Elisabeth
Probudila jsem se a snažila rozlepit oči, ale oslepilo mě světlo a hlavou projela ostrá bolest. Představte si, že rozbijete hlavou zrcadlo nebo okno. Dost nepříjemný. Rychle jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla. Asi na osmý pokus jsem se posadila.
Rozhlídla jsem se kolem sebe. Kde to sakra jsem? Pohledem jsem sjela na tělo ležící vedle mě. Juu hezký záda. Ou ošklivý škrábance, ale jenom trošičku. Z přemýšlení o jeho svalnatých zádech mě probralo Julianovo zamumlaní. Nebo spíš Damianovo (tak se jmenoval babičky kocour :D VIM, ZE VAS TO ZAJIMA :D ) Pomalu jsem vzpomínala na včerejší noc. Sakra nedala jsem vědět Lott. Rychle jsem vstala, teda ne tak rychle, protože bych pravděpodobností spadla na zem a pozvracela sebe a své blízké okolí. Do něho se momentálně spadá i Juliano-Damian.
,,Doprdele" zaklela jsem sbírala své oblečení po pokoji. Nenašla jsem kalhotky. Jak překvapivé. Navlíkla jsem si lodičky a sešla jsem po tichu po schodech dolů. Šla jsem kolem stolu a všimla si peněženky co tam ležela. Vzala jsem ji do ruky a vytáhla z ní občanku. Zaostřila jsem na písmo.
Christian Raynolds
Takže ani Damian ani Julian a ani Grey .
Počkat, ale to jméno odněkud znám.
( jak dramatické :D )
Raynolds, Raynolds, Raynolds. Dobrdele, doprdele, doprdele.
Vyspala jsem se svým šéfem. Budoucím šéfem.
Popadla jsem psaníčko a vyšla, spíš vyběhla, ale pomalu vyběhla, z domu.
Propadala jsem panice. Klídek El. Dýchej.
.......................
Odemkla jsem dveře a potichu jsem vklouzla do bytu.
,,ELISABETH AUBREY ROBERTSON, KAM SI KURVA MYSLÍŠ, ŽE SI VČERA ZMIZELA" zařvala na mě Lott, když přilítla ke dveřím.
,,Promiň....auuuuu" zaskučela jsem a chytla se za hlavu.
Dobelhala jsem se do kuchyně a Lottie mi podala prášek a sklenici s vodou. ,,Děkuju" řekla jsem vděčně a zapila jsem prášek.
Doplazila jsem se do koupelny a osprchovala jsem se studenou vodou.
Sakra co budu dělat?
Jak se bude tvářit až mě uvidí v práci?
Největší problém je, že tu práci nutně potřebuju. Oba rodiče pracují, aby mohli Nicolasovi zaplatit léčbu.
Nicolas můj malej bratříček.
Začaly mi po tvářích stékat slzy.
Hrozně chci rodičům a Nicolasovi pomoct. A tím, že mám práci bych mohla přispět na léčbu.
Jsem blbá blbá kráva.
Co jsem to sakra udělala?
Nikdy jsem nikomu nedala na potkání.
Zatmělo se mi před očima a rychle jsem vylezla ze sprchy. Naklonila jsem se nad záchod a začala zvracet.
To už se nikdy nesmí stát.
NIKDY.
....................................
Tak konečně další díl.
huhůů
omlouvám se,že je tak krátký,ale to se příště změní
doufejme
doufám, že jste si ho užili :)
Noemiii
ČTEŠ
My perverse boss
Teen Fiction,,Nech mě už konečně být" zasyčela jsem podrážděně. Uchehtl se a přiblížil se ke mně ještě blíž. Udělala jsem krok vzad a narazila na stůl. ,,Vím, že to chceš taky" a přiblížil se ještě blíž. Chytl mě za bok. Nevydržela jsem to. Posbírala jsem posle...
