Love this life

...ale nemůžu.

Sedím v autě a brečím. Zastavila jsem hned jakmile, jsem se vzdálila a tak teď sedím v autě zaparkovaném u školy a brečím.

Najednou něco uslyším, až příliš blízko, ale na to aby to někdo byl, je to moc potichu, nakonec mi dojde, že je to mobil, a tak ho vytáhnu, odemknu a zjistím, že je to SMSka.

Už jsi spokojená viď, žiješ si svůj vysněný život, máš manžela, syna a ještě jsi mi to mohla plivnout do obličeje. M.

Hned odepisuju.

Vysněný život? Ty debile, vždyť Dominik je tvůj! E

Když odepíšu, dojde mi, co jsem udělala a tak si utřu hned slzy a odjíždím, mobil mi zvoní skoro nepřetržitě, několikrát dojde SMS ale ani na jednu neodpovídám, a ani je nečtu.

Všechny je po příjezdu domů hned smazu, hlavně kvůli tomu, že by me chtěl zpátky, ale jenom z povinnosti a lítosti a o to já nestojim.  Navíc ho pořád miluju takže bych mu skočila do náruče a to nechci. Psychicky bych to nezvládla. Už žádné zklamání.

****

Zrovna sedím v bytě, a brečím. Dominik jako by věděl, jak se cítim, mně svou maličkou ručkou hladí po vlasech a objímá mně.

Přitisknu si ho k sobě a políbím ho na čelo.

„Dominičku, kdybys tak jenom věděl, vždyť já blbá ho pořád miluju, a od té doby co jsme se rozešli, tak jsem neměla vůbec nikoho. A on ještě nepozná tu podobu, protože sakra jsi mu podobný víc než by teď moje srdce mohlo unést." promlouvám k němu v podobném tématu a zjistím, že ho můj hlas utěšil a usnul.

Když Dominika uložím do postýlky, zůstanu v ložnici a chvíli koukám, jak spokojeně pochrupává. Po chvíli si vezmu telefon se sluchátky a pustím si playlist.

****

"You're the light, you're the night, you're the colour of my blood, you're the cure, you're the pain, you' re the only thing I wanna touch...." slyším ve svých uších.

Poté si uvědomím, že jsem usnula.

Kouknu na digitální hodiny a zjistím, že jsou 2:37, zvednu se z postele a odcházím do koupelny, kde si sepnu vlasy do drdolu a kde se osprchuju.

Potom se obléknu do pyžama a jdu si lehnout.

****

„Co to kur...." nestačím doříct když slyším zvonek který zbudí malého.

„Pššš..." vezmu Dominika do náruče a pohupuju se s ním a snažím se ho uklidnit.

I s Dominikem jdu ke dveřím, kde jako první vypnu zvonek, aby náhodný dobývající nerušil dál Dominika.

Takových chvil jsem tady už pár zažila. Někdo jde opilý z hospody a spletl si patro nebo pokoj.

Ale dneska je to něco jiného. Protože po vypnutí zvonku začne dotyčný tlouct pěstmi do dveří. Ignoruju to, ale když uslyším své jméno tím nezapomenutelným hlasem, otočím se a kukátkem nahlédnu, zda nemám náhodou slyšiny.

Nemám, za dveřmi opravdu stojí Matyas.

Dveře odemknu, ale neotevřu. Chci vědět nakolik opilý je, pokud ne moc, pochopí to a vstoupí dovnitř.

Dveře se neotevírají, a tak se otočím k odchodu.

Když poodejdu ani ne o dva kroky, dveře se mírně pootevřou a skulinkou do nich strčí hlavu.

„Můžu?" zeptá se a omluvně se na mně podívá.

Nic neříkám a jen kývnu hlavou směrem k obývacímu pokoji.

„Posaď se, já jen odnesu Dominika do postýlky." řeknu a vydám se do ložnice.

„Počkej..." řekne až příliš nahlas a hned si to uvědomí „nemohl bych si ho pochovat?" řekne polohlasem.

„Když dojdeš jindy než nad ránem, klidně si s ním můžeš i hrát, ale teď ne, chci, aby spal." řeknu a Dominika odnesu do ložnice.

Potom dojdu zpět do obýváku, posadím se do křesla, a čekám, jenže Maty se k ničemu nemá.

„Promiň, že jsem sem tak vtrhnul." řekne ve chvíli, kdy už ho chci pobídnout, aby teda něco řekl.

Nestačím, ale nic říct, a on pokračuje.

„Byl jsem debil, za prvé jsem měl poznat, že ten maličkej je můj syn a za druhé, jsem se s tebou nikdy neměl rozejít, anebo se aspoň trochu starat, když jsem tě už tak vytrhl z domova." řekne a oči mu trochu posmutní.

„Ty si za vinu nic nedávej, a už vůbec ne to, že ses se mnou rozešel. Necítil jsi ke mně to co předtím a tak ses se mnou rozešel, a to, že jsem těhotná jsi nemohl vědět." řeknu a přisednu si k němu na pohovku a chci se k němu přitulit, a cítit znovu to teplo a bezpečnost, jako jsem mohla cítit jenom s ním, ale nemůžu.

Rychle další, ale nevím kdy bude další část, protože teď nemám nic nachystané a teď je pěkně takže se mi nechce sedět doma, ale prozkoumávám Brno :))