Prosím neodcházej

4

„Děláš si prdel?! Vlastníš jednu z nejmocnějších mafií v celé Jižní Koreji! A ty řekneš, že je příliš pozdě?! Mluvím s Kim Taehyungem?! Nevyměnil tě někdo?!" vyjel po mě. Já sebou ani necukl a pozoroval ze zhora rušnou silnici plnou aut.

Po nějaké době jsem zaslechl odsunutí židle a klidné a pomalé kroky vedoucí ke mně. Patřili Yoongimu, ale bylo mi divné, že se takhle rychle dokázal uklidit. Co se stalo? Zastavil se těsně vedle mě a zaujmul stejný postoj jako já. Pozoroval jsem ho jenom koutkem oka a čekal, co z něho vyleze za moudro. Došlo mi, že asi něco vymyslel, proto je tak klidný.

„A co on?" nadhodil. On?! Co tím- Aha! On myslí toho! Myslím... „Myslíš F? Toho člověka, co vyřešil každý případ, který jsme mu dali?" ujistil jsem se, že myslíme stejného člověka. „Jo. Pokud ho nenajde on tak nikdo," přikývl.

„Yoongi?" konečně jsem mu věnoval pohled a on mě též. „Jako za starých časů?" ušklíbnu se. Trochu váhal a nebyl si jistý. „Abychom našli Jungkooka, budeme muset spolupracovat. Pak se klidně můžeme zase nenávidět," upozorním. „Na chvíli budeme dělat, že se nic nestalo," oznámí. Tak se mi to líbí... Podali jsem si ruce a práce mohla začít.

Pohled Jungkooka...

Seděl jsem za pracovním stolem a vyřizoval přepravu drog. Nic se zatím nepokazilo, což bylo skvělý. Najednou jsem ve vlasech ucítil jemný polibek. „Mám na tebe chuť," zašeptal mi dotyčný hlubokým hlasem do vlasů. Taehyung... „Tak jo," řekl jsem s hraným nezájmem a dál se věnoval práci. „Ale noták... Pět minut, víc ne," zašeptal mi tentokrát u ucha, které mi olízl. Nemohl jsem odolat a slastně vydechl: „Daddy~"

Položil mi ruce na ramena a pomalu mi dlaněmi přejel až k loktům a zase zpátky. Zachvěl jsem se nad jeho dotekem. „Práce počká~ Jsou to jen drogy~" vydechl mi na krk, kam přitiskl své teplé rty. Zaklonil jsem hlavu a slastně zasténal, když mi začal dělat značku. Křečovitě jsem zavřel oči, když mě kousl do čerstvé fialové značky.

Odpojil se od mého krku, ale já nechal stále oči zavřené. „Daddy si chce hrát~" škádlivě se ušklíbl. Než jsem stihl jakkoliv zareagovat, ucítil jsem látku na svých očí. „Co to děláš?" zeptal jsem se a pokusil se látku sundat, on si mě ale otočil na otočné židi k sobě a ruce mi chytil tak pevně, že jsem se bál o to, aby mi nezačali modrat. „Buď poslušný a nech si ho," zašeptal mi do rtů těsně před tím, než mě políbil. Pustil mi ruce a přemístil je na mé boky, které mírně zmáčkl.

„Všechno je to moje chyba. Nechtěl jsem ti ublížit, protože tě miluji. Vím, že po tom všem, co se mezi námi stalo mě asi už nemiluješ, ale pokud ano, tak bych tě chtěl zpátky a chtěl, abys byl můj přítel. Prosím," zašeptal mi do polibku.

Překvapením jsem otevřel oči, ale místo černé látky na mých očích jsem měl před očima Taehyunga. Seděl jsem s ním v restauraci za jedním stolem, měli jsme propletené ruce na stole a dívali si navzájem do očí. Láskyplně se na mě usmíval a já netušil, co mám dělat a jak jsem se tady ocitl?

„Budeš můj přítel, Jungkooku?" vydechl s nadějí. Než jsem stihl odpověď zaslechl jsem ten nejvíce nepříjemný zvuk - budík.

Otevřel jsem oči a ten ďábelský stroj hned vypnul. S unaveným zasténáním jsem se převalil na druhou stranu, ale pak mi něco došlo... Nejenže se mi zase zdál sen o Taehyungovi, mně se z toho snu postavil!

Netuším, co si o tom mám myslet. Jednou za čas se mi zdá sen, kde je Taehyung. Přijde mi to dost divné a netuším, co mi tím chce moje podvědomí naznačit, ale poprvé se mi stalo, že by se mi z toho snu postavil. Co to má znamenat? Možná ho stále miluji... Jungkooku! Ne nemiluješ! Už ne...

Zhluboka jsem dýchal a snažil se to vše vstřebat. Vždy to končí stejně. Vždy sedíme v té restauraci a pokaždé řekne ty samá slova, díky kterým jsem udělal osudovou chybu a dal mu ještě šanci. Jak já jsem byl blbý a naivní... O to více nechápu, proč se mi musí zdát zrovna o něm.

Že by se mi po něm stýskalo? Ne! Nepřichází v úvahu! Ten člověk byl ke mně po většinu času hnusný! Až později jsem si uvědomil, jak moc jsem byl blbý. Většinu času mi jen ubližoval a já to všechno přehlížel. Byl jsem k němu milý (většinou) a snažil se, abych mu vyhověl snad ve všem. Když mě vlastnil, musel jsem to dělat, ale když už to tak nebylo, stále jsem mu podléhal, protože jsem ho miloval.

Já ho miloval, i když se mnou zacházel jak s kusem hadru a bylo mi jendo, jestli mi zrovna objednává pizzu nebo si na mě vylívá zlost a ničí mi prdel. Vždy jsem ho bral takového jaký je... Nesnažil jsem ho měnit, zamiloval jsem se jen do jeho vzhledu a snažil se přehlížet, že mezi tím, co já obdivuji jeho nádherné oči, on mě svléká pohledem a myslí jen na to jendo. Vždy, když mi přišlo, že mu na mě jen trochu záleží, ukázalo se, že to tak není a šeredně se pletu.

Proč jsem se spokojil s tím, že se ke mně chová jako k věci? Bral mě už jako samozřejmost, ale já tu najednou pro něj nebyl. Zlomil mi srdce, ale já mu přes to všechno dokázal dopustit, ale ukázalo se, že nedokáže miloval Kiru. Byla to chyba. Úspěšně jsem ho ignoroval a dokázal se od něj nějakým způsobem odstřihnout, ale jakmile jsem kývl na setkání vše se začlo hroutit jako domeček z karet. Byla to chyba... Nikdy jsem se do něj neměl zamilovat a tohle dopustit.

Proč jsem ale tohle všechno dopustil? To je otázka, která mě trápila fakt hodně dlouho, ale teď už na ni znám odpověď. Svým způsobem jsem si prostě myslel, že mi nic nedělá, protože to přece ještě může být horší, ne? Možná to zní jako totální blbost, ale já si to vážně myslel. Neuvědomoval jsem si, jak moc je jeho chování špatné. Vždy když jsem si chtěl stěžovat, nebo nějak zasáhnout, tak jsem si vzpomněl na slova, ktera mi jendou řekl, Yoongi.

Já ti závidím! Každý tady ti ukrutně závidí! Stojíš neskutečné peníze a boháči se o tebe budou prát! Ještě tě nikdo neznásilnil a ani ti nikdo neublížil! A ty furt fňukáš! Furt se lituješ a pak se divíš, že jsi na tom hůř a hůř. Nejsi dítě, aby jsi furt fňukal.

Od té doby jsem podvědomě měl v hlavě nastaveno, že může být ještě hůř, že se mám na tom ještě dobře. Mám se přece tak moc dobře, že mi všichni závidí. Proto bych měl být šťastný a každé ráno si nasadit falešný úsměv a sundat ho, až večer. Něco podobného jsem pak zažíval i s Yoongim, když se ožralý vracel domů.

Naštěstí jsem si to uvědomil a už nikdy se sebou nenechám zacházet jak s nějakou věcí. Ochrání Kiru a vychovám z ní mladou a sebevědomou slečnu, která nepodlehne žádnému manipulativnímu muži, jako jsem to udělal já.

Nejhorší je na tom to, že občas mi přijde, že mi vážně chybí. Nechybí mi to všechno, co jsem teď vyjmenoval, chybí mi ta chvíle, kdy jsme spolu usínali v jedné posteli. Kdy jsme se vášnivě líbali a u toho si šeptali milé poznámky do rtů. Tenhle Tae mi chybí...

...

Ahojky 💜
Mám tady pro vás další kapitolu! 😘
Tahle je hodně dlouhá, tak snad to nevadí.

Mockrát děkuji těmto koťátkům:
Milionka1
ananaszmary
BTSLADY7
Anonymusss07
NarSas721
Barboravejdova
za zanechání komentáře u minulé kapči 😘

💜💜💜

Ig: _jk_v_bts_vkook_