oči plné slz nevydržely, začal jsem brečet. Tak moc tyhle slova od něj bolela, od mého hyunga. Mého nejlepšího kamaráda.
Tiché vzlyky opouštěli má ústa. Hyunjin věděl že brečím, moc dobře to věděl, ale nepřisedl si, nepřišel mě utěšit jako to dělával, nekonejšil mě v jeho objetí jako to bylo, prostě jen seděl a kreslil si. Jako kdybych tam vlastně vůbec nebyl.
,,Felixi" zavolala maminka a šla ke mně, rychle jsem si utřel horké slzy do rukávu od mikiny a usmál se na ni.
,,Pojď, půjdeme se ubytovat" natáhla ke mně ruku a to byl ten můj záchranný bod, vzal jsem si batůžek a chytil se jí, jak nejvíc to šlo.
,,Broučku, všechno v porádku?"
,,Jo, jo je maminko" věnoval jsem ji úsměv a ona mně polibek do vlasů.
Jooo, maminka byla skvělá.
Hello hellouuu další kapitolka je tu.
Chce se vám brečet? Jop to se mi chce poslední dvě kapitoly taky. Ale už teď mohu říct že příběh dopadne dobře. Nemám ráda příběhy se smutnejma koncema, takže příběh dopadne tak, jak by měl.
Každopádně se první kapitola celkem chytla, ale ta druhá hmp nic moc no.
Jak Felix mluví o tom že jeho maminka je záchraný bod tak mi hraje v hlavě písnička od Sebastiana. ZÁCHRANNÝ BOD.
,,Krev, slzy a pot.
Jsi můj záchranný bod.
Tak mi ještě chvíli sviť" 😭
Gramatiku nechte na pospas světu. Nevyškrábejte si hlavně oči.💋
A taky užívejte si podzimní prázdniny🍂🤎
Mějte se hezu<3
Vaše STAR💕★
ČTEŠ
Lovers from the past(Hyunlix)
Romance,,Hyung řekni mi jeden jediný důvod proč jsi to udělal?! Byli jsme nejlepší kamarádi, tak proč?" . . . . . . . Informace o příběhu: •Příběh je boyxboy •Nic z toho co se v příběhu objevuje není skutečné •Příběh nemá za účelem někoho pošpinit či zesm...
