Jsem tu už týden a pořád se nestalo nic zajímavého. Teda až na to, že jsem potkala nějakého Ashtona. Dneska se mi konečně podařilo přemluvit babičku s dědečkem, aby mě odvezli k Ashtonovi. Volali i tetě a prý bude doma. Strašně se na něj těším!
Je pozdní dopoledne a já sebíhám do spodního patra na oběd. Měla jsem strašně stáhlý žáludek. Moc jsem toho nesnědla a byla jsem ráda, že jsem snědla to, co se do mě dostalo. Odešla jsem zpátky do svého pokoje se připravit. Vlezla jsem si do sprchy a nechala na sebe dopadat vlažné kapky vody. Namydlila jsem se od hlavy až k patě. A nebyla bych to já, kdybych si hlasitě neprozpěvovala. Všechno jsem to ze sebe smyla. Zabalila jsem se do ručníku, později tak i vlasy. Vycházím z koupelny.
Stojím před poloprázdnou šatní skříňí a vybírám si vhodné oblečení. Vyzkoušela jsem snad padesát různých outfitů, ale žádný mi nevyhovoval. Až na ten poslední, ten byl pro mě dokonalý. Prohlížím se v zrcadle. Úplé skinny mi zvýrazňují nohy. Tmavé tričko a k tomu moji třešničku na dortu, košili obepínající můj pas. Na nohou se mohly pyšnit černé martensky.Vrátila jsem se zase do koupelny, abych si mohla vysušit vlasy. Od přírody je mám rovné jak pravítko. A proto jsem si je i trochu zvlnila. Všechno jsem to zpestřila ještě s bandanasem kolem hlavy. Lehce jsem se nalíčila. Což u mě znamená přepudrovat, udělat si tenoučké linky a všechno zakončuji řasenkou. Hodila jsem do zrcadla poslední pohled na mě. Dobrý.
Opuštím dům a vydávám se k dědečkovo autu. Sedla jsem si zadní sedadlo a upevnila své tělo za popruhem auta. Vyjíždíme z naší ulice. A jedeme neznámo kam. Zastavovali jsme. To Ashton nebydlí moc daleko od nás. Cesta nám trvala pouze 20 minut. Vystupuji z auta a prarodiče se semnou loučí. Nejdou tam semnou, musí si něco vyřídit.
Dopadla na mě nervozita. Co když se strašně změnil? Nedokázala jsem zaklepat, natož zazvonit. Stojím před zavřenými dveřmi a pořád se odhodlávám zaklepat. 3,2,1 odpočítala jsem si v mysli a zaklepala. Bože, já to opravdu udělala. Po chvilce se dveře otevřely. Stál tam ten samý kluk, jako kterýho jsem potkala na náměstí. Byl naprosto stejný. Byl to Ashton, nebo jeho kamarád?
,,Přejete si?" pomalu se optal a prohlédl si mě od hlavy k patám.
,,Ano..Je doma Ashton?" nervózně jsem si zkousla spodní ret a přešlapovala z nohy na nohu.
,,A k čemu mě potřebujete?" zasmál se. Cože?! Ten, kdo se mi minule podepsal byl on? Můj bratranec? Chtěla jsem utéct. Zčervenala jsem a nevěděla co říct.
,,Eh.. No.. Uhm.. Teda.." blábolila jsem jedno přes druhý.
,,Jestli teda nic nepotřebujete, tak jste to měla říct hned.. Nemusel bych tu ztratit své 2 minuty života.." chytil pevně dveře s tím, že je už zavře. A najednou to ze mě všechno vypadlo.
,,To jsem já, Cynthia.." řekla jsem to tak rychle, že jsem pochybovala o tom, že mi rozuměl.
Vykulil oči. Prohrábl si vlasy.,,Cynthi?" promluvil. Zněl jinak, jeho hlas byl teď milejší a jemnější. Přikývla jsem. Ocitla jsem v pevném objetí. Objímal pořád stejně. Pokaždé mě dusil. Vtáhl mě do domu. Brala jsem to tak, že se mám rovnou i zout. Odtáhl mě do obývacího pokoje. Spadl na pohovku a já si přisedla vedle něj.
,,Co tu děláš?" usmíval se od ucha k uchu. Oči mu jiskřily štěstím.
,,No.. Vrátila jsem se.." porozhlédla jsem se po obýváku. Vypadal luxusně a elegantně. Zdi jsou natřené na bílo a nábytek doladěl do šeda.
,,I s rodičema?" vyzvídal dál. Až teď jsem si uvědomila, že jsem mu nic nepřivezla. Vlastně je to jedno, určitě taky teď cestuje. Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou.
,,Takže jsi u babi s dědou?" přikývla jsem. Tím to se naše konverzace pozastavila. Přešel ke věži(rádio s různými vymoženostmi, aby jsme se dobře chápali:D) a pustil tam náhodou stanici. Začal si prozpěvovat, zpíval opravdu krásně. Vyhrávali zrovna Photograph od Nickelback. Je to moje nejoblíběnější písnička od něj. Neubránila jsem se začala zpívat. Možná to bylo falešné, ale bylo mi to jedno. Vzniklo z toho něco nezapomenutelného. I když se na tu píseň moc tancovat nedá, my dva jsme to spolu dokázali. Připadalo mi, jako kdyby se vraceli staré časy, kdy jsme takhle blby nepřetržitě. Pokračovali jsme v tanci- teda jestli se to tak dalo nazvat- i na tý písně poté.
,,Ashtone?! Ty jsi opilej ne?" rozchechtal se po celým domě nějaký dospívající kluk snědé pleti. Oba jsme na místě strnuli. Nevím jestli leknutímm, nebo kvůli pocitu trapna.
,,Ááá.. Koho pak to tu máš?" naklonil se na pravou stranu mě pořád neznámý člověk.
,,Kočku, vole.." ironicky mu odpověděl a nezapoměl na plácnutí do čela. Já tam jenom postávala a prohlížela si špičky mých chodidel.
,,To vidím taky.. Ale myslel jsem jméno.." cítila jsem, jak se mi na tvářích tvořil ruměnec. Ash se choval poněkud klidně. Jde vidět, že je se vším vyrovnaný.
,,Jo. Jasně.. Cynthi, tohle je Calum.. Cale, tohle je Cynthi.." pohazoval u toho rukama z jednoho na druhého a měl u toho kamenný výráz (*poker face*). Ale i tak mu cukaly koutky úst. Ten jmenovaný Calum ke mně napřímil paži. Zopakovala jsem totožný pohyb.
,,Těší mě.." uculil se u toho a potřást svou rukou. Já mu na to mohla odpovědět asi jenom "Mě také".
_______________
Oh yeah.. Je tu krátká část.. A já jako vždycky budu doufat, že se vám líbí:)
-Terri♥
ČTEŠ
They tell me "Famous bitch" [A.Irwin, M.Clifford]
Fanfiction,,Kde mám přítelkyni?" rozezněl se Ashtonovo hlas po domě. ,,Ty máš holku?" vykulila jsem na něj oči. ,,No.. Tebe.." vyprskl a začal se smát až se mu objevily ďolíčky. -Slowly updages