Část první

199 21 2
                                    

Kdesi v daleké zemi žila jistá žena – švadlena. Její schopnosti byly vyhlášeny v celém okolí a jezdila za ní šlechta z kdejakých krajů. Její výrobky – nejčastěji šaty, které nosili králové, královny, ale také obchodníci a obyčejní lidé, kteří ovšem měli alespoň nějaké peníze, byly nejkvalitnější v celé zemi. Bylo jasné, že za své vzácné schopnosti si švadlena nechávala platit, a to dost vysokou cenu. Ale ani tato vysoká částka neodradila většinu zákazníků, protože materiál, ze kterého švadlena vyráběla oblečení, byl jedinečný – bylo to něco mezi kůži a bavlnou, zároveň tak tenké, pevné a pružné.

Švadlena měla malý obchůdek na kraji velkého městského náměstí. A právě tam mířila Edwardova matka.

Edwardovi Lancelotovi bylo dvanáct let a pocházel z bohaté rodiny, která vlastnila několik obchodních firem. Edwardův otec, pan Lancelot, stál v čele velké společnosti, která Edwardově rodině přinášela docela tučný zisk. Edward se jakožto jediný syn měl stát budoucím majitelem otcovy firmy, ale Edward toužil po něčem úplně jiném – jeho snem bylo odjet daleko do Afrických džunglí a prozkoumávat tamější okolí a životní prostředí. Ale jak se zatím zdálo, jeho sen neměl šanci se splnit, protože když si pan Lancelot něco umane, stojí si za tím až do úplného konce.

Edwardova matka, paní Lancelotová, pocházela z bohaté rodiny, ale jelikož byla jediná dcera a provdala se za Edwardova otce, dostal firmu on. A jelikož pocházela paní Lancelotová z bohaté a vlivné rodiny, měla ve společnosti vysoké postavení. Šaty nosila jen od těch nejlepších návrhářů a některé věci si nechávala dovážet až ze zahraničí. Ale stejně nikdy nedostala to, po čem opravdu toužila. Veškeré materiály – hedvábí, satén, kůže, bavlna – měly několik menších nedostatků, kterých si však paní Lancelotová velice všímala. Ať dělal její manžel, co chtěl, nikdy pro svou manželku nesehnal ideální materiál.

Jednoho pochmurného a chladného dne, kdy slunce halila masa šedých mraků a ulicemi města se hnal studený vichr, řekla paní Lancelotová Edwardovi: „Teple se oblékni, drahoušku. Vyrazíme do města."

„Kam?" vyptával se Edward.

„K jedné místní švadleně," odpověděla mu matka. „Nechápu, jak to že jsem se o ní nedozvěděla dříve, když má obchod tady ve městě."

„Třeba teprve začíná..." zauvažoval Edward, jen aby svou matku povzbudil. Nikam se mu nechtělo. Chtěl zůstat doma, ne se trmácet někam do města.

„Právě že ne, miláčku," řekla paní Lancelotová. „Jenom nevydrží dlouho na jednom místě. Chci ji zastihnout, ještě než se spakuje někam jinam."

Edward si neslyšně odfrkl. Další beznadějný pokus o nějaké dobré šaty. Co si to jeho matka jen namlouvá? Tato švadlena bude určitě malý podnik, a to nebude nic extra. Ale jeho matka se odmítala vzdát.

A tak se stalo, že se Edward oblékl do svého teplého černého kabátu, paní Lancelotová mu učesala vlasy a zachumlána ve svém vlastním kožichu se vydali směrem ke kočáru, který na ně už čekal. Jakmile nasedli, kočár se rozjel směrem na náměstí.

„Copak, Edwarde?" zeptala se paní Lancelotová při pohledu na svého znuděného syna. „Děje se snad něco?"

„Ale ne, mami," řekl pohotově Edward a nasadil očekávající výraz. Do toho obchodu se nijak netěšil, a jak znal svou matku, zůstanou tam minimálně dvě hodiny. Jeho matka nechápala jeho, a on zase nechápal svou matku. Jak někdo může mít až takové zalíbení v módě? Matčin šatník zabíral celou východní část jejich domu, což bylo přes čtyři patra. Paní Lancelotová zase nechápala Edwarda. Jakoby ho neustále unavovala s ní chodit na nákupy, ale při tom jí na otázku „Jak ses bavil?" odpoví „Bylo to skvělé, opravdu".

Švadlena - Scary StoryKde žijí příběhy. Začni objevovat