Děkuju za vote a komenty. Jsem moc ráda že se to někomu líbí;-). Přeju příjemné čtení...
Zelené světlo zmizelo a uprostřed pokoje ležela nějaká postava. Až teď jsem se probrala z transu a vyjekla. Rozsvítila jsem světlo a pomalu jsem se přiblížila k postavě, byl to muž. Nehýbal se, uklidnila jsem svůj dech a pořádně jsem si ho prohlížela. Měl na sobě zvláštní oblečení, připadal mi jako by se objevil z hystorického filmu. Klekla jsem si a snažila ho otočit na záda. Byl těžký, ale po pár neúspěšných pokusech se mi to podařilo. Odhrnula jsem mu z obličeje jeho zrzavé vlasy, na chvíli jsem strnula, byl hezký. Po chvíli jsem se probrala z transu a rychle jsem zjistila, jestli dýchá.,,Uf" oddychla jsem si když jsem nahmatala puls a uslyšela hlasité oddechování. Muž zaúpěl a otevřel oči.,,Kde to jsem?"zašeptal a začal tikat očima po pokoji.,,U mě v pokoji."odvětila jsem trochu zmateně. Zamračil se a snažil se zvednout. Vyhoupl se na kolena a zavrávoral. Podepřela jsem ho, ale to jsem dělat neměla.,,Nesahej na mě!"křikl a odstrčil mě. Měl větší sílu, než se zdálo. Odlétla jsem a uslyšela hlasitou ránu. Hlavou mi prolétla strašná bolest, nic jiného si nepamatuju.
Vzbudila jsem se ve své posteli.,,To byl divný sen."zašeptala jsem a chtěla se posadit, zarazila mě něčí ruka.,,Být tebou tak ležím."zašklebil se na mě ten muž. Seděl vedle mě na posteli, trhla jsem sebou.,,Jak...jak dlouho jsem...?",,Byla mimo?"dokončil moji větu a já jen kývla na souhlas, na nic víc jsem se nezmohla.,,Asi třicet minut."řekl to jakoby nic! To mu hráblo!? A jak se tu vůbec vzal!?,,Jak... jak si se dostal do mého pokoje!?"zařvala jsem a snažila se, aby se mi netřásl hlas.,,Ani nevím, asi chyba mého kouzla."odvětil jako by to byla samozřejmnost, odešel k oknu, podíval se ven, otočil se a vybafl na mě:,,Když si se ráčila probrat, dones mi něco k pití!"chvíli jsem na něho koukala s otevřenou pusou, pak jsem jí zavřelaa odešla do vedlejší místnosti. Naši ještě doma nebyli.,,Aspoň něco pozitivního." usmála jsem se na prázdný pokoj, nalila jsem do sklenky vodu a otevřela dveře od mého pokoje. Ten muž tam stál a zasněně se díval z okna na noční oblohu.,,Na jakém jsem světu!?"vypustil z úst, aniž by se otočil. Nevím co mě to napadlo ale začala jsem na něj křičet:,,Jestli se bavíš se mnou, tak by bylo slušný se na mě aspoň podívat, co myslíš!? A přestaň mi rozkazovat a mluvit na mě jak na psa!"poslední slovo jsem zakřičela tak, že jsem poslouchala jestli nepříjdou sousedi z vedlejšího domu. On se na mě podíval s překvapeným, ale zároveň naštvaným výrazem. Objevil se přede mnou tak rychle, že jsem to ani nepostřehla, pak si pro sebe něco zabrblal a já se z ničeho nic vznesla. Sklenka mi vypadla z ruky a vylila se. Naštěstí byla z plastu, takže se zakutálela pod skříň. Začala jsem panikařit a on mě sledoval, když zpozoroval, že mám strach, začal se hlasitě smát.,,Takže naše malá holčička má strach z výšek!"vysoukal ze sebe mezi hlasitým projevem smíchu. Úsměv mu však zmizel z tváře tak rychle jak se objevil. Muž bolestně zaúpěl a padl na kolena. Tvrdě jsem dopadla na podlahu a křikla bolestí.,,Ty idiote! Zlomil si mi nohu!"křičela jsem na něj se slzami v očích. Podívala jsem se na něho co mi odpoví, ale on ležel na boku a nehýbal se. Vypadal jako by byl...jako by byl...mrtvý! Doplazila jsem se k němu, z boku jsem ho otočila na záda, pod ním jsem zpozorovala nejakou černou skvrnu. Podívala jsem se pozorněji a zjitila že mu z boku ukapává krev. Na okamžik se mi zamotala hlava. Chtěla jsem se zvednout a zavolat záchranku, ale jeho ruka mě zadržela. Podívala jsem se na něj, bolestně otevřel oči a zamžoural na mě.,,Dej mi svou energii a já ti uzdravím nohu." zašeptal pevným hlasem. Já na něj nechápavě zamrkala. Co že to chce? Ptala jsem se sama sebe. Než jsem však stihla vyslovit otázku nahlas, pevně mi stiskl ruku a já pocítila slabost. Snažila jsem se z jeho sevření vymanit z jeho sevření, ale marně. Pomalu mi těžkly víčka a já upadla do bezvědomí...znovu.
Dopředu jsem se chtěla omluvit za všechny pravopisné a gramatické chyby, čeština není moje silná stránka. Děkuju že čtete tento příběh. ;-)
