cukr nebo bič

7. kapitola

**pohled Jeremy**

Asi po hodině co plynule oddychoval ze spánku , jsem se rozhodl i přes bolest pokusit se vymanit z pout. Chvíli jsem s nimi zápasil a snažil jsem se ignorovat veškerou bolest. Nevím jak dlouho jsem zápasil s pouty ale bylo to zaprvé nekonečné A za druhé jsem si musel dávat pozor abych nevzbudil Krisse. Po nějaké době se mi ale povedlo nějakým způsobem odkázat lano z postele. Potichu jsem si sedl a strhnul jsem si roušku z očí . Chvíli jsem se díval po pokoji a pak jsem velmi tiše slezl z postele a zubama jsem Začal rozvazovat pouta z mých zápěstí. Kdyz se mi je podařilo sunda málem jsem se rozbrečel moje zapesti bylo opravdu pohmožděné A tekla z nich i krev. Rychle jsem se obléknul a chtěl jsem utéct ale šlo to pomalu protože pro mě byl každý pohyb mučení. Když se mi konečně povedlo se obléct přešel jsem tiše ke dveřím. Byly zamknuté.,, no do prdele'' zanadával jsem si v duchu. Rozhlédl jsem se po místnosti a v koutě jsem uviděl krabici. Přišel jsem k ni blíž a uviděl jsem v ni bič od mé krve, prášky na spaní , několik rudě zbarvených svíček , několik provazů, roušku na oči , roubík ,zápalky , asi šest pout +klíček k nim, bílý šátek a láhev vody. Vzal jsem si lahev vody a vypil jsem asi polovinu na jeden nadech. Pak jsem hluboce vydechl ale co nejtišeji. Sedel jsem vedle te krabice a probíral jsem se věcmi jestli tam není klíč....... ale nebyl. Hledal jsem všude. Nic! A pak mě napadla ta zvrácená myšlenka. Popadl jsem 4-ři pouta a klíček k nim, roubík , dvě rudé svíčky a zápalky. Podrobně jsem si naplánoval veškeré pohyby abych ho nezzbudil dříve než by bylo nutné.

Tak jo je to krátký, ale jinak by to tak napinavě nezkončilo! Takže kdo chce pokračování tak vote a koment...
Arigato ^…^