Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hlavou mi tisíce vzpomínek létá... Všechy jsou na naše léta... Na tu dobu kdy se to stalo...
Kdy nás smrt rozdělila... Na rukou budu nadosmrti nosit krev tvou... Jak mám s tímhle pocitem žít?...
On mě viděl na dně... V mých nejtemnějňích časech... Kdy jsem mu leccos vyčítala...
Ostatní by mě poslali do háje... On ne... Zůstal tam, tam kde se ostatní vždy otočili a nechali mě...
Zachránil mě když jsem byla nozhodnuta pro konec... BYL tam ON a né ti kteří mi tvrdili, jak jim na mě záleží... Byl tam ten, o kterém říkali, že se ke mě choval hnusně...
A já se "na oplátku“ nechala opět svést na temnou cestu ze které mě tak pracně vytahoval...
Teď vše chápu... Ale po tobě už jen marně tápu...
-- yeah myslím si, že obrázek dokonale vystihuje tu vnitřní bolest, bolest, která už nikdy nezmizí...
