Věc: Asimilace dokončena

...nečekaná záchrana...

,,Gabriely! Gabriely! Jsi v pořádku?"
Kdo to tu řve sakra? Snad jsem nezaspal...
Ne, nezaspal. Ležím v posraným pásovci s plechem v ruce a s rozdrcenou nohou. Kdo to mluví?
,,Sakra Gabriely! Vzbuď se prosím!" ozval se zase ten hlas. Zněl mi povědomě.
,,Eh? Laxmanne?" zachrčel jsem a otevřel oči. Úplně modrej, zmrzlej Laxmann se nade mnou skláněl a fackoval mě.
,,Jo, jsem při smyslech. Přestaň sakra." vyjel jsem po něm. Jsem rád, že ho vidím, ale nemusí mě mlátit sakra.
,,Kde je doktorka?" zeptal jsem se.
,,Je venku. Asi má zlomený prsty a zlomenej nos. Jinak je v pořádku. Vidím, že s tebou je to horší." vydedukoval ten debil.
,,Neříkej. Dokážeš tu bombu zvednout?" zachrčel jsem a vyplivl krev z pusy.
,,Zkusím to." řekl a zkusil to. Marně.
,,Počkej." řekl a začal šmejdit po pásovci.
,,Neboj, ani se nehnu." zaironizoval jsem. Odněkud vytáhl dlouhou tyč a vrazil ji pod bombu. Využil pákové síly a bombu odvalil.
,,Vypadá to na rozdcenej kotník Gabriely. Nic, co by nespravila dlaha a malá rehabilitace. Teď to rameno." řekl a opatrně mě chytl za ramena. Pomalu mě zvedal a tím mě doslova odšpendlil z plechu. Řval jsem jako na lesy, ale úleva to byla obrovská když mě položil mimo dosah plechu. Začal se mi vracet cit do zbytku těla. Odněkud se objevila doktorka.
,,Ak e na hom" zahuhlala skrze zlomený nos.
,,Má rozdrcenej kotník a propíchnutou ruku. Musíme se dostat do stanice a postarat se o něj." řekl naprosto v klidu Laxmann. Ten chlap mě překvapil. Prvně skáče z okna a pak tu řeší tohle, frajer.
Doktorka kývla hlavou a pomohla mu mě vytáhnout z převráceného pásovce.
Venku řádil blizzard a byla temná noc. Na zemi se povalovali zažehnuté světlice.
,,Kde je sakra Frey a Nickleson?" zaklel jsem, když mě zvedali na nohy.
Nikdo nic neřekl, asi mě neslyšeli skrze vítr. Opatrně mě podepřeli a pomalu jsme mířili na stanici.