Tak a je to tady, můj nový začátek.
Můj nový pokus hubnutí.. Po hubnutí racionální a zdravou stravou tohle bude celkem změna.
Vím že budu mít hlad a chutě.. Musím se naučit je řešit.Teď když tohle píši, je 15:30 a právě teď začínám hubnout ana stylem. Dnes už za sebou mám snídani, svačinu, oběd a teď jsem dojedla další svačinu - aneb jako normální člověk. Večere už se konat nebude, zítra chci začít hned hladovkou. Hodlám do vydržet minimálně do Pátku, nejpozději však do Neděle. Někomu může přijít 3 až 5 dní hladovky pro začátek hodně, někomu naopak málo - že to není ani hladovka. Pro mě je to akorát. Kdybych si dala delší cíl, asi bych ho nezvládla.
Tak a jak je to semnou teď ? Mám 160cm a 57,5 kilo. Jinak řečeno - pěkný tlouštík.
Váha je podle BMI samozřejmě v normě, ale dokážete si asi představit, jak hrozně to vypadá a to vám garantuju, že tohle číslo zní ještě dobře. Moje postava v reálů vypadá ještě hodně, hodně na víc kilo... No možná nám jde špatně váha a ukazuje mi mírnější číslo :DČeká mě ještě jeden celý, velký měsíc prázdnin. Pro někoho slast, pro mě.. Ani nevím..
Na jednu stranu, jsem šťastná že nemusím být ve třídě s lidmi, co mě nenávidí, pomlouvají..
Na druhou stranu, tohle jsou ty nejhorší prázdniny vůbec.. Na dovolené jsem nebyla nikdy, letos tomu není vyjímkou, ale tehdy, dřívější prázdniny jsem měla alespoň přátelé. Teď nemám nic.Celý tento měsíc, jelikož už končí, jsem dělala následovné : Vstala, najedla se, šla nakoupit, jedla, čučela na TV, byla u PC, jedla, spala.
Kdo by po tomhle režimu samozřejmě nepřibral, no ne?
Můj život vždycky tak zoufalý nebyl, měla jsem přítele a dokonce dvě dobré kamarádky, o všechny jsem ale přišla.. Stalo se to náhle, těsně před prázdninami...Proto se to celé zvrzlo, přestala jsem zdravě jíst, znovu chytla po čokoládě, zmrzlině.. Uzavřela se doma a nechtěla jsem ani do fitka, kde jsem měla pernamentku. Už ne. Chtěla jsem si odpočinout, být sama, mít klid a mít dobré jídlo. Prostě jsem žal zajídala sladkostma.
Na začátku prázdnin jsem měla 52 kilo, takže jsem za jeden měsíc tohohle režimu nabrala 5,5 kila. Což je vážně HNUS.
Vlastně.. Vlastně jsem ještě ráda že jsem to "pouze" zajídala... Nevytáhla jsem nic jako žiletky a neřezala jsem se, nezačala jsem kouřit a nezačala ani abnormálně pít..
Tohle ale musí skončit. Nenávidím své tělo. Hnusí se mi a je mi špatně ze sebe samé.
Můj konečný cíl je 43-45 kilo. Nechci žádný extrém. Tohle je na 160 cm jen lehká podváha.
Podváhu chce snad každá ana, já mám ještě celkem zdravé cíle.Od nynější váhy, dovolím si zaokrouhlit níž, i když bych měla správně víš... na 57 kilo, což je tedy cíl dát dolů 12 až 14 kilo.
Páni, to bude ale makačka, při představě že se zdravým hubnutím jsem dala dolů pouhých 6 kilo za půl roku... Demotivující že? A teď si vemte, že kolikrát jsem viděla, že tohle dokáže ANA shodit za měsíc, měsíc a půl. To by byla lahoda.Do konce Srpna se budu snažit co nejvíc, alespoň těch 10 kilo shodit. Anou to sakra musí jít.
Těsně než začne škola zajdu si na nový krásný gelové nehty a na ty umělé řasy... A taky si obarvím odrosty na vlasech. Moje přírodní barva je taková myší plavá barva, což by mohla být na obyčejných přírodních holkách pěkná. Bohužel, má touha je být dokonalá z části tedy i uměla. Už asi od 15ti se barvím na tmavou hnědou, takové ty klasické čokoládové barvy a jsem s tím spokojená.Své vlasy miluju, barvu upravím chemicky a sic jich nemám moc, husté nejsou ani v paralelním vermíru :D Za to jsou ale dlouhé. Miluju jejich délku.
No nic, tohle bylo takové hloupé plácání kolem. Pravý skutečný deník začne až zítra, protože to oficiálně bude můj první den. Já vím co mám čekat, s podobným hubnutím mám zkušenosti z dob, kdy mi bylo asi tak 13.
Ale stále vím, jak moc náročné to bude, hlavně ty začátky !
Ovládat chutě, naučit se žít s hladem a hlavně, začít cvičit.
Člověk by řekl, že když už jsem cvičila půjde do snadno, ale už teď vím, že snadno to nepůjde, protože když jdu jen do obchodu, jsem vyřízená.. jak prase. Klasická tluštoška. Hnus.Mějte se, zítra se ozvu.
ČTEŠ
Zoufalá touha po dokonalosti.
AcakZdravím děvčata, nebudu zveřejňovat své jméno, proto mi říkejte Kayla. I když je to jméno, které není české je alespoň vzdáleně trochu podobné tomu mému. Tenhle příběh nebude jen příběh, bude můj doopravdický deníček, vyjadřování mých pocitů a popis...