Věc: Asimilace dokončena

...zoufalá situace...

,,McMurdo hlásí, že vyzvedli zraněného. Nikoho jiného však ve stanici Powlax nenašli. Nechali tam jednoho muže se zásobami. Vojín Berger nás bude čekat uvnitř." ohlásil Laxmann v půli cesty na Powlax. Frey ihned zareagoval.
,,Tomu vojákovi nesmíte zatím nic říct." vyhrkl Frey. Já se už ničemu ve Freyiově případě nedivím.
,,Jo? A co mu asi řekneme, že je tohle?" zeptal se naoko hraně Nickleson a kopl do plachty.
,,Nebudeme ani lhát, když řekneme, že to prostě nevíme. Nebo ví tady někdo z Vás co to je?" zeptala se doktorka a zaměřila se hlavně na Freyie.
,,Dobrá." zašeptal Frey poraženě. Pak ale dodal ,,O té pásce ani slovo."
Neptal se, rozkázal. To už nikdo nic nenamítal. Nálada pod bodem mrazu, jako venkovní teplota.

Dorazili jsme zpět ke stanici Powlax. Blížila se čtvrtá hodina odpolední a začal se zvedat studený vítr. Z pásovce jsme vzali vše potřebné, plus toho smraďocha v plachtě. Pomalu jsme se blížili do kopce ke stanici a očekávali, že vojín nám půjde naproti.
,,Asi čeká uvnitř." zafuněl Nickleson nesoucí spolu se mnou plachtu s bůh ví čím.
To jsem zvědavej, co z toho vyleze. Ne doslova samozřejmě.
,,Clayi? Mají tu v Powlax lékařskou laboratoř?" zeptal se Frey s puškou ve střehu.
,,Ano, je tu." odpověděl jsem a radši se ani neptal proč. Odpověď na mé nevyslovené proč přišla ihned ve formě Freyiova rozkazu.
,,Skvělé. Budete mít trochu práce doktorko."
,,Vy to fakt chcete otevřít?" vyvalil oči Nickleson.
,,Musíme zjistit, co to je. Nechci to dotáhnout na McMurdo a pak zjistit, že to má v sobě nějakou nemoc, která možná může za to, co se stalo ve Stanici číslo 4." vysvětlil Frey. Na to ti neskočím chlape, pomyslel jsem si.

Mezitím jsme došli až ke dveřím do stanice, které při naší první návštěvě byly zamčené. Teď byly dokořán. Vešli jsme dovnitř a zavřeli za sebou.
,,Haló? Vojíne Bergere?" zvolal Laxmann.
Nic, žádná reakce. Ticho přerušoval jen venkovní studený vítr.
,,Kde je ta laboratoř Clayi?" zeptal se mě Frey a dělal, že je mu vojín Berger buřt.
,,O patro níže." řekl jsem.
,,Dobře. Laxmann s doktorkou zůstanou tady. Nickleson půjde nahoru a my dva to odneseme do laboratoře." vydal rozkaz Frey a ukázal na mě.
Proč zase já sakra.

Sotva jsme položili plachtu na zem v malé laboratoři a Frey mě chytl za límec od bundy a přirazil mě ke zdi.
,,Hele Gabriely, budeme jednat na rovinu. Vím, co se tu děje a mám svoje rozkazy. Ta věc v plachtě se nesmí dostat na McMurdo. Rozkaz zněl jasně. Prozkoumat, zapsat, vyfotit, zničit."
Byl sem totálně mimo.
,,Ale proč jste vydal rozkaz odvézt to na McMurdo?" zeptal jsem se zmateně.
Ten blázen si totiž protiřečí. Frey se nahnul až ke mně a do ucha mi zašeptal.
,,Někdo z Vás tří je špeh. McMurdo má taky svoje rozkazy. Oni o tomhle ví a my jsme měli být ti, co to odvezou na podrobné zkoumání. Proto jsem až tak zapálenej do všeho. Hraji jen svou roli. V pozadí tohohle je něco mnohem víc, než si dokážeš představit." mluvil tak potichu, že jsem ho sotva slyšel.
,,Pro koho děláte?" zašeptal jsem.
,,To je irelevantní, jsem tu abych to zničil."
,,A co to vůbec je za tvora?"
,,To netuším, ale mám tohle." Z pod bundy vytáhl tenkou červenou složku. Otevřel jsem ji a zjistil, že to jsou na první pohled nic neříkající poznámky. Jakmile jsem si to ale přečetl od začátku až do hořkého konce, tak to dalo smysl.
Šílenej smysl...

,,Zpráva doktora Blaira, Stanice číslo 4, institut Spojených států Amerických.
Když ten tvor napadl naše psy, snažil se je strávit. Napodobit je. To, co jsme viděli, to nebyl pes. Jen imitace. Zastavili jsme ho dřív, než úplně dokončil sebenapodobení na naše psy.

Mám strach o Clarka, byl s tím cizím psem sám. Navíc se potuloval po táboře.

Viděli jsme video. Parta Norů ze stanice Thule něco našla zamrzlé v ledu. Vykopali to a dotáhli na základnu. Vzbudilo se to a povraždilo je to. Odtud zřejmě přišla ta imitace psa. Ten tvor je starý přes 100 000 let.

Sestavil jsem počítačový program kvůli objasnění tvorova napodobení. Výsledky jsou znepokojivé. Buňka vetřelce pozře buňku psa a proběhne asimilace, což znamená napodobení. Asimilace dokončena. Pravděpodobnost, že některý z členů základny je nakažený buňkou vetřelce? 75%.

Vytvořen program, kdyby došlo k rozšíření do celé populace...
Do 27.000 hodin by došlo k úplnému rozšíření do světové populace od prvního kontaktu."

Absurdní. Naprosto mimo lidské chápání. Chápu, co se mi text snažil sdělit, ale nechápu, jak je to možné.
,,To mi chcete říct, že ta věc dokáže napodobovat jakéhokoliv živočicha?" vypadlo ze mě po chvíli šokovaného mlčení.
,,Ano a je to ještě horší." řekl Frey a podal mi malou stránku ze zápisníku. Text byl skoro nečitelný, ale nakonec jsem ho vyluštil.

,,Může to napodobovat miliony živých organismů. Může se změnit kdykoliv na cokoliv. Teď to chce pozemské životní formy. Aby to absorbovalo jakoukoliv životní formu, musí být samo a těsně u ní. Zlo útočí ve tmě. V těch zbytcích je ještě živá buněčná aktivita. Ještě to žije!"

Okamžitě jsem vytasil zbraň. Namířil sem na Freyie a pak na tu věc pod plachtou.
,,Doprdele, to je vtip ne?! Takže pokud to žije, nebo jakákoliv buňka z toho žije, už to může být někdo z nás?! Třeba Vy?! Nebo někdo nahoře?!" vychrlil jsem ze sebe a nevěděl, na koho mířit dřív. Na člověka se zbraní nebo na spálenou mimozemskou bytost pod plachtou. Dilema vskutku Shakespearovské.
,,Nebo i TY." zdůraznil Frey a i když měl pušku skloněnou, měl prst na spoušti.
,,Není ale důkaz, že to žije!" řekl jsem ještě vynervovaněji.
,,A co to tělo Gabriely? Ten zmrzlý chlap? Kam zmizel?" oponoval mi Frey.
Musel jsem se zasmát.
,,Takže Vy mi tu v klidu povídáte že tu běhá mimozemský organismus, který se může změnit na kohokoliv z nás!?" byl sem bez sebe vzteky a zároveň strachy.
,,A co chceš dělat jiného? Pořádat lov na něco, o čem nic nevíme? Pokud je to někdo z nás, tak se to musí nějak projevit. Pokud zničíme tohle pod plachtou, tak se to určitě projeví. Pokud ten tvor funguje jako celek, tak při zničení tohohle pod plachtou, to toho skrytého odhalí. Bude trpět a dá to na sobě vědět. Ale pokud tu je napodobitel a není součástí toho pod plachtou, tak jsme v prdeli." vysvětlil Frey. Dávalo to smysl. Trochu.
,,Takže pokud má někdo v sobě buňku toho podplachťáka tady, tak kdy měl čas se napodobit? Všichni jsme byli pohromadě. Až na tebe." upřesnil jsem a namířil na Freyie.
,,A co Laxmann a Nickleson? Ti ho našli." Oponoval opět Frey a zase měl pravdu.
,,Kurva." vydechl jsem zoufale. Ze shora se ozvalo bušení na dveře. Frey kývl hlavou a oba jsme vyběhli nahoru. Laxmann, Nickleson a doktorka stáli u dveří.
,,Kdo je tam?" zvolal Laxmann.
,,Tady vojín Samuel Berger, jsem z McMurdo a čekal jsem tu na Vás se zásobami." ozval se hlas zpoza dveří. Dle hlasu bylo slyšet, že je to Američan. Laxmann už už chtěl otevřít, ale Frey ho zastavil.
,,Ne! Neotvírejte ty dveře." zašeptal.
,,Vojíne Bergere, kde jste byl když jsme přijeli?" zeptal se vojína za dveřmi.
,,Byl jsem se dívat jestli tu je nějaké palivo na topení." ozvala se odpověď. Frey neměl na výběr, pokud nechtěl všem přítomným vysvětlovat, co se tu děje.
Otevřel dveře.
Měl jsem sto chutí se sebrat, nastartovat pásovec a klidně to risknout v bouři.
,,No konečně." pronesl Berger když vešel dovnitř.
,,Jistota je jistota." zašeptal Frey.
A já mu začal věřit že je člověk. Zatím.
I když věřím naprosté šílenosti!