Ve hvězdách...

7. Díl - "Dobře, je čas na paniku"

...."Dobrý den, paní Němcová, moc vám to sluší" jdou s manželem na večeři a potom do divadla a potřebují své děti Marka a Bellu pohlídat...

„Ahoj Ann, děkuji ti, Marku, Bello, je tady teta Ann!" zařvala na děti... přiběhly ke dveřím, a jakmile mě viděly, ve dveřích na mě skočily a obejmuly mě... „Ahoj Bello, ahoj Marku" řekla jsem a divila se, že mě nerozmačkaly...Markovi je 8 a Belle 4 roky...

Vstoupila jsem do haly a odložila si věci... rozloučila se s paní Němcovou a jejím manželem..."užíte si to" zamávaly jsme s Bellou i Markem ze dveří... 

„Této Ann?" zeptala se mě Bella..."Ano?"... podívala jsem se na ní a usmála se

"Budeme si hját?" zeptala se mě roztomile Bella

"Ale jistě, zlatíčko, jenom musíš počkat, až si teta odloží věci" pohladila jsem ji po vlasech a šla do obýváku si dát věci na stůl...

„Co takhle se nejprve najíst, co ty na to Marku?" zeptala jsem se do prázdné místnosti... nikdo se neozval...

„Marku? Bello? Jste nahoře?" zakričela jsem do domu... byl velký... a tak nádherný... všude samé cennosti, ty velké pokoje a ta kuchyň... škoda, že je Mark tak mladý :D :D

„Na co to sakra myslíš?!" zeptala jsem se sama sebe... „No ták, děcka, kde jste?" vyběhla jsem do patra... a nikde nikdo... „dobře, je čas na paniku" řekla jsem nahlas a vážně začala panikařit, co když se jim něco stalo, kde můžou být? Mám o ně strach, paní Němcová by mě asi zabila, kdyby se ji něco stalo, ne asi, ale určitě... začala jsem otvírat jeden pokoj po druhém... až jsem narazila na ložnici pana a paní Němcové... chvíli jsem přemýšlela, jestli mám vstoupit do jejich soukromí, ale nic jiného mi nezbývalo... vstoupila jsem... nestíhala jsem se divit, jak krásná je jejich ložnice... ta postel, hned vedle byla jejich vlastní koupelna a šatna...nedalo mi to a šla se podívat na krásné věci paní Němcové, divila jsem se tak, až jsem vlastně zapomněla, že jsem hledala Bellu a Marka...

Rozhlížela jsem se po šatně plné krásných věcí, až jsem se najednou lekla..."Baf!" vykřikly oba naráz, Bella i Mark... „ááááááá....saaa...." chtěla jsem říct ‚sakra' ale pak jsem si uvědomila, že jsou blízko děti a tak jsem řekla první slovo, které mě napadlo..."saaa...sanka"... děti se začaly smát a já se začala mračit... „tohle mi nemůžete dělat, chcete aby teta dostala infarkt?" zeptala jsem se..."ale ne této Ann, my tě máme rádi, a chtěly jsme si udělat jenom srandu" zasmál se Mark... „ale jistě" usmála jsem se..."pojďte ke mně vy blázinci moji malí" dala jsem ruky na náznak objetí... přiřítily se ke mně a obejmuly mě... pořádně jsem je stiskla..."Tak co, dáme si něco na jídlo?" zeptala jsem se..."ÁÁÁnooo" vykřikl Mark..."dobře, jdeme dolů" vstali jsme a šli dolů do kuchyně...nic lepšího než tousty mě nenapadlo, jsou jednoduché a rychlé... „už to bude děckáá"... Bella s Markem se zatím usadily a poslušně čekaly, až jim donesu jídlo... hotovo... baštily hezky a já se po dlouhé době konečně podívala na mobil... zpráva od Tessy, no jo... ‚Ahoj, tak zítra ve 3 na našem rohu, pozdravuj děcka a dobrou' ... „zdraví vás teta Tessa" řekla jsem... bylo právě 17:46...přemýšlela jsem, když mě vyrušila otázka .... 

Děkuji za každé přečtení, moc mě to potěší, chtěla jsem se jenom zeptat, jestli má cenu vůbec pokračovat, zda to vůbec ještě někdo čte...:)

Ni-xx