Ve hvězdách...

11. Díl - "To ne! Musím ji dát!"

*Neděle večer*

Pane bože, pane bože, už je to tady...nervy jsou tady, ano zítra je pondělí, ano zítra mám ústní zkoušky, ano zítra začíná další hrozný týden hned po písemných zkouškách...ÚSTNÍ ZKOUŠKY... ještě, že mám ty písemné už za sebou

Sedím na své posteli a ještě se snažím na poslední chvíli si všechno opakovat...bojím se, že tu maturitu nedám, co když ji nedám? Co bude? Budu tu muset zůstat a dělat ji na po druhé? A co Tessa? Nechám ji samotnou jet do Anglie? To ne! Musím ji dát! Z mého přemýšlení mě vyrušila mamka...

„Ann, večeře!"... chvilku trvalo, než jsem si uvědomila, co mi vlastně říkala...

"Ne díky mami, nemám hlad, mám žaludek jako na vodě"...odpověděla jsem a pomalu začala scházet schody dolů do kuchyně...

„Ann, musíš něco sníst,..." ano, už to začíná, musíš něco sníst, nebo ti bude blbě, a bla bla bla, tyhle kecy jsem jedním uchem vpouštěla do hlavy a druhým zase vypouštěla ven...

„Jdu ještě zavolat Tesse jak je na tom, dobrou chuť" řekla jsem po máminé přednášce

Došla jsem do předsíně, zvedla telefon a vytočila Tessino číslo...mám takový divný pocit, bojím se zítřka, celého týdne vlastně, už chci pátek!

*rozvohor*

T: Prosím? Meyerová
Já: Ahoj Lucy, tady je Ann, je tam někde Tessa?

Tessina mamka se jmenuje Lucie... její manžel pochází z Anglie, proto Meyerová, ale je radši když se ji říká ‚Lucy Meyer', ale samozřejmě je v Česku, takže na občance má napsané ‚Lucie Meyerová' :D

T: Ahoj Ann, počkej chvilku...Tessoooo? Volá ti Ann!...už běží (zasmála se) tak přeju ti úspěšný týden Ann

Cítila jsem, že se do telefonu usmála, což bylo milý :)

Já: Děkuji Lucy

T: Jsem tu, ahoj (zasmála se)

Já: Ahoj, tak co, jak se těšíš na zítřek? (řekla jsem ironicky)

T: No jasný, už se nemůžu dočkat (zasmála se) jak si na tom s učením?

Já: Mám pocit, jako bych nevěděla ani 1+1 (zasmála jsem se) ale doufám, že je to jenom pocit

T: jsem na tom stejně, tak se drž a zítra se uvidíme, ahoj

Já: ty taky, ahoj

*Konec rozhovoru*

Zavěsila jsem, cítila jsem se aspoň na chvilku v pohodě, i když, nervy a stres zase vyhrály...

„Jdu si dát horkou vanu, snad mi to pomůže" zařvala jsem v půlce schodů nahoru

„To je dobrý nápad, zlato, uží si ji" zařvala na mě máma, ani jsem ji skoro neslyšela

Vzala jsem si učení z pokoje, asi mi v tu chvíli bylo jedno, jestli mi ty papíry tam spadnou nebo ne...

Konečně něco pozitivního, horká voda, nemůžu se jí nabažit, nikdy, miluji horkou vodu

na chvíli jsem zavřela oči a jen tak ležela... přemýšlela jsem, ale asi po 15 minutách jsem se natáhla pro učení a začala zase číst...

No teď už mi to celkem jedno nebylo, jestli mi to spadne nebo ne, modlila jsem se, protože já jsem fakt velké nemehlo :D

Po horké a boží vaně jsem udělala všechnu hygienu, zuby, vlasy...šla dolů za mamkou a taťkou říct dobrou a šla spát... s nejistotou, že nic neumím

Snad to bude dobrý, v hlavě jsem viděla pořád ty papíry a snažila se z nich číst, a opakovat, tolik papírů si ale v hlavě nevybavím, pane bože, stůj při mně!

Nemohla jsem usnout, pak jsem ale zabrala...

...

Pondělí ráno, "Dobrý den, posaďte se a vyčkejte na vaše jméno." Byla jsem 14.Tak to si počkám, tak hodinku. Když najednou, ‚Ann O'Brienová, prosím'. Asakra, ta hodina uběhla rychle, pomyslela jsem si. Vstoupila jsem do místnosti,a všechna nervozita se zvýšila ze 100% na 500%. Super. 3 otázky z českéhojazyka, snad si vyberu ty, které 100% vím. Začala jsem vykládat vše, co vím o1. otázce, učitelé se jenom dívali, a nic neříkali. Další otázka, probíhalastejně a u 3. otázky začali pokyvovat. Teď si vybrat 2 knihy z 20.Výborně, snad mě aspoň tohle zachrání. Skončila jsem, učitelé jenom poděkovalia pokynuli mi, abych vyčkala na chodbě na výsledky. Vyšla jsem, a podrželadveře další holce, kamarádce, popřála jsem ji hodně štěstí. Posadila se navolnou židličku a měla ještě větší nervy, než předtím, co řekli moje jméno.Uběhla dobrá hodina, když vyšla učitelka a v ruce držela papír. Papírs výsledky. Všichni jsme vstali, a počkali, až odejde, pak jsme se na tovrhli jako slepice na zrní. Prstem jsem hledala číslo 14, tedy svoje jméno.Konečně. V duchu jsem četla. „Ann O'Brienová-Český jazyk-písemná zkouška-neudělala-24bodů-ústní zkouška-neudělala-5 bodů" a v poslední kolonce s názvem„maturita" bylo napsané „ne". Automaticky mi začaly stékat slzy z očí,rozběhla jsem se po dlouhé chodbě s úmyslem jít domů. Já tu maturituneudělala. Neudělala. Měla jsem se víc učit. Slzy nešly zastavit. Neudělala.Neudělala. Tohle slovo mi znělo v hlavě pořád. Neudělala. Neudělala.

....

Ahoj, tak je tu zase nový díl.. :D snad se vám líbí :D já vím, že je to zatím o ničem, ale za chvíli by se to mělo aspoň trochu rozjet..

Díky za votes a komenty (i když jich moc není) ale vždy mě to potěší a zahřeje na srdíčku...

Koment jestli chceš :)

Ni-xx