Krev na sněhu

Pacient

Pacient v ordinaci naříká svému doktorovi : ,,Jak já měl rád lidi, '' a smutně se něho usměje. ,,A proč už ty lidi rád nemáte?'' ,,Protože už jsem mrtvý, pane doktore, '' odpoví chlápek a obnaží na doktora obří bílé tesáky, přitáhne si doktorův krk a zakousne se mu hluboko do něho, až vystříkne krev.

Ráno bylo velmi mrazivé. Těžké sněhové vločky dopadaly kolem pouličních lamp a tvořily fosforující světelný efekt. Raymond Cooper si přitáhl prošívaný kabát těsněji ke krku, zrovna když se vracel  ze své ranní vycházky. Venčil svou pětiletou fenku labradora Amy. Něco se mu však od prvního pohledu po cestě domů nezdálo, protože Amy zavětřila nějakou stopu a trhla vodítkem. Poté si Raymond povšiml, že je na sněhu pár ušlapaných kapek krve, které směřovaly k domovu doktora Blaunta. Doktor Blaunt měl volno, protože byla neděle a navíc bydlel po cestě k Raymondovu domu. Proto Raymond neváhal ani vteřinu a vydal se s Amy po boku kolem krvavé stopy. Dveře od domu byly otevřené dokořán a vítr dovnitř zanášel na zem sněhový závoj. Z lina předsíně Raymond ucítil nepříjemný nasladlý pach krve. Pokračoval dál do obýváku, když se Amy rozštěkala a zvedla hlavu k pracovně. Do Raymonda jako by blesk uhodil. Na sedačce za dveřmi leželo bezvládné doktorovo tělo a měl silně prokousnutý krk. Snad ho nenapadlo nějaké zvíře? Pomyslel si Raymond. Nebo že by se v okolí městečka pohyboval nějaký upír? Ale to jsou přece dětské povídačky. Upíři v žádném případě neexistují a nikdy neexistovali. Tomu nevěřím. Amy začala po chvíli kňučet a Raymond pro se rozhodl, že vytáhne z kapsy mobilní telefon a vytočil policii a přivolal také sanitku.

Po nalezení těla se strhla prudká vlna nevole, protože městečko Brighton bylo doposud poklidné místo, a nikdo tu už za dlouhé roky neregistroval žádnou vraždu. Vyšetřování se ujala místní policie, o které se vědělo, že dokázala objasnit spoustu zapeklitých případů, hlavně v okolních větších městech. Když se ale dozvěděli o záhadné a kruté smrti doktora Blaunta, byli všichni v naprostém šoku, jelikož se s takovou vraždou ještě nesetkali. Policisté neponechali nic náhodě a začali neprodleně se zajišťováním stop. Protože se však jednalo s velkou pravděpodobností o napadení člověka zvířetem, byla smrt naprosto podivná. Jediná stopa, která zavedla policisty před doktorův dům byly zasypané kapky krve, které objevil ráno Raymond Cooper. Žádné další stopy ale nevedly do domu zavražděného. Další nezodpovězená otázka byla také ta, jak se zvíře mohlo dostat přes bezpečnostní dveře. Nikde nebyly památky po násilném proniknutí. Policisté přišli s další možnou teorií. Doktor Blaunt byl totiž silný kuřák a jeho soused Raymond Cooper věděl o tom, že doma zpravidla vůbec nekouřil. Proto si mysleli, že si brzy ráno vyšel zakouřit na verandu, tam doktora zvíře napadlo a po následné honičce a souboji zůstal ležet bezvládný doktor na sedačce. A zvíře poté uteklo. Dům nechali kriminalisté zapečetěný pro další prozkoumání forenzních techniků. A tělo doktora Blaunta bylo převezeno na patologii, kde se bude zjišťovat, jaké zvíře útok ve skutečnosti provedlo. Zatím se policisté domnívali, že by mohlo doktora zabít v této zimní době nějaké zatoulané hladovějící zvíře z nedalekého lesa. Nejspíše medvěd, snad panter nebo i jiná divoká kočkovitá šelma.

Blížila se půlnoc. Na kostelní věži začaly odbíjet kostelní zvony a v této chvíli, dostala nestvůra novou neovladatelnou žízeň. Sněhová bouře pomalu doznívala a opilí lidé se pomalu trousili z nočních barů do svých obydlí. Steve Andersson se právě loučil se starým dobrým kamarádem z dětství Mikem Newtonem před jeho domem a pak se šouravě potácel a kymácel ke svému příbytku. Jelikož byl Steve značně pod parou a prozpěvoval si cestou nějakou písničku, tak neuslyšel ani dopad nemrtvého do sněhu z protější střechy budovy. Tato neznámá kreatura se rozhodla, že se své oběti představí těsně předtím, než si na ní pěkně smlsne. 

,,Dobrý večer, zbloudilá osobo, snad jste se nám tady někde neztratil?'' 

,,Kterej ty seš, cvoku? Počkej, tebe jsem tu nikdy neviděl. Seš novej? Nebo co ses zač?'' 

,,Nejde ani tak o to, kdo jsem, ale proč tu jsem, '' usmál se na Stevea cizinec a odhalil mu tak své nabroušené špičáky. 

,,A doprdele, už bych neměl tolik chlastat. Zase mám ty hnusný haluze...'' zděsil se Steve a dal se rychle na útěk po ušlapané cestě. 

Bledá postava s dlouhými štíhlými prsty udělala rychlé salto před a bleskově přeskočila přes svou oběť, čímž byl Steve náhle tak zaskočený, že upadl na kluzkém sněhu, jak široký tak dlouhý. ,

,Tak to bychom měli, Steve. Svačinka je připravena. A dokonce ses přestal bránit,'' usmál se upír na ležícího Steva. Přistoupil ke Stevovi, zakousl se mu do krku a začal lačně nasávat tekoucí krev.