Předurčena

2. Foeda Mortis

Na slavnostním večeru se Jasmine pustila do řeči s Mathildou, která s vervou vyprávěla o všem možném, co ji zrovna napadlo- dozvěděla se o Protivovi, který znepříjemňoval svými vtípky každodenní život, o jejím nadšení z přeměňování a že Malfoy je arogantní hlupák. Mathilda vyprávěla, kdo jí přijde milý (zmínila také Ginny Weasleyovou- že je prý fakt drsná), jaký z profesorů jí přijde nejhorší a také se nezapomněla zmínit o tom, kdo se jí líbí- ukazovala na nějakého staršího chlapce u mrzimorského stolu a také směrem ke konci zmijozelského stolu, kde Jasmine viděla ale jen Malfoye.

Po nepřirozeně hlasitém zacinkání lžící na sklenici, které měla na svědomí profesorka McGonagallová, se zvedl Brumbál, který si přiložil hůlku ke tváři.

"Vážení studenti, tento rok pro vás máme jednu novinku. Po dlouhých přípravách mohu oznámit, že se na naší škole bude konat Turnaj tří kouzelnických škol." zahlásil, když se síň zaplnila vzrušeným šepotem studentů.

"Tak to je paráda, co?" vrazila do Jasmine její spolusedící očekávajíc nadšenou reakci.

"Co to vůbec je, ten turnaj čehože?" otočila se k ní Jasmine zmateně a Mathilda skoro vyprskla obsah své asi desáté sklenice dýňového džusu- musela ho bezmezně zbožňovat.

"Ty nevíš co je to turnaj tří kouzelníků? U Merlina, a to máš rodiče kouzelníky!" vychrlila na ni, když je ale přerušilo pokračování ředitelova projevu. Brumbál, slavnostně oblečen v modrozeleném vyšívaném hábitu, stroze vysvětloval, co je obsahem a cílem turnaje. Turnaj tří kouzelnických škol byl soutěží mezi třemi studenty z odlišných škol, kdy tito soutěžící měli splnit tři velmi náročné úkoly. Tyto úkoly hodnotila jakási porota- to už dále ředitel nerozvedl, a účastník s nejvyšším počtem bodů získal Pohár tří kouzelnických škol, tučný obnos peněz a samozřejmě také slávu. Když Brumbálův hlas utichl, pokračovalo ještě nadšenější štěbetání ze všech stran. Jasmine si všimla Ginny a Aleca, jak se na sebe unešeně dívají a něco si štěbetají.

V ten daný moment se síní proneslo hlasité zahřmění, které pocházelo ze zataženého stropu velké síně, který křižovaly blesky. Kouzelný vítr zfoukl většinu svíček u stropu, síň potemněla a studenti se zděšeně otáčeli a hledali příčinu té spouště. Začalo i krápat, v tu chvíli ale vtrhl do dveří podsaditý muž s dlouhatánským cestovním pláštěm a zvláštním těkavým falešným okem a mávl směrem k stropu hůlkou. Bouře u stropu se stáhla a cizinec se kulhavě vydal hned naproti Brumbálovi. Jasmine obličej toho muže znala ze stran Denního věštce.

"To je Alastor Moody, bývalý bystrozor." sdělila Mathildě, kterou události tohoto dne už zjevně nepřekvapovaly. 

"Jo, ve Věštci o něm ale nepíšou zrovna pěkné věci. Mamka o něm mluví jako o Pošukovi. Spíš by mě zajímalo, co tady chce."

Ředitel se u řečnického stolku napřímil "Také bych vám rád představil nového profesora Obrany proti černé magii, Alastora Moodyho. Je to špička ve svém oboru." usmál se Brumbál na Pošuka, jenž ve svém zamračeném obličeji nehnul jediným svalem a dále kulhal ke stolu, mezitím co hrabal ve svém ošuntělém cestovním plášti.

Jasmine se nemohla odtrhnout od jeho šíleného oka, které se mu v hlavě protáčelo všemi směry. Poté, co se Alastor Moody usadil, konečně začala hostina, kdy se na stole začaly samovolně zjevovat podnosy a mísy s různým jídlem. Před Jasmine se na středu stolu objevila mísa s bramborovou kaší a o kousek dále byla na stříbrném pekáči dozlatova upečená kachna. Mathilda se do jídla vrhla takovou rychlostí, že si Jasmine ani nestačila všimnout talíře a příboru, co se jí zjevil mezi lokty. Nabírala si od všeho trochu, nejdříve pečené mrkve, pár brambor a kotletu, kterou ji musela nandat dívka o tři místa dál. Mathilda každých pár soust zapíjela dýňovým džusem, mezitím co Jasmine snědla pár kuliček hrachu a lžíci bramborové kaše. Do jídla jí moc nebylo- do Zmijozelu přeci jen nechtěla a nutilo jí to přemýšlet nad tím, jestli je s ní něco špatně.