Seznámení

8.7K 302 10
                                    

Ahoj Lucy,

mrzí mě, jak jsme se pohádali. Moc mě to mrzí a chybíš mi. 

                                                                                      s láskou Andy. 


Položila jsem starý dopis na stůl a lehla si do postele. Nemůžu uvěřit tomu, že zase přestupuji na jinou školu. Moji rodiče se vyžívají ve stěhovaní do jiných měst. Teď jsme se zrovna přestěhovali do LA. Je to krásný město. Zvykla jsem si hodně rychle na nové prostředí. Na jednom místě zůstáváme vždy jen rok nebo dva. Takže nemám žádné kamarádky. Kdysi jsem měla kamaráda,Andyho. Ale ten se se mnou pohádal, už ani nevím kvůli čemu, a od té doby se nebavíme. On se pak odstěhoval, takže mi poslal dopis a odjel. Nevím kam, nevím proč, nevím nic. 

"Lucy!" zavolala na mě mamka. Rychle jsem za ní došla. "hmm?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Je půl osmé. Měla by si pomale vyrazit do školy. "Pojedu autem, ok?" (Mám svoje auto, nedávno jsem si udělala řidičák). "Ale opatrně, nastav si GPSku!" zdůraznila mamka. 

"Jo, pa" dala jsem ji pusu na tvář, šla zpátky do pokoje a vzala si kabelu a hodila si do ní mobil. Obula jsem se a vyšla ven. Sedla jsem si do auta a nastartovala. Je první školní den. To je snad po prvé kdy se naši trefili aspoň na začátek. Zapnula jsem si rádio a pootevřela okénko. Nastavila jsem si trasu a připoutala se. 

*** 

Už jen jeden krůček a budu ve své nové třídě. Nervózně jsem chytla kliku a otevřela dveře. Všude byl hluk, lítali tam vlaštovky z papírů. Zdálo se, že je třída už teď rozdělena na několik skupinek. První skupina byli šprti, druhá gotici, třetí fotbalisté + roztleskávačky a čtvrtá mimoni. Jak tak vidím, opět nezapadnu. Udělala jsem krok v před. Všichni se na mě otočili a celá třída ztichla. Sakra. Sklopila jsem hlavu a celá jsem zrudla. "Ahoj ty jsi ta nová, že?" promluvil na mě dívčí hlas. Podívala jsem se na tu dívku a přikývla jsem. "Tak pojď, tady jsou všichni kreténi" protočila očima a táhla mě dozadu. "Co čumíte? Nemáte nic lepšího na práci?!" řekla celé třídě. 

Sedla jsem si vedle ní. "Asi jsem se ještě nepředstavila, jsem Mia" pousmála se. "Lucy" opětovala jsem ji úsměv. Rozhlédla jsem se po třídě a všimla jsem si kluka který na mě divně kouká. Byl mi hrozně povědomý. "Andy se na tebe kouká" bouchla mě ramenem. "Andy?" podívala jsem se na Miu. "Jo Andy" To není možný. Je to jen shoda. Nebo ne? Nechám to tak. "Je to hroznej hajzl. Holku si namotá kolem prstu, vyspí se s ní a pak čauko nezajímáš mě" řekla znechuceně. Tak to určitě nebude Ten Andy. Andy takovej nikdy nebyl. Zazvonilo a do třídy vešel učitel. 

"Dobrý den žáci, jak tu vidím, všichni jsme se opět sešli v plném počtu. A jednou novou studentkou navíc" ukázal na mě. "Pojď se představit" řekl mi. Tohle nesnáším. Šla jsem k tabuli a otočila se k ostatním. "Ehm, no ahoj..Jsem Lucy. Je mi 17 a právě jsem se sem přistěhovala?" podívala jsem se na učitele s nadějí že už si můžu jít sednout. "Máš nějaké koníčky Lucy?" nesnáším ho. "no, jak se to vezme..ehm, ráda zpívám a tancuju. Baví mě i malování.." celou tu dobu jsem se dívala do země. Jsem strašně stydlivá. Když jsem pozvedla hlavu, všimla jsem si Andyho. Má tak krásný oči. Ty oči jsou mi tak povědomý. Co když je to opravdu on? Musím na to přestat myslet. I kdyby, za tu dobu se ani neozval,takže ať si trhne. "Dobře, můžeš se posadit" konečně. "Andy prosím tě, rozdej každému učebnice, děkuji" usmál se na Andyho a zapisoval si něco do diáře.

*** 

Druhý den to nebylo o nic lepší. Když jsem přišla do třídy, všichni zmlkli. Sedla jsem si do lavice a čekala na Miu. Ale místo Mii za mnou došel Andy. Sedl si naproti mě a podíval se na mě. "Hrozně mi někoho připomínáš." řekl najednou. "ty mě taky." sklopila jsem zrak. Nenápadně jsem se na něj dívala. Podíval se znova na mě a hned uhnul pohledem někam jinam. Chtěl ještě něco říct, ale rozmyslel si to a odešel. To byl ten nejtrapnější rozhovor celé mé existence. Hned potom došla Mia. "Je ti dobře?" zeptala se mě místo pozdravu. "Já ti ani nevím" zakroutila jsem hlavou.  

Měli jsme jen do desíti a do té doby se nestalo vůbec nic. Rozloučila jsem se s Miou a šla k mému autu. "Hej!" zavolal někdo. Otočila jsem se a zamnou běžel Andy. "Pořád mi někoho strašně připomínáš, ale nedokážu si vzpomenout. Mohla by si, teda šla by si.."odmlčel se. "Jo půjdu ven" mrkla jsem na něj a nasedla do auta. "Tak pojď" otevřela jsem mu dveře spolujezdce a nastartovala. Sedl si vedle mě a připoutal se. Vyjela jsem z parkoviště a jela jsem domů. 

"Já už vím!" vykřikl najednou. "co víš?" zasmála jsem se. 

"Odkud tě znám!" na prázdno jsem polkla a pevněji sevřela volant. 

Doufám že se vám první část líbila. Dlouho jsem nepsala, tak to berte s nadhledem:) 

Just Friends.Kde žijí příběhy. Začni objevovat