Petr
Val mi samozřejmě neotevřela..
00:38
Právě jsem doma, koupil jsem si koks jak říkal Adam,jsem ve svých myšlenkách, ležím na posteli.
V těle mi už koluje ona látka. Trochu se mi motá hlava,ale to je tím že jsem si delší dobu nedal.
Po chvíli už jen euforie.
Vzal jsem mobil do ruky a volal,psal všechno možné,aby se mi ozvala.
Neúspešně.
Dosral jsem to. Na plné čáře.
*
Probudila jsem se. Dneska do školy nejdu,nechci vidět toho krypla a ani na to teď nemám..
Vzala jsem mobil do ruky.
Minimálně padesát zmeškaných hovorů od Petra.
Minimálně sto zpráv od Petra typu:
Val prosím otevři
Val
prosím
potřebuju tě
jsem kokot,já to vím dosral jsem tu sázku.
odpusť mi
Val
kurva já vím že jsem zmrd
nevěděl jsem že tě mám rád tak moc
Val
prosím
jsem v píči
myslel jsem že budeš jak ostatní
vyspíš se se mnou a to je všechno
promiň
ale ty jsi jiná
úplně jiná.
Valerie prosím.
A takhle to pokračovalo...
Petr
všechny zprávy si přečetla...
Petr: Val můžeš odpovědět prosím
nic.
Přijdu za ní dneska.
Hned.
Oblíkl jsem si černou mikinu a černé kalhoty.
Cestou jsem koupil její oblíbené červené růže.
Podle všeho mi u vchodu otevřela její mamka.
Zaklepal jsem na byt.
*
"Vali máš tu návštěvu" zakřičela na mě mamka.
Vyšla jsem z pokoje a spatřila ho stát ve dveřích, před sebou držel mé oblíbené červené růže.
Na sobě měl černou mikinu s černými kalhotami.
Je hot. Ne.
"ne Petře" se slzami v očích jsem zase odešla do pokoje.
Petr
kurva.
"tak příště" usmála se na mě její mamka.
"dejte ji to prosím" podal jsem ji ty růže.
"nashle" řekl jsem bez emocí a odešel..
*
"Vali? můžu?" zaklepala a otevřela mamka.
Donesla ty růže i s vázou, dala je na stůl a sedla si vedle mě na postel.
"udělal ti něco?" zeptala se.
"trochu" zamumlala jsem.
"můžu vědět co?"
ukázala jsem všechny zprávy od Petra.
když to dočetla,objala mě.
"nedělej si z toho nic Vali, dívej co ti píše, že se omlouvá, že to byla kravina dělat tu sázku" povzbudzovala mě.
"měla bys mu dát šanci, pokud ho máš ráda,tak mu odpusť a měj ho u sebe, pokud ti něco udělá,tak ho pošli doprdele" mrkla na mě.
"nechám tě" zvedla se a odešla.
*
Další den. Dneska do školy jdu. Budu ho prostě ignorovat,pokud se bude snažit tak se rozhodnu...
Vystoupila jsem z busu u školy a vcházím dovnitř budovy. Docházím k třídě,ve které máme právě hodinu.
**
vyšla jsem ze školy. Konečně domů.
"Val! počkej!" zakřičel za mnou Petr..
pořád jsem šla, nevidím jediný důvod proč bych měla zastavovat a mluvit s ním.
Viděla jsem že z dálky už přijíždí autobus, doběhla jsem do něj, dveře se hned zavřely.
Petr doběhl, třískal do dveří a mluvil na mě.
Díky bohu, nemusím se s ním bavit.
Když se autobus rozjel,Petr rychlým krokem až během mi pořád něco říkal. Neslyšela jsem ho.
Když už nemohl tak se zastavil a jen čuměl jak smutné štěně.
*
