Ďáblův posel

KAPITOLA IV

Snídaně

Lucius se probudil do nového dne. Jeho byt se nacházel v dolním patře Hectorovi vily. Ve spodních patrech obrovské budovy bydleli všichni významní obyvatelé města. Lucius ze sebe shodil peřinu a jen v trenýrkách vyrazil do malé kuchyně spojené s obývákem. Zapnul si malé rádio na kuchyňské lince. Rád poslouchal zprávy ze světa, zatímco si připravoval snídani. Černá káva a míchaná vajíčka. Tohle společně s novinkami, byl jeho ranní rituál. Ve stoje opřený o linku spořádal svou porci. Ženský hlas, který se linul z reproduktoru moc nevnímal. Lucius byl zabraný do svých myšlenek. Byl natěšený na letošní hry. Mezi lidmi každý rok probíhali sázky. Letos si Lucius vsadil na číslo 14. Jeho lidi mu dali přezdívku golem. Když ho poprvé viděl na fotografiích hned věděl na kom letos zkusí své štěstí. Luciusova výplata byla sama o sobě dost tučná, ale menšímu přivýdělku se nikdy nebránil. Samozřejmě trochu sám zatahá nenápadně za nitky a až jeho golem vyhraje, tak mu nabídne místo ve svém týmu. Lucius se vždy snažil pomoct svému favoritovi, ale bohužel někdy ani to nestačilo k vítězství. Nejhorší na tom bylo, že to musel dělat skrytě a je docela těžké dělat něco tajně, když máte fyziologii zmenšeného obra a všichni vás moc dobře znají. Kdyby na to jeho šéf přišel, Luciuse by rázně potrestal. Věděl moc dobře jak kruté tresty umí Hermann vymyslet, protože je často sám Lucius vykonával. Stále zahloubaný ve svých myšlenkách se vydal do koupelny. Shodil ze sebe spodní prádlo na podlahu, které tady nechá ležet. S úklidem se neobtěžoval. Na to tady měli jiné lidi. Když ho zasáhl ledový proud vody lehce se otřásl. Už od dětství byl zvyklý na nedostatek teplé vody a tenhle zvyk si přenesl až do dospělosti. Lucius zvedl hlavu k hlavici, aby si umyl obličej. Zavřel oči a masíroval si tvář. Prsty se dotkl jizvy na tváři. Jako blesk se mu v hlavě promítla dávná vzpomínka. Zaplivaný dům v chudinské čtvrti. Jeho starší bratr, který se vyžíval v působení bolesti ostatním. Do ruda rozžhavený nůž v bratrově ruce, který se blížil k Luciusově tváři. Viděl to jako ve zpomaleném filmu, zatím co slyšel bratrův odporný krutý smích. Do nosu se mu vedral imaginární smrad jeho pálícího se masa smíchaný se zápachem alhokolu z bratrových úst. Luciusovi přeběhl mráz po zádech, který teď neměl nic společného s ledovými kapkami dopadajícími na jeho kůži. Zatřepáním hlavy vyhnal hrůznou vzpomínku a sáhl po kohoutku sprchy. Rychle opustil koupelnu a šel se připravit na nadcházející den. Za sebou zanechával mokrou stopu. Ještě nahý se postavil před velkou kovovou skříň. Otevřel obě těžká křídla nábytku. Neobtěžoval se zamykáním. Nikdo nebyl tak hloupý, aby se mu vloupal do bytu a ještě tady kradl. V prostoru osvíceném led světly se objevil arzenál na svržení malého státu.

Hector Hermann seděl ve své pracovně. Dnes zvolil vycházkový oblek v hnědé barvě. Na desce stolu stál otevřený laptop. Díval se na všechny nedobrovolné hráče. Snažil se odhadnout kdo bude letošní vítěz. Před sebou měl otevřenou složku s informacemi všech zúčastněných. Na stránce byla fotografie ženy menšího vzrůstu. Blonďaté vlasy ji vláli ve větru. Měla na sobě černý kalhotový kostým. Snímek byl pořízen před budovou soudu. Na tváři měla vítězný úsměv. Rosemary se živila jako právnička, ale stála na druhé straně zákona. Její logo znělo: Ušili to na vás? Potom jsem tu pro vás! Něco v její tváři ho zaujalo. Zvedl fotografii a přiložil jí k monitoru. Porovnával fotografii s ženou zachycenou na kameře. Díval se jak Rosemary nervózně přechází sem a tam. Její tvář se otočila ke kameře, jakoby vycítila že jí někdo pozoruje. Ve složce si přečetl pár jejích soudních procesů. Udělala na něj dojem. Mladá, inteligentní a vypočítavá. Určitě už probrala všechny její možnosti. To však netuší kolik proměnných bude ve hře. Hector našel svého letošního favorita. Rozhodl se, že mladé právničce nabídne místo ve vile. Sám se postará o to, aby se jeho favorit nacházel mezi vítězi. Spokojeně se usmál a napil se zeleného čaje. Zmáčkl tlačítko na stolním telefonu. ,,Ano pane?" ozvalo se. „Vyřiďte Colmanovi, že letos vsázím na číslo 5. Stejnou částku jako vždy."