Rytmus Temnoty

1. Začátek Temnoty

Publikum na stadionu šílelo. Světla blikala v rytmu hudby a každý pohyb členů Stray Kids a ITZY rezonoval s diváky, kteří skákali, tleskali a křičeli jejich jména. Obě skupiny právě dokončily společné vystoupení – speciální číslo, na které se připravovaly několik týdnů. Bylo to perfektní propojení dvou energií: divoké síly Stray Kids a elegance ITZY.

Když se hudba zastavila a světla se ztlumila, členové obou skupin se poklonili publiku a ještě jednou zamávali. Poté se všichni s úsměvem a úlevou stáhli do zákulisí. Pro mnohé to bylo poslední vystoupení před malou pauzou a všichni se těšili na chvíli odpočinku. „To bylo úžasné!“ zvolala Ryujin, když se všichni sesedli v zákulisí kolem stolu s občerstvením. „Nemůžu uvěřit, jak hladce to všechno šlo.“ „Máš pravdu,“ přidal se Hyunjin, který si otřel čelo ručníkem. „Bylo to, jako by na tom pódiu byl jen jeden tým.“

Jejich rozhovor přerušil manažer, který se objevil ve dveřích. Měl ustaraný výraz a v ruce držel obálku. „Potřebuju s vámi mluvit,“ řekl vážně. „Je to důležité.“
Pohoda se okamžitě rozplynula a každý člen ztuhl. Zaměnili si pohledy, než vstali a následovali manažera do malé konferenční místnosti vedle hlavního sálu. Když za nimi zavřel dveře, položil obálku na stůl a odkašlal si. „Dnes nám tohle přišlo na recepci,“ začal pomalu a vytáhl z obálky dopis. Na papíře bylo napsáno několik jednoduchých vět červeným inkoustem, který vypadal skoro jako krev. „Držte se od sebe dál, nebo budete litovat.“ V místnosti zavládlo naprosté ticho. Každý na ta slova zíral, jako by nedokázal uvěřit, co právě četl. „To má být nějaký vtip?“ zeptal se Bang Chan, ale v jeho hlase byl náznak obav. Všichni věděli, že výhrůžné dopisy jsou bohužel běžnou součástí jejich kariéry, ale tohle působilo jinak – osobněji, intenzivněji. „Bohužel, není to poprvé,“ odpověděl manažer a pokrčil rameny. „Posledních pár týdnů dostáváme podobné zprávy. Vždy jsme to brali jako fanouškovské vtípky, ale tentokrát mi to přišlo zvlášť znepokojivé.“ Yeji se zamračila. „Proč by chtěl někdo, abychom se drželi od sebe dál? Není normální, aby někdo až takhle žárlil na naše spolupráce.“ „Mám z toho špatný pocit,“ přiznala Lia a nervózně se podívala kolem sebe. „Působí to... osobně. Jako by nás někdo sledoval. "Hyunjin si povzdechl. „Nemůžeme dovolit, aby nás někdo zastrašoval. Ale musíme být opatrní.“ Felix se zamyslel. „Myslím, že bychom měli začít pátrat, kdo za těmi výhrůžkami stojí. Pokud je to vážné, musíme vědět, s kým máme tu čest.“ „Souhlasím,“ přidal se Chan. „Nemůžeme si dovolit, aby to ohrozilo naše přátelství nebo práci.“Všichni členové obou skupin si vážně přikývli. V tu chvíli věděli, že tohle nebude jen běžný výhrůžný dopis. Bylo to něco, co bude vyžadovat jejich plnou pozornost – a možná i něco víc.

Následující dny strávily obě skupiny ve zvýšené opatrnosti. Manažeři jim doporučili omezit aktivity na veřejnosti a mít u sebe vždy ochranku, ale Stray Kids i ITZY byli odhodlaní zjistit pravdu. Skupiny se začaly potkávat tajně a snažily se sledovat každý drobný detail, který by jim mohl pomoci rozluštit toto záhadné varování.

Jednoho večera, když se Yeji a Changbin vraceli z nahrávacího studia, si všimli, že je někdo sleduje. Snažili se jít rychleji a nenápadně zahnout do boční uličky, ale tajemná postava je stále sledovala. Když se otočili, aby na ni pohlédli, postava zmizela. „Tohle je šílené,“ řekla Yeji, když se zhluboka nadechla a opřela se o zeď. „Mám pocit, že nám někdo dýchá na krk.“ Changbin jí položil ruku na rameno. „Neboj, jsme v tom společně. Najdeme, kdo to je, a postaráme se o to.“
Ale oba dobře věděli, že tahle hra bude složitější, než si původně mysleli. Tajemství se zdálo být hlubší, než kdo z nich očekával, a nebezpečí bylo blíže, než se jim mohlo zdát.

Kdo je ten tajemník a co má v plánu? To se dozvíte příště 😁