Nečekaně pokažená mise zanechala Jongha na druhé straně země s vážnými následky a bez možnosti jakéhokoliv kontaktu. Jen silou vůle ho nohy donesly až k městu, kde byl odkázaný hledat pomoc u obchodu s názvem Illusion.
V tu chvíli, vyčerpaný a zmože...
Vzpomněla jsem si skoro po půl roce, že jsem někdy v dubnu napsala tuto povídku. Tak jsem ji konečně pořádně opravila a usoudila, že by si zasloužila vydat jako samostatný kousek a nemusela by se mi válet v pomyslném šuplíku. Doufám, že si najde aspoň nějaké fanoušky, pro mě osobně je to jeden z oblíbených kousků vlastní tvorby.
Než se do čtení vrhnete, chci jen krátce varovat, že povídka má téměř 15 000 slov. Také obsahuje jednu smut scénu a zmíněný smut v jednom odstavci, který už není podrobněji rozepsaný. Jinak se připravte na trochu násilí, ačkoliv to se převážně vyskytuje v úvodní části povídky.
Doufám, že si čtení užijete. Budu ráda, když mi po dočtení zanecháte hlasování a případný komentář, vždy mi udělá velkou radost :3
⊰✧⊱
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⊰✧⊱
Život lovce měl vcelku dvě jednoduchá pravidla.
1. Stačil jeden zásadní krok vedle, aby se věci rychle posraly.
2. Když už se tak stalo, posralo se vše pro jistotu pořádně.
Jongho se s touto zákonitostí právě seznamoval možná až příliš důvěrně. Stačila jediná chyba, aby zůstal uvězněný na druhé straně země, odříznutý od svých kolegů, bez jakékoliv možnosti navázat kontakt a zažádat o pomoc. Neměl u sebe mobil, žádné peníze a téměř žádný majetek, kromě několika váčků s nezpracovanými materiály připnutými na opasku. Obouruční meč zůstal schovaný pod složitými runami v kapesním prostoru, který momentálně nedokázal sám otevřít, což věci neusnadňovalo.
Mysl mu pronásledoval nenávistný pohled zlobou planoucích očí, kterému stihl jen těsně uniknout. Nebyl si doteď zcela jistý, co byl jejich humanoidní nepřítel zač. Podle původní zprávy se měli potýkat pouze s obzvlášť negativně naladěným přízrakem, a proto se také na takový úkol vydali jen ve třech. Původně to považovali za luxus, vzhledem k tomu, že v jejich oboru nikdy nebyl zrovna dostatek dostupných sil. Jenže cíl jejich mise měl fyzické tělo a nepříjemné nadání na kouzla.
Jejich přesila jim pomohla akorát přežít.
Kvůli čemu přesně se věci obrátily v hromadu hoven, to ještě netušil. Nejspíš ani nemělo cenu nad tím přemýšlet, jelikož momentálně moudřejším tahem bylo řešit následky. A tak se nyní potácel pouze s pomocí orientačního smyslu k nejbližšímu místu s dostatkem lidí, v koleni měl zavrtanou očarovanou kulku a celým trupem mu pulzovala pomalu rostoucí kletba.
Šířila se rychle. Neznal její vlastnosti, netušil, co obsahovala kromě znemožnění používání pokročilých kouzel, ale musel se jí co nejrychleji zbavit. Tížila ho víc, než vlastní meč. Potřeboval čaroděje.
