Píše se rok 2016. Jmenuju se Valerie,je mi 16 let a nedávno jsem se přestěhovala s rodiči do vesnice-Telnice.
Právě jedu busem do nové školy,mám v uších sluchátka a hlavu opřenou o okýnko.
Pozoruju lidi, kteří tu jsou okolo mě.
Když ženský hlas zazní jméno zastávky kousek od školy, veškerá mládež včetně mě vystoupí.
Došla jsem ke škole a zastavila se kousek od vchodu.
Z uší jsem vyndala sluchátka,které jsem zamotala a dala i s mobilem do zadní kapsy kalhot.
Můj pohled přešel na partičku kluků, kteří kouřili.
Všechny jsem si prohlídla,zastavila jsem se u vyššího blonďáka,který pravě něco říkal a všichni se tomu smáli.
Vypadá zajímavě.
Střetl se s mým pohledem,hned jsem uhla.
Když jsem se na něj znova podívala, dívali se na mě všichni. Vsadím se,že jsem teď náplní jejích konverzace.
Po chvíli jsem zašla do školy.
Petr
zas ta vyjebaná škola.
je teprve ráno a už si zapaluju třetí cigáro.
s klukama stojíme na rohu školy a povídáme si.
Střetl jsem se s pohledem nějaké holky,je tu nová, určitě. Viděl jsem ji už v autobuse ale nevěnoval jsem tomu nějakou pozornost.
Je pěkná,docela.
"Brácho vnímaš mě?" šťouchl do mě Adam, čímž mě vrátil do reality.
"ehm jo jo" pohled z ní jsem přesunul na kluky.
"neříkej mi že tě fascinuje ta prvačka" zasmáli se.
"ne proč by měla?" odfrknul jsem si.
"byla by dobrá do postele ne?" opřel se o moje rameno Adam a nahodil jeho úchylný úšklebek
"co já vím" pokrčila jsem rameny, všichni jsme se na ní dívali
"sázka Petře" podal mi ruku.
"naco?"
"na to že ji ošukáš do měsíce"
mám to přijmout? nevím,nechci ji ublížit, vlastně mi může být u prdele jestli ji ublížím však ji ani neznám.
Ruku jsem přijmul.
"o litr" řekl.
"jeli to kopyto platí to" rozsekl to Lukáš.
"pojďte radši už,nechci první den zas jít pozdě" zašlápl nedopalek klučina s červenými vlasy-Nikolas.
A šli jsme do toho vězení.
*
Jedna vyučovací hodina uběhla celkem rychle.
Objevila jsem se před školou,vyndala jsem sluchátka z kapsy a rozmotávala je.
"hej!" zařval někdo za mnou i se smíchem a pískáním. Krok jsem zrychlila.
"no tak počkej!" ozvalo se blíž u mě,zastavila jsem se a otočila.
Stojí tu ta parta z rána,i s hezkým blonďákem.
"co potřebujete?" pořád jsem rozmotávala sluchátka.
"napadá mě hodně věcí co bych potřeboval, když se na tebe z blízka dívám" zasmál se
"mě taky, třeba moje koleno v tvým rozkroku" nevinně jsem se usmála.
Brunet mě propaloval pohledem.
"kolik ti je?" zeptal se blonďák.
"nedávno mi bylo 16"
"hmm prvačka" ušklebil se brunet, už teď ho nemám ráda.
"představ si"
"to je všechno?" skrížila jsem ruce na prsou.
"zatím" pohladil mě po tváři brunet.
naposledy jsem se usmála na blonďáka a odešla.
