Věc: Asimilace dokončena

Záchranná mise...

Antarktida, zima 1982
Výzkumná stanice McMurdo, majetek Spojených států Amerických

Píp, píp, píp...

No jo sakra, už jsem vzhůru.
4:30? Aha, to není budík.
Zvedl jsem se z palandy a přešel k interkomu u dveří vedoucí z pokoje do hlavní budovy.
,,Co se děje Laxmanne? Hvízdá mi tu poplašnej alarm." zahuhlal jsem rozespale do interkomu. Laxmann se ozval okamžitě svým překrásně odpudivým ruským přízvukem.
,,Máme pohotovost Gabriely. Velitel svolává poradu. Za 15 minut ve společenské místnosti."
Promnul jsem si oči. Sakra, že zrovna dnes. Zítra už bych odtud vypadnul.
,,Dobře, budu tam."
Začal jsem se, i když neochotně, oblékat.

Před dvěma minutami...

,,Tady McMurdo, tady McMurdo, ozvěte se, haló, voláme Stanici číslo 4, ozvěte se, tady McMurdo..."
,,Jak dlouho už se Stanice číslo 4 nehlásí?"
,,Dva dny pane."
,,Musíme to prověřit. Svolejte tým."
,,Dobrá. A pane?"
,,Ano Laxmanne?"
,,Nejblíže ke Stanici číslo 4 je Norská základna Thule. Snažili jsme se nimi spojit, ale neodpovídají."
,,Co se to tam sakra děje?"

 Dorazil jsem do společenské místnosti.
Už tam seděl voják Jonathan Frey, opravář George Nickleson, doktorka Janet Prescilová a radiový technik Sergei Laxmann.
,,Už něco víte?" zeptal jsem se místo pozdravu a nalil si kafe z konvice na stole.
,,Vypadá to na průzkumnou misi. Ohledně Stanice číslo 4."řekl Laxmann.
Toho jsem ze všech přítomných znal nejdéle.
,,Ah, ovšem." zamumlal jsem zrovna když jsem si zívnul. Napil jsem se naprosto studeného kafe a vytáhl si cigaretu z náprsní kapsy své modré kombinézy.
Zrovna ale vešel velitel Daniel Peterson, takže z cigarety budu mít prd.

 ,,Bez zbytečných řečí půjdu rovnou k věci. Jste tu kvůli průzkumné misi na Stanici číslo 4. Už dva dny se nehlásí a nejbližší Norská výzkumná stanice, Thule, nám neodpovídá. Jelikož ale Thule nespadá pod Spojené státy Americké, není to naše starost. Tu má na starost Norský velitel z McMurdo, Lorsen. Jinak je tomu u Stanice číslo 4, tam jsou i naši lidé. A Vy máte za úkol zjistit, co se děje na Stanici číslo 4. Je možné, že předvčerejší sněhová bouře jim zničila vysílač. Může být mnoho scénářů a i když je to nepravděpodobné, mohlo dojít i k teroristickému útoku. Myslet se musí bohužel na vše. Proto povede tým Jonathan Frey, zkušený voják a vůdce Sněžných jednotek. George Nickleson, jako technik, pro případné opravy, bude vybaven plamenometem. Doktorka Janet Prescilová se postará o případná zranění a psychologický stav případně, Sergei Laxmann bude zajišťovat spojení s McMurdo. Gabriel Clay je řidič pásovce a navigátor. Vrtulník nepřipadá v úvahu, během odpoledne má přijít další bouře. Dostanete to nejlepší vybavení, které tu máme. Nyní předám slovo panu Clayiovy, aby řekl něco o cestě na stanici číslo 4. Prosím."

Tohle bude krátká řeč. Odkašlal jsem si a začal.

 ,,Pojedeme klasickým pásovcem X. T. R-654, který jede v hustém sněhu okolo 20-30 mil za hodinu. V případě řídkého sněhu, kolem 40-50 mil za hodinu. V prvním případě dorazíme do stanice číslo 4 za cca. 6-7 hodin. V druhém případě za cca. 4-5 hodin. Bohužel, pásovec nevydrží jet v kuse 6 hodin, proto se cestou zastavíme v Anglické radarové stanici Powlax a tam nabereme palivo. To je momentálně k cestě asi vše. Doufám, že se obejdeme bez problémů. Nebo alespoň bez větších problémů."
Posadil jsem se a napil se kafe. Sakra studenýho kafe.

,,Děkujeme pane Clayi za krátkou, ale výstižnou řeč. Nakonec je tu menší problém se signálem. Pan Laxmann Vám to jistě vysvětlí."
Laxmann se postavil a svým hrubým hlasem, kde dominoval ruský přízvuk, začal osvětlovat situaci okolo signálu.

 ,,Já budu zajišťovat rádiové spojení mezi námi a McMurdo. Pokud bude klidné počasí, bude mít signál prodlevu asi 5 vteřin a to kvůli horám co jsou všude kolem. Problém může nastat, když přijde bouře. A to může mít signál prodlevu i půl minuty. Tudíž to, co řeknete do vysílačky, uslyší McMurdo až za půl minuty a naopak. Na zádech ponesu batoh s rádiem a jen já sním budu manipulovat. Nikdo jiný." řekl důrazně Laxmann a posadil se.
,,Pokud nemáte žádné otázky, tak se běžte připravit. Za hodinu vyrážíte."

 Nebyl čas si balit zbytečnosti, musel jsem si skočit do sprchy a najíst se. Na balení jsem měl slabých 20 minut. Na delší dobu jsem se zamyslel nad pistolí, Coltem 1911. Nakonec jsem si ji vzal. Člověk nikdy neví...
Termo prádlo, svítilny, světlice, lana, skoby, nůž a tak dále. Nakonec jsem to stihl a byl akorát na čas v garáži s pásovci. Všichni ostatní už tam byli.
Takže opět bez cigarety.

 ,,Byl jsem určen jako velitel této mise." začal svou rozmluvu Jonathan Frey.
Toho chlapa znám jen od vidění, ale slyšel jsem, že je to výborný velitel týmu Sněžných jednotek. Zachránil skupinu Švédských výzkumníků, když se propadli v ledu asi 30 mil západně od McMurdo.
,,Nemám v úmyslu Vás bůhví jak buzerovat, jen dělejte to, co Vám řeknu a vyhneme se zbytečným problémům. Slyšel jsem ale, že patříte k nejlepším v oboru, co tu jsou, tak ve Vás mám důvěru. Pokud u sebe máte palnou zbraň, tak mi to teď řekněte prosím. V případě napadení máte povolení jí použít. Já mám útočnou pušku SIG 540." řekl a z ramena si sundal útočnou pušku s optikou.
Nebudu mu lhát, tak sem vytáhl Colt 1911. Kývl hlavou a otočil se na ostatní. George Nickleson jen pokrčil rameny a poklepal rukou na bombu s plynem na zádech. Nevím jestli Frey považuje plamenomet za zbraň, ale také jen kývl hlavou a otočil se na doktorku Janet Prescilovou.
,,No, já zbraň nemám." řekla skoro dotčeně doktorka.
,,V pořádku." odpověděl Frey a otočil se na posledního člena výpravy.
,,Já taky nemám zbraň. Neumím střílet." vysvětlil Laxmann a poškrábal se na hustém porostu na tváři až to zapraskalo. Všichni jsme mu jeho nezkušenost s palnou zbraní věřili.

,,Dobře. V pásovci jsou nějaké zbraně?" otočil se na mně Frey.
,,Akorát dynamit pro případné odpálení skály." odpověděl jsem.
,,Tak dobrá. Můžeme vyrazit." zavelel Frey.
Tak jsme se všichni pohodlně, jak to jen šlo, posadili v pásovci a já usedl k řízení.
Frey zahlásil velitelský čas k odjezdu a já zvedl palec na znamení porozumění. Tohle zvládnu a zítra, hm, pozítří budu doma.
Skvěle.