uběhl týden..Petra ignoruju,i když to jde těžce, snaží se.
Právě začala první hodina. Třeťáci mají dneska nějakou exkurzi nebo co, takže tam je podle všeho i Petr.
Učitel vysvětluje novou látku, kterou už teď nechápu.
někdo zaklepal na dveře a otevřely se.
Do třídy vešel blonďák s modrými oči. Petr.
Všichni ze třídy, včetně učitele se na něj podívali.
"Dobrý den,ehm prý mám být tady protože moje třída je na nějaké exkurzi a já zaspal" promluvil Petr.
"No dobře tak se někam posaď a dělej si co chceš" mávnul nad ním učitel rukou a dál vysvětloval novou látku.
Petr se díval po třídě. Zastavil u mě. Kurva nechoď sem.
Zavřel dveře od třídy a šel směrem ke mně.
Sedl si ke mně do lavice. Hned mi do nosu trhla jeho vůně.
Tak dlouho jsem ji necítila...
"ahoj" usmál se na mě.
Vypadá roztomile.
"čau" šeptla jsem.
pokoukla jsem na něj, usmíval se ještě víc.
*
Nemohla jsem se věnovat učení, protože jsem pořád cítila jeho pohled na mně.
"můžeš se přestat na mě pořád dívat? nejde mi se soustředit" rázně jsem zašeptala.
"znervózňuje tě moje přítomnost?" uchechtl se.
"jo!" vydechla jsem.
přiblížil se blíž k mému uchu "tak to promiň" pošeptal.
Odtáhla jsem ho od sebe.
Ze svého sešitu vytrhl kousek papírku a psal na něj něco.
po chvilce mi ho podal.
Můžeme se ve tři sejít v parku?
co mu mám napsat
podívala jsem se na něj, kouká jak kdyby neměl žádnou naději.
dobře
jediné co jsem napsala. Nemůžu ho pořád ignorovat,máma měla pravdu.
Zbalil si všechny věci a vstal.
"Co děláte Adámku?!" nakrčil obočí učitel.
"pardón, musím jít"
"pa koťátko" mrkl na mě a odešel ze třídy.
Co to bylo.
*
Sedím v parku na lavičce. Čekám na Petra už deset minut. Už jsem chtěla odejít,ale počkala jsem.
"kotě?" ozval se hlas za mnou. Otočila jsem se.
"wau sluší ti to" usmál se.
Vstala jsem z lavičky.
"Děkuju" zastrčila jsem si pramínek vlasů za ucho.
"Val...chci se ti vážně, vážně omluvit za to co jsem udělal" chytl mě za ruce.
Naskočila mi husina z toho jak má ledové ruce on.
"moc se ti omlouvám,jsem čurak"
Je to sice omluva třičtvrtě mužské populace,ale aspoň se omlouvá.
Potřebuju ho. Dostal se mi pod kůži neskutečně.
"dobře"
"druhá šance?"
kývla jsem na souhlas.
Silně mě objal. Cítila jsem opět to teplo a bezpečí.
"nemůžu dýchat už" zasmála jsem se.
Odtrhnul se a políbil mě. Zase ty jeho sladké,plné rty se otíraly o ty mé.
"můžeme do restaurace jestli chceš?" propletl naše prsty.
"můžeme" usmála jsem se.
*
Nakonec jsme skončili u mě.
Mamka poznala Petra a Petr mamku, líbí se ji.
Ležím mu na jeho nahé hrudi,on mě víska ve vlasech a díváme se na nějaký film.
"mám hlad" trochu si pomačkal břicho.
"ja taky"
"mám objednat jídlo? nebo?"
zeptal se.
"můžeš objednat,ale dneska to zaplatím já" zabodla jsem ukazováček ho jeho hrudi.
"když na tom tak trváš" pokrčil rameny.
*
Další den. Dneska je sobota, Petr je uvelebený na mém břichu a spokojeně oddychuje.
"vstávej Péťo" pohladila jsem ho po vlasech.
Jen něco zahučel, přitáhl se ke mně ještě blíž a spal.
Vymanila jsem se z jeho sevření a strhla z něj peřinu.
"ale no taaak" prohrábl si vlasy a sedl si. Bože ta postava. Bože ten chraplavý hlas po ránu.
"co máme dnes v plánu?" zeptala jsem se a lehla si do jeho klína.
"ja vím co bych dělal celý den" ohl se k mým rtům a políbil je.
"nadrženče... nemůžeme stejně"
"proč?" zamumlal do mého krku, který líbal.
"protože je tu mamka"
"no a?"
"slyšela by nás" zamračila jsem se.
"to bys musela být potichu,aby nás ne načapala jak včera" zasmál se.
Málem jsem se včera propadla do země. Bylo to strašné.
"koukneme na filmy a večer se půjdeme projít" vyšvihla jsem se do sedu. Petr ze sebe vydal nějaký záporný zvuk.
