Styles Family

Beznaděj

Pohled Harryho 

Jel jsem rychle na pohotovost neměl jsem ponětí co se tam stalo, ale věděl jsem jedno, že nechci aby se něco stalo Em. Ani sám nevím proč, ale nezáleží mi na ní no na tom malém ano, když jsem přijel k nemocnici vzal jsem jí na ruce a nesl jsem jí na pohotovost kde jí přijali a ona byla neustále v bezvědomí. Stál jsem tam a díval jsem se jak se o ní doktoři starají v tu chvíli jsme jen chtěl aby vše bylo v pořádku a aby se tomu malému nic nestalo. ,, Tak tatínku maminka i miminko jsou v pořádku chcete vědět co budete mít ?" otočil se na mě s úsměvem doktor ,, Uhm...Ano " odkašlal jsem si a čekal jsem byla to chvíle kdy se dozvím co bude moje miminko jestli to bude princezna, kterou budu chránit před veškerým zlem a nebo jestli to bude kluk se kterým budu hrát fotbal a učit ho jak si správně učesat vlasy ,, Tak tatínku bude to kluk gratuluji vám " usmál jsme se ,, Děkuji moc ". Moc dobře jsem věděl, že s tím dítětem vyrůstat nebudu, ale i tak budu mu vždy na blízku a budu mu pomáhat jen jak to bude v mých silách. V kapse mi začal vibrovat mobil odešel jsem z ošetřovny na chodbu volala mi Sue ,, Lásko musím ti něco důležitého říct mám pro tebe dokonalou novinku " protočil jsem očima určitě si koupila novou kabelku a musí to někomu říci ,, Ano poslouchám " řekl jsem otravným tónem, ale jak jí znám to jí bude úplně jedno ,, Budeme mít miminko " zaječela mi do telefonu a já jsem myslel, že to v tu chvíli se mnou sekne na zem. ,, Zavolám ti za chvíli " byl jsem zaskočený a mile to opravdu nebylo. 

Pohled Emily 

Otevřela jsem oči a jako první pocit jsem ucítila šílenou bolest v bříšku podívala jsem se na něj oddechlo se mi jak jsem ho uviděla bála jsem se že jsem potratila. Pomalu jsem se zvedla na posteli a podívala jsme se vedle sebe seděl tam Harry ,, Ehmm Ahoj " zvedla jsem obočí nechápala jsme co tam dělá ,, Ahoj jak ti je ?" postavil se a šel blíže ke mně ,, Docela dobře co se stalo a kde to jsem ?" pokoj byl vybavený docela dost luxusně pochopila jsem, že jsem v nemocnici, ale proč na takovém pokoji. ,, V nemocnici Em a to já sám nevím čekal jsem, že mi to řekneš ty " zasmál se, ale já jsem to nevnímala dívala jsem se po pokoji a vzpomínala jsme co se vůbec stalo ,, Ano už vím ta tvoje přítelkyně mě shodila ze schodů není nic s miminkem ?" podívala jsme se na něj se strachem v očích on byl jediné na čem mi teď záleželo on byl můj život. ,, Nic s ním není jste oba zdraví a ano vím, že je to kluk gratuluji ti " usmál se na mě a opravdu jsem viděla, že tohle nebylo vůbec falešné jeho úsměv byl pravý a krásný. Lehla jsem si na bok a zavřela jsem oči byla jsem unavená ,, No nic já, už půjdu kdyby jsi něco potřebovala tak napiš " řekl mi už docela arogantním tónem ,, Uhmm...Dobře měj se  a děkuji ti Harry " usmála jsem se a pohladila jsem si bříško za tento čin jsem mu byla opravdu vděčná mohl mě tam nechat ležet na zemi a umřít, ale to asi ne. Zasmála jsem se sama pro sebe i když jsem v pokoji byla sama cítila jsem se tu jako by kolem mě bylo spousty lidí cítila jsem se tu jako doma. Ležela jsem na zádech a přemýšlela jsem na tenhle pokoj nemám peníze z čeho to proboha zaplatím, ale ne nechci o tom teď přemýšlet měla bych být v klidu jak sám pan doktor říkal. Co v tuto chvíli opravdu potřebuji nejvíce je jen a jen odpočinek a klid, ale já nejsem typ člověka co by uměl odpočívat  a tak jsem si vzala telefon a hledala jsem si na internetu nějakou práci, kterou bych mohla dělat z domova a při tom se i starat o malého.  Večer jsem odložila mobil na noční stolek a šla jsem se projít po nemocnici nebavilo mě být samotnou na pokoji procházela jsem kolem části kde spali malé novorozené miminka na chvíli jsem se zastavila a koukala jsem se na ty malé krásné uzlíčky štěstí i já za chvíli budu jedno mít.