poslední šance

1- ℰ𝓁𝓁𝒾ℯ

„Do hajzlu!" Zase jsem si koupila kávu a byla studená. Jak výborná věc čím začít den. Let na kterém jsem měla sloužit měl hodinu zpoždění, takže jsem si koupila kávu a sedla si na letišti. Původně měl odlétat v 4:20 z Chicaga do Řecka.

O hodinu později jsem s ostatními členy kabiny nastupovali do letdla a já jsem stále nemohla setřást takový to zvláštní pocit...

„Hej, Nat, máš taky takový zvláštní pocit?..." Nathalia je kapitánka kabiny, ona neměla být na tomto letu ale má nejlepší kamarádka onemocněla a tak za ní Nat zastoupila.

Nathalia byla vyšší, starší a zkušenější žena. Její černé, lesklé vlasy měla v ulízlém drdolu, ani jeden vlásek neměla mimo. Na jejím obličeji byla povinná vrstva make up, což znamenalo rudá výrazná rtěnka, černé řasy decentní růž a trochu kontury. V uniformě kterou jsme museli mít vypadá úžasně a na podpatcích se pohybovala tak ladně jako to nejjemnější peříčko na vodě. Nedivila bych se kdyby na ni každý muž který ji spatří zíral s otevřenou pusou.

„Neboj se El, jsme si jistá že to nic není." Její hlas byl uklidňující, ale mě to stejně nestačilo k zahnání toho pocitu...

Když jsme se dostali na palubu rychle jsem si vytáhla mobil a napsala mámě a tátovi že je mám ráda. Náhodou jsem si všimla zprávy od bráchy, Nicka.

Nick: Čus, kdy budeš doma?
Já: Proč se ptáš? Chybím ti?
Nick: Haha, tak to ani náhodou
Já: Měla bych být doma na vánoce
Nick: Jak smutné..

Usmála jsem se. Vím že to tak nemyslí, takhle se handrkujeme s Nickem už od malička. Nevím co bych bez něj dělala...

„Hej... El... Můžeme?" zeptala se mě Nat. „Jo" odpověděla jsem a podívala se ještě na moment zpátky do mobilu

Já: mám tě ráda
Nick: já tebe taky, ségra

Uklidila jsem telefon a kývla na Nat která začala mluvit k cestujícím. Šli jsme ukázat návod ve stavu nouze a letadlo vzlétlo..

Všechno šlo skvěle, dokud jsme nevletěli do bouře nad New Yorkem... Celé letadlo se začalo třepat, světla začala vypadávat a pak.... Jeden z motorů vzplanul a letadlo se řítilo k zemi v New Yorku...

Všichni začali panikařit, až na piloty, ti se snažili zůstat v klidu a kontaktovali všechen pozemní personál v New Yorku a záchranáře.

Sdělili jim kam letadlo spadne, jak velkou rychlostí se řítí k zemi, jaký má náklon a kolik mají času. No prostě všechno co bylo potřeba.... Pamatuju si jak jsem slyšela sirény, před tím než se všechno rozpadlo a letadlo dopadlo na zem...

[Vím že je to zatím docela klišé, ale bude to lepší. Také vím že tady ta část je kratší Ld slibuju že je to jen kvůli tomu že je to začátek ^^]