cukr nebo bič

2 kapitola

*pohled Jeremi*

Odešel ke skříní . Zhluboka jsem vydechl a uvolnil jsem se tep byl pořád moc rychlý ale aspoň dech se mi začal uklidnovat. Povolik jsem čelist , otevřel jsem oči a svěsil hlavu. Celá má mysl doufala že to je konec ale popravdě mi bylo jasné že toto nebyl ani zdaleka začátek. Když se vrátil nasadil mi na oči roušku . Nemohl jsem se bránit nasazení roušky, párkrát jsem sice hlavou cuknul ale opět me chytl za vlasy a stejně mi ji nasadil na oči.

Pak mi do ucha pošeptal

,,ale notak '' ironicky se pozasmál a kousl mě do ucha. Právě mě připravil o smysl díky kterému jsem se aspoň trochu cítil v,, bezpečí '' ale teď mě doslova zachvátila panika! Úplně jsem ztuhnul a čekal . Pořád jsem cítil jeho dech u mého ucha.

. ,,za každou ránu mi poděkuješ a řekneš mi Pane'' poodešel ode mně a mě se zase zrychlil dech.

,, nikdy hajzle'' zařval jsem a myslel jsem si že mě jen vydírá a že to je jen hra a že by mi nic neudělal .

Ale za chvíli jsem uslyšel prásknutí a pronikavou bolest na hrudi. Prohl jsem se a zhluboka jsem vydechl bolestí . Předklonil jsem hlavu a pověsil jsem se do provazu.

,, čekám '' pronesl

Snažil jsem se to rozdychat a nebyl jsem schopen slova.

Praskl mě ještě jednou. Opjet jsem se prohnul a snažil jsem se zadržet slzky a vzlyky.

,,čekám , uvjedom si že tě šetřím když neodpovíš přidám na sile ''

Když mě praštil po třetí ještě silněji . Zoufale jsem sehnul hlavu a postupně jsem pronesl,,, děkuji Panu''

,,a hodný chlapec, tak se mi to líbí '' pochválil mě .

Poplácal mi po tváři a dal mi pusu.

V tu chvíli jsem byl rád že mám na očích roušku a že mi zadržuje slzy.

Pak mě ještě párkrát práskl a já mu odpověděl ty dvě ponižující slova se slzami v očích . Když mě práskl po osmé už se to nedalo vydržet a úplně jsem se povolil v kolenecha. Svjesil jsem hlavu a začal jsem zoufale brečet . Mezi vzlyky jsem procedil skrz zuby,, děkuji Pane''. Protože silnější ránu bych už asi nezvládnul.

*pohled Krisse*

,a teď začne hra, uvidíme co v tobě je'' pronesl jsem si zase pro sebe a odešel jsem ke skříní kde byla malá krabice. Vyndal jsem z ní bič a roušku na oči . Když jsem přicházel zdálky jsem viděl jeho úlevu ale taky strach když mě uviděl bič jsem nechal na zemi aby neměl ponětí co se bude dít . Vzal jsem jen roušku a tu jsem držel za zady aby ji neviděl . Přišel jsem k němu a chtěl jsem mu ji navléknout ale začal se vrtět a tak jsem ho musel chytit za vlasy.

,,ale notak'' zašeptal jsem mu s ironickým úsměvem do ucha a pak jsem mu do něj kousnul.

Pak už jsem mu ji nasadil raz dva.

Znovu jsem mu zašeptal do ucha pravidla hry ,,za každou ránu mi poděkuješ a řekneš mi Pane'' líbila se mi bezmoc v jeho tváři.

,,nikdy hajzle'' zařval a to mě ještě víc dobilo o kuráž ho potrestat za to co chtěl udělat a ukázat kdo je tady Pánem .

Poodešel jsem o kus dál a vzal jsem si ze  země bič . Rozhodl jsem se že začnu málo a budu přidávat pokud neodpoví . Napřáhl jsem bič a prásknul jsem ho po hrudi. Prohl se a popravdě jsem se začal bavit. Zavřel se do provazu a doslova to vypadalo ze začne skuhrat. Nedalo mi to a řekl jsem,, čekám '' aby mu bylo jasné že s tím děkovánim a Panem jsem to myslel vážné. Neodpovídal a tak jsem se napřáhl ještě jednou tentokrát silněji . Znova se prohl a zaůpěl. Zhluboka a rychle oddychoval.

,,čekám, uvjědom si že tě šetřit když neodpovíš přidám na síle ''

Pořád neodpovídal a mě se zmocnila touha a pud nadvlády a praštil jsem ho ještě silněji. To už ale asi bylo moc protože se jeho,, ego'' podlomilo a zoufalým tónem odpověděl,, děkuji Pane''

,,a hodný chlapec, tak se mi to líbí '' pochválil jsem ho.

Přišel jsem k němu a poplacal jsem ho pochvalně po tváři a když jsem viděl jak je zoufalý a že brečí vjenoval jsem mu polibek.

Stoupl jsem si zase dál a ta moc nad ním mě přemohla . Pokaždé když jsem ho prásknul pronesl zoufaleji, potupneji a bolestneji mezi vzlyky slova které jsem chtěl slyšet a to mi dodáváno více síly a moci. Přestal jsem počítat kolikrát jsem ho práskl ale když se mu při jednom z prásknutí prolomily kolena a pověsil se nemohoucneě do provazu ta moc ze mě vyprchala a nastoupila lítost a vina. Odhodil jsem bič a pripadal jsem si jako zrůda když jsem ho tam tak viděl . Brečel . Tohle jsem nechtěl . Rychle jsem přišel k němu neměl žádnou sílu . Jen tam tak visel. Začal jsem povolovat kladku na strope abych uvolnil provaz ze stropu.

,,děkuji Pane'' když to řeknul podlomily se mi kolena vinou a pak se povolil i provas a on se mi svezl do náruče .