Po 8 dlouhých letech spolu konečně někam jedeme. Tím myslím se školou, samozřejmě. Kdybych s mou drahou Tubou nikde nebyla 8 let, snad bych se zbláznila. Mám vlastně velké štěstí, že jí mohu vídat v práci, že vůbec stojí o to se se mnou vídat. To je ale přece jenom tím, že neví.
Teď sedíme tak blízko, tak neuvěřitelně blízko, jenže ona si musí povídat s řidičem autobusu. Povídají si o trablích s řízením, kamionech, řidičských průkazech... zkrátka o věcech, ke kterým absolutně nemám, co dodat. Už teď toho řidiče nesnáším, ale nezbývá mi nic, než se usmívat a souhlasně přikyvovat. Přece jenom jsem s ní. Po 8 letech s ní mohu strávit celý den, anižby to vypadalo tak, jak to cítím já, ona ale bohužel ne.
Začala mluvit o svém manželovi. Do debaty, která mě už takhle ničí, přidává i vtipné historky z jeho řídící kariéry. Ta slova mě pálí jako oheň. Můj muž, ach, jak ta slova bolí. Můj. Ten lesklý proužek kovu na jejím prsteníčku už mi, vlastně nám, přece řekl vše, co je nutné vědět. Řidič, manžel, řidič, manžel...
Kdyby jen věděla, že jí miluji déle, než toho svého vůbec zná. Kdyby jen věděla, že myšlenky o ní mi nedávaly spát, ještě když s ním neprohodila jediné slovo. Kdyby jen věděla, že tu noc po její svatbě, kam mě jakožto svou dobrou kamarádku pozvala, jsem přemýtala, zda by nebylo lepší skočit z okna. Tenkrát jsem usnula dlouho po půlnoci na polštáři slepeném slzami.
Už abychom byli v Praze. Nesnáším toho jejího manžela, nesnáším upovídaného řidiče, který krátí mé vzácné okamžiky s ní, nesnáším ten jejich prsten. Nesnáším ten vlídný pohled, kterým se na mě dívá, protože na něj se vždycky bude dívat jinak. Protože ho miluje. Nesnáším také sebe, že jsem jí to před lety neřekla, že jsem se těch pocitů nikdy nedokázala zbavit, že vždy, když se na ní podívám, div se mi srdce nerozkočí, že jí hledám i tam, kde vím, že není, že po ní toužím i když vím, že není moje a nikdy nebude. Nesnáším hudbu, nesnáším Mozarta, nesnáším její růžovou mikinu, nesnáším její rozčepýřený drdol, nesnáším její pilně vyleštěné brýle. Nesnáším celý svět, že mi jí dal, ale ne tak docela, nesnáším-
,,Bubli?" ptá se mě. ,,Už budeme vystupovat." Ach tak. Už budeme vystupovat.
ČTEŠ
Fyzikální oneshoty
WerewolfNEJDŘÍVE SI PŘEČTI RAKETU PROSÍM DĚKUJI Situováno před svatbou (před poslední kapitolou) oneshoty (nejen) o mých fyzikářích, všechno kánon, viděla jsem to na vlastní oči‼️ (naštěstí ne vše)
