Věc: Asimilace dokončena

...šokující zjištění...

Zastavil jsem s pásovcem kousek od doutnajících trosek, z pod kterých ještě čouhali zdi a základy stanice. Všichni jsme se postupně vysoukali z pásovce.
,,Kde jste někoho viděl pane?" zeptala se doktorka. Frey zvedl hlaveň pušky a ukázal doprava. A opravdu.
U jedné ze zdí seděla nějaká postava. Frey se na ni podíval skrze optiku na zbrani.
,,Nehýbe se. Jen sedí. Vypadá to, že je mrtev. Jsou znát známky umrznutí." řekl Frey a pušku sklonil.
,,Jdeme." zavelel a šel směrem k postavě.
My ostatní jsme ho následovali z patřičné vzdálenosti.

Byli jsme skoro u postavy, když se nahlas ozval Nickleson.
,,Sakra, vždyť to je Childs!" a rozběhl se k tělu. Jakmile jsme přišli blíž, doktorka Prescilová poklekla k tělu a zkusila tep. Zakroutila hlavou.
,,Je mrtev už více než 12 hodin. Zemřel na umrznutí." konstatovala. Pořádně jsem si tělo prohlédl. Byl to černoch, věk kolem 35-40 let. Byl oblečený v modré zimní bundě a k ruce měl přimrzlou láhev whisky. Celé jeho tělo bylo obaleno vrstvou sněhu. Musí to být hrozná smrt.
Bylo ale vidět, že Nickleson toho muže znal.
,,Musíme ho odvézt do McMurdo. Nemůžem ho tu tak nechat." řekl Nickleson a snažil se zmrzlého muže zvednout.
,,Myslím, že to nepůjde Georgi. Přimrzl k podlaze." řekla smířlivě doktorka. Nickleson zaklel a kopl do zdi.
,,Můžu ho rozmrazit plamenometem." řekl s nadějí v hlase. Doktorka jen zakroutila hlavou a chytla ho za rameno.
,,Sám víš, že by to bylo ještě horší. Nemůžeme pro něj nic udělat." řekla.
,,Mám to ohlásit stanici McMurdo?" zeptal se Laxmann velitele Freyie.
,,Ne. Zatím ne. Musíme zjistit, co se tu stalo a zda někdo jiný přežil."
Celou dobu se Frey tvářil zvláštně. On něco ví. Ten chlap něco ví. Ví něco, co my ne.
,,Půjdeme nejprve do té dřevěné ubikace." zavelel Frey. Nikdo mu na to neřekl ani půl slova, tak jsme ho opět tiše následovali.

Už od pohledu bylo vidět, že v dřevěné ubikaci nikdo není. Dveře byly vyražené z pantů a uvnitř byl sníh a námraza.
,,Někdo tu byl." zašeptal Frey s pohledem na zem. Na zemi byly uschlé zablácené stopy plné popelu.
,,Na nic nesahejte, jen používejte oči." řekl Frey a začal chodit po místnosti 4x6 metrů. Já jsem přešel k vyvrácené skříni. Nic užitečného. Za mnou se ozvalo cvaknutí. Všichni sebou polekaně ucukli. Frey bleskově namířil puškou, ale jakmile zjistil odkud zvuk vyšel, tak zaklel.
,,Říkal jsem na nic nesahat sakra." zavrčel Frey když uviděl, že Laxmann zmáčkl tlačítko na diktafonu na stole. Než kdokoliv stačil něco říct, tak se z diktafonu ozval hlas.

,,Až skončím, někde ten pásek schovám. Jestli to nezvládnem, alespoň po nás zbyde nějakej záznam. Máme tu za osmačtyřicet hodin bouři. Pořád nevím, jak dál."

Cvaknutí a ...

,,A ještě tohle. Když to mění člověka v sebe, potrhá mu to šaty. Windows našel rozervaný kabáty s vytrhanejma jmenovkama. Můžou patřit komukoliv. A nikdo... nikdo teď nikomu nevěří. Sme hrozně utahaný."

Cvak...

,,Nemůžu dělat vůbec nic. Jen čekat. R.J. MacReady, pilot, Stanice číslo 4 U.S.A, číslo 31."

Konec pásky.

Všichni jsme mlčeli.
,,Co sakra myslel tím , když to mění člověka v sebe?!' " zeptal jsem se potichu, ale důrazně. Všichni se tvářili nechápavě a hlavně nervózně.
Frey byl celý bledý. A zima za to nemohla. Tebe budu pořádně sledovat chlape, pomyslel jsem si.
Doktorka si sundala rukavici a poškrábala se na tváři.
,,Možná tady propukla nějaká nemoc vyvolávající davovou halucinaci." řekla doktorka Prescilová, ale bylo vidět, že tomu sama nevěří. Snaží se jen přijít s logickým vysvětlením.
,,Každopádně to musíme brát s rezervou. Ten pásek vezmeme sebou." pronesl Frey klidně a než se pohnul, tak už sem byl u diktafonu a pásek jsem měl v ruce.
,,Vezmu ji, u mě bude v bezpečí." řekl jsem jakoby nic a pásku uschoval do vnitřní kapsy bundy.
Frey přivřel oči.
,,V pořádku." řekl jen ale bylo vidět, že to není v pořádku. Pro něj to nebylo v pořádku. Dlouze se na mě díval. Nemám z něj strach a on to ví. Vidí to na mě.
,,Zmizme odsud." navrhl Laxmann a všichni souhlasili. To jsme ale netušili, co najdeme venku. Nebo spíš, co nenajdeme. Jako první jsem se zastavil já.
,,Co je?" zeptal se Nickleson. Ostatní se taky zastavili.
Co to kurva?
,,Kde je." zašeptal sem.
,,Co kde je?" zeptala se Prescilová.
,,Kde je Childsova mrtvola?" vyrazil jsem ze sebe šokovaně.
Ostatní se ihned podívali na místo, kde by měla sedět u zdi mrtvola umrzlého Childse. Jenže neseděla.
,,Co to..."

Všichni jsme se začali nervózně rozhlížet.
,,Třeba nebyl až tak mrtvej." řekl Nickleson a tvářil se vyděšeně.
,,Blbost. Říkám Vám, že v něm nebyla ani špetka života! Navíc byl úplně přimrzlý k zemi!" vyjela na Nicklesona doktorka.
Díval jsem se na prázdné místo, kde ještě před několika minutami bylo přimrzlé tělo. Na podlaze však nebyli žádné stopy odtrhnutí těla. A ani stopy ve sněhu. Nic.
,,Měli bychom hodně rychle zmizet." navrhl jsem.
,,Má pravdu, zmizme odsud. Dějí se tu šílené věci." přitakala doktorka. Frey jen vyštěkl ,,Ne, musíme zjistit, co se tu stalo. Rozdělíme se. Nickleson a Clay půjdou na jižní část stanice. Doktorka a Laxmann na západní část. Já prohledám středovou část stanice."
Všichni zakroutili hlavou.
,,To nevidíte, co se tu děje? První ta páska a teď zmizela mrtvola!" vyjel po Freyiovy Laxmann.
Frey jen zvedl obočí a pronesl.
,,Nezapomeňte, kdo tu velí." otočil se a zamířil do trosek stanice.
,,Georgi, půjdeš raději s Laxmannem a se mnou půjde doktorka. Dějí se tu šílené věci a já mám zbraň. Ty máš plamenomet Georgi, tak proto to uděláme takhle."
George Nickleson přikývl a přešel k Laxmannovy.
,,Dávejte na sebe pozor, nevíme, co se tu děje." poučil jsem je a podíval se na vzdalujícího se Freyie. Ty ale víš co se tu děje.

S doktorkou jsem procházel spálené trosky v jižní části stanice.
,,Máte nějakou teorii doktorko?" zeptal jsem se jí.
,,Abych byla upřímná, tak nemám tušení. Záznam o něčem, co mění sebe v lidi, mizející mrtvoly a vypálená základna. To ani nemluvím o té Anglické stanici." řekla bezradně doktorka.
,,Co kdybych Vám řekl, že Frey něco ví. Myslím, že ví co se tu stalo."
Doktorka se zastavila.
,,Všimla jsem si, že se chová divně. Už když jsme slyšeli tu pásku. Vy myslíte, že v tom všem co se tu děje, má prsty?" zeptala se doktorka.
,,No, nevím jestli v tom přímo jede, ale ví více, než my... hej, co je to támhle?" upozornil jsem doktorku na menší kráter v zemi, asi 20 metrů od nás. Pomalu jsme k tomu došli. Tady se dělo něco šíleného!
Na dně kráteru leželo něco, co vypadalo jako...
,,Létající talíř?" vydechla doktorka
,,Děláte si už legraci? To dole není to, co si myslím, že je, že ne Clayi?" vydechla šokovaně doktorka.
,,Bohužel, asi je. Jako co jiného to jinak vypadá? Pojďme dolů." navrhl jsem.

Po chvíli jsme našli bezpečnou cestu až dolů. Ten talíř nebo co to bylo, měřil v průměru asi 6 metrů a byl viditelně poškozený. Všude kolem se válely součástky zčernalé na uhel.
,,Tohle sem nespadlo." řekl jsem.
,,Jak to víte?" zeptala se doktorka udiveně. Ukázal jsem na součástky kolem.
,,Tyhle věci jsou z pásovců, bagrů a vrtulníku. Někdo to postavil." vysvětlil jsem, i když mi to znělo absurdně.
,,Kdo by sakra stavěl létající talíř?" řekla doktorka nevěřícně.
,,Něco, co asi nebylo odsud." podíval jsem se na doktorku.
,,Něco, co mění člověka v sebe" dořekla. Zvedl jsem oči k nebi.
V dálce se ozval Laxmannův křik. ,,Lidi, rychle jsem! Všichni!" Hlas zněl naléhavě.
,,Co to bude tentokrát?" zašeptala doktorka a já pro jistotu vytáhl pistoli.