Mám toho dost!

9 2 1
                                    

"Maty, nechceš si ho vzít na víkend, nebyl jsi s ním dlouho a tak bych ti měla dát šanci." napíšu a odesílám, dřív než si nechám cokoliv promyslet.

"Jsi úžasná, mohli by jsme někam zajít všichni tři?." příjde mi po chvíli odpověď.

"Nejsem si jistá." odpovím a mobil vypnu.

V noci nemůžu spát a tak chystám věci pro Dominika abych tady nemusela lítat ráno a mohla Dominika dát hned Matymu.

_________________________________________________________________


"Crrr." uslyším zvonek a beru tašku s věcmi a Dominika do rukou.

"Ahoj Matty," řeknu a nenechám ho promluvit, "tady jsem dala věci, který budete potřebovat i nějaké věci co může jíst a co mu ještě nedávat." řeknu a strkám mu tašku i Dominika do rukou.

"Oh, okay, já chtěl jsme se tě zeptat.." řekne a já ho okamžitě přeruším.

"Všechno co potřebuješ vědět je sepsané tady na tom papíře." strkám mu ho do rukou a dveře zabouchnu.

Už jsou to dvě hodiny co odešli a já můžu konečně udělat to, kvůli čemu jsem nabídla Matymu víkend s Dominikem.

Přejdu do koupelny, kde si napustím vanu a vhodím do ní kuličky do koupele a vleju pěnu. Z vody se kouří a já si na vanu pokládám všechno co potřebuju. Navíc si tam dávám 4 svíčky, které zapalím a pomalu se svlékám. 

Pomalu usedám do vany a rukou kroužím nad zapálenými svíčkami až musím ucuknout, protože mě spálí.

Pohlédnu na jedinou věc, která je položená na vaně a vezmu si ji do ruky. Stisknu v pěst a cítím jak se mi zarývá do ruky a cítím tu úlevu od psychické bolesti. Všechno ze mně opadává a já proto nekončím.  

Vynořím nohu z vody a pomalu přejedu žiletkou přes kůži nad kolenem. První říznutí byla malá a jen na kůži, čím víc jich ale bylo, tím hlouběji jsem žiletku zarývala, voda se barvila krví a já si uvědomím, že z očí se mi hrnou slzy.

Přemýšlím proč tohle vlastně dělám, ale nenapadá mě ani jedna věc proč přestat. Nohu mám samou jizvu a některé rány nechtějí přestat krvácet a mě vytrhne z transu zvonění mobilu.

"Agrh." zaskučím a natáhnu se pro mobil.

Na displeji svítí Maty a já se leknu, že se něco stalo.

"Halo?!" řeknu do telefonu skoro polohlasem, protože jsem dost vyčerpaná, hlavně kvůli ztrátě krve.

"Ellie, já jsem.. on Dominik zrovna usnul a já si říkal, jestli by jsi nechtěla s námi někam zajít, víš chtěl bych vidět i tebe. Chybíš mi." řekne a já si setřu slzy z tváře.

"Nevím jestli je dobrý nápad, aby jsi mě viděl takhle." řeknu a odmlčím se.

"Jak?" řekne a já si úplně představím jeho úšklebek na tváři, když se tváří zmateně.

"Nijak." řeknu nakonec a už se jenom rozloučím.

"No dobře, nevím sice co se děje, ale neuspěchej žádné své rozhodnutí prosím. Víš jak to dopadá." řekne a nakonec položí.

Vím, a to moc dobře vím, jak dopadá když uspěchám své pocity. Naposledy to skončilo rozchodem, předtím málem smrtí, měla bych být poučená, ale nejsem.

Znovu vezmu do ruky žiletku a ještě párkrát se říznu, rány jsou dost hluboké a tak voda kolem mě je celá rudá od krve, tak se rozhodnu vylézt.

V bytě na mně ale všechno padá, vyčítám si každou ránu. Přemýšlím nad Matym, a nevím co dál. Nakonec se usadím se svým deníkem v ruce a sluchátky v uších na balkonu a po chvíli už ani nečtu jen poslouchám texty písniček a brečím.

"Tentokrát to udělám pořádně, nejsem přece tak slabá." řeknu si potichu a odhazuji sluchátka i deník na stůl.


Jsem úplně hrozná, mám tolik nápadů a nevím jestli psát nebo ne. Může mě někdo každý den k tomu ntb kopnout a nepustit mě od něj, protože jinak asi vydávat fakt nebudu! Zabít mě! Jsem debil prostě :D

Enjoy it!

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jul 09, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Love this lifeKde žijí příběhy. Začni objevovat